Lišky na vinicích

Lišky na vinicích

Pod kopulí chrámu všech podzimních barev hřejících se v chřadnoucím slunci,

tam, kde si příslib budoucího jara za obzorem úpěnlivě dýchá na zkřehlé ruce,

prsty hladím nesčetné kuličky Růžence a dlaň mi zahřívá srdce… z křišťálu;

průzračného, jak tvé prolité slzy…

Odpusť, ach odpusť mi, má lásko,

mé city už dozrály, jako ty vinice,

kde lišky bez ustání sní o šťávě, sladce tekoucí...

po bradě…