Kdy píšu nejvíce ?

Někdy chci být jen a jen sdílená, podruhé zas jsem uzavřená.
Jsou chvíle,kdy se poezie blíží próze.Je to individuální.
Já vím a není to jako povinnost,ale je to prostor být někým, dotvářet struktury svých šlupek.
Už je to dávno,co jsem vytvářela něco podobného jako román a to jsem byla ještě dítě.
Mělo to být o zemi, která ve fantazijním světě ztrácí půdu pod nohama.

Ale co teď?

Hledím do neznáma a učím se dívat skutečností a to je notes, který je nepřenosný a krásný.
Děkuji za podporu a objimam virtuálně čtenářskou duši,
protože bez vás to nemá smysl.
Jste motor a srdce mých písmen.
Vaše osobní autorka