Ako na deti
Ako na deti
„Včera som rozplakala dieťa,“ začína najstaršia, keď sa rozloží u mňa na zemi v obývačke s noťasom. Potrebuje dokončiť nejakú prácu. „Boli u nás Kačena s Jardom a s deťmi. Zora rada zbiera vajíčka. Najväčší pôžitok je pre ňu, keď nájde nejakú skrýšu, kde vajíčko nikto nečaká. Presnorí okolie, kozíny, všade nakukne. Naplnila jeden obal, išla som pre ďalší. Malý Aťko chcel pomáhať a Zora sa zaťala, že nie. Hovorím jej, daj mu to jedno vajíčko, nech si aj on vloží do svojho. Mama ju tiež napomína a ona mu ho nakoniec nadurdená hodí, rozplesklo sa na zem, zaniesla som ho psovi. Vieš si predstaviť ten žiaľ, čo spôsobila malému. Zora! Hnevám sa na teba! Toto bolo od teba hnusné. Rozplakala sa. Toto nečakala, sme veľké kamošky. Ale bola som prísna. Odišla som. Kačena mi vysvetľuje, vieš, ona sa ani doma nechce deliť a keď mu musí dať nejakú hračku, tak mu ju hodí. Tá sa nerozbije. Ona si neuvedomila, že vajíčko je krehké. Chápeš to, mama? Týmto ju ospravedlňuje.“
Venuje sa svojej práci, ale zase jej myseľ zablúdi k deťom.
„Alebo Zora skákala po dekle na studni. Jardo na ňu skríkol – Zora! To nesmieš! A Kačena jej začala vysvetľovať. Vieš Zorka, mohla by si to poškodiť, to majú nové. Zle sa mi takéto počúva. Tomu dieťaťu treba vysvetliť, že je nebezpečné skákať po poklopoch kdekoľvek, môže byť zle zabezpečený a spadne do šachty. Ten náš je nový a bezpečný, neublíži mu.“
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Výchova je bludiště a každej to v něm bere jiným směrem... to poklopný vysvětlení by se aj mně zle počúvalo*
15.09.2025 19:09:42 | cappuccinogirl
Jsme návody a regulátormi děckého života.
Zabírá nám to mnoho času a máme s tím mnoho práce, protože i my samotní v dospělosti hledáme jak na to a děláme darebnosti i podivnosti.
Dobrá epizodka ze života*
Nejhorší jsou hyperaktivní děti, kteří si od okolí vyžadují stálou pozornost. Znám jednu smoživitelku s jednou takovou čtyř letou holčičkou. Matka jí fyzicky nezvládá! Dcerka dokaže dostat během necelé hodiny svoji uchvácenou oběť pozornosti na dno svých sil. Jsem holčičku pozoroval při jedné oslavě, jak se jí postupně snažili příbuzní "věnovat" a postupně všichni opadávali vyčerpáním.
Připadalo mi to jak hokejové mužstvo, kterému jednotliví hrači v přátelském utkání k "protivníkovi" naskakují na ledovou plochu s čertvými silami a po chvíli unavené odjíždí na střídačku. Z takových dětí by se mohly vyrábět velkokapacitní baterie s kvantem energie.
Sám jsem se jí jednou věnoval něco přes půl hodiny. Neustále mě vybízela k činnosti. No odmítnout ji? Běhy vpřed i po zpátku po cestě v parku. Obkročmo na mých zádech, abych s ní pádil jako při dostizích v Chuchli. Skákal po jedné noze. Vyhazoval a chytal jí ve vzduchu... její matka opodál na mě soucitně pohlížela. Byl jsem z ní zcela grogy! Je neuvěřitelné, kolik mají v sobě některé dnešní děti energie.
15.09.2025 12:29:43 | šerý