Mesaliance

„Manžel není doma. Je na šichtě,“ řekla manželka nejbohatšího bankéře ve městě.
Plyšový medvídek na okně vyslal oči vzhůru.
Ta žena byla neobyčejně krásná, ale pocházela z hornického rodu.
Periférii nelze vyklepat z krve jako prach z koberce.
Vše, co se zatím naučila bylo svůdně kouřit cigaretu.

Toho roku se urodilo velké množství kaštanů.
Nosila si je domů a vyráběla z nich zvířátka, když byl muž na šichtě.
„Bude si paní něco přát?“ ohýbá se sluha v pase, aby zatajil svůj smích.
„Další sirky!“ říká ona úsečně.
Nebyla zase tak hloupá, aby nepoznala, že je k smíchu všem těm zdejším panákům.

Tak jako naposled, když přinesla k limuzíně zraněnou labuť, co se ani nebránila.
Vklouzla s ní do vozu a zavelela: „K nejbližšímu veterináři!“
„Opravdu?“ řekl řidič.
„Máte snad jiný nápad?“
„Nemám,“ řekl řidič a zakroutil hlavou, jak nejméně to dokázal, protože si nechtěl zadělat na žádný problém. A jen tak podvědomě doufal, že nebude hůře.
Co kdyby našla zraněného tchoře?

Večer, když přišel manžel ze šichty, tak rozdal služebnictvu bankovky a pak se miloval se svojí ženou z lidu.
Věrný svému libidu.