Návštěvnost
Jsem myš?
Jsem myš?
Anotace: ___
Vylezla jsem na svůj oblíbený kopec, až na samý vršek, pod rozsochatý dub,
pokochala se výhledem na krabičky domků rozseté v zeleni a vnořila se zpět
do náruče lesa.
A pak to začalo, najednou tísnivý pocit něčeho v zádech, všechno se rozechvělo,
jako kdyby neviditelné prsty projížděly mezi stromy a něco hledaly.
Psi se zastavili a v očích otázky, to nebylo dobré.
Snad poprvé v životě jsem zrychlila krok a začala mít něco jako strach...
Cítila jsem její dech
projížděla mezi stromy
rozšlebená tlama a žluté oči hroznýše
ticho ani nedýchá
skrylo zpěv ptáků a obrnilo se hradbou mlčení
počkala si až dojdu na kraj lesa
a vymrštila rozeklaný jazyk
v žlutém záblesku třeskl pohrdavý smích
pes je prý nejlepší přítel člověka
tak proč jsem najednou sama?
v kapse začal hrát mobil
jsem všude a nikde
před očima mi nabíhá
obraz zápraží
kočka si donesla myš
pustila ji a čeká...
jsem myš? jsem myš
stojím
udělám krok a?
je všude a nikde
ticho...před bouří
Komentáře (27)
Komentujících (11)
Doporučit
Tiskhm... taky jsem se jednou bála v lese... a stává se vám někdy, že máte divný pocit z písničky? z ´the only one who could ever teach me, was the son of the preacherman´ mi bývá fyzicky špatně...
30.10.2016 20:30:34 | maryshka
Najdu si ji a napíšu...a děkuji. :)
31.10.2016 17:04:22 | Philogyny1
http://genius.com/Dusty-springfield-son-of-a-preacher-man-lyrics
31.10.2016 18:36:50 | maryshka
Já si ji pustila a doslova přetrpěla jen kvůli Tobě, není to můj šálek čaje... :)
31.10.2016 21:27:25 | Philogyny1
na tom obrázku to zrovna nevypadá na bouřku...
17.10.2016 10:55:39 | enigman
Je to přesně to místo, kde skoro každý den stávám, pokaždé nefotím, ale to nebyla normální bouřka, kdy se zatáhne a ona se hlásí takovým tím rádoby výhružným bručením...
Prostě najednou zmlkli ptáci, vítr, takový divný, při zemi, a pak obrovský zášleh na louce přede mnou, spustilo mi to mobil, utekli psi...neodvážila jsem se vylézt z lesa, přijelo pro mne auto, a to jsem fakt měla strach i zavolat.
Děkuji.
17.10.2016 12:46:09 | Philogyny1
....zvláštní...víš Phil....už dříve jsem Ti naznačovala,že tím,že
jsi hodně spojená s Přírodou,jsi venku často,tak vnímáš daleko více,
podprahově,i do Tvých veršů se to promítá.
Ten neviditelný svět je velmi rozmanitý a "bytosti"jsou tam různorodé.
Když je člověk "otevřený",tak mu tam mohou "padat"i negativní věci.
Prostě je to pro Tebe výzva,aby ses naučila sama sebe chránit,uměla si vytvořit
"ochranný obal",aby Ti to,co se děje, nemohlo ublížit.Věř či nevěř,je
věcí mezi nebem a zemí.A taky se zamysli,protože Ty ta svá místa
znáš dokonale,co je to za místo,kde se to stalo?Co třeba říká historie
o tom místě,mohlo se tam kdysi něco stát......Ať Tě Tvůj "Strážce"
ochraňuje na Tvých cestách......Ji./úsměv/
16.10.2016 14:50:05 | jitoush
Píšeš přesně to, nad čím přemýšlím i já. Je tam kus lesa, kterému se snažím vyhýbat, je černý, polosuchý, plný kamenů porostlých mechem, na jaře jsou osypané drobnými bílými kvítky. Já si taky říkala, že se tam muselo něco ošklivého stát. Zkusím pohledat, pořád něco fotím a už v tom mám chaos. Vždycky mne tam přepadne strach, sem tam se tam vrátím, je pod mým oblíbeným Kozím vrchem, ale pokaždé je to stejně intenzivní, ten pocit něčeho zlého.
Posledně mi proběhlo hlavou, že tam budou akorát tak klíšťáci,
došla jsem domů a měla jsem ho...
Děkuji za hezký komentář, vážím si toho. *)
16.10.2016 15:48:21 | Philogyny1
...ještě mě napadlo,že tak jak jsou energeticky tak vyladěná místa,že
se tam cítíme velmi dobře,nabíjí nás to a vyhledáváme tato místa,tak
mohou být i místa,kde to energeticky neladí,nějaká anomálie,geopato
genní zóna......prostě místo,které energii odčerpává....Zajímavé
jsou Tvé postřehy.....Ji.Asi by bylo zajímavé to prozkoumat víc...
17.10.2016 13:02:14 | jitoush
Já tam nedávno narazila na hledače mincí, holky ho vyhnaly z křoví, měl v ruce rýč, tak jsme na sebe chvilku koukali, on měl strach ze psů a já z rýče, že, pak jsme dali řeč, říkal mi, že sem tam něco najde.
Náš dům stojí na místě bývalé tvrze, jsou tu i zbytky hradu. Ale mohlo by tam být něco po Němcích, pořád tu jezdí na hroby...
Zkusím to s virgulí, není to špatný nápad. :)
17.10.2016 15:09:14 | Philogyny1
.....zkus to,ale buď opatrná,někdy je moudřejší "respektovat"daný stav
"nerýpat"do toho,protože na některé záležitosti člověk musí být vnitřně
připraven a musí se umět "chránit"....Ty máš intuice dost,nemám tedy
o Tebe strach....a virgule?...když se správně zeptáš,budeš vědět.
Však Ty víš......Ji.
17.10.2016 17:28:09 | jitoush
Já se ozvu, manžel hledá lidem vodu a tak, zajde tam se mnou, snad... :)
17.10.2016 18:43:40 | Philogyny1
Strašně hnusnej pocit, mívám to docela často v určitých situacích a tys to popsala úplně dokonale :)
16.10.2016 09:30:23 | iluzionistka
Tak to mám radost, přesně tak jsem to viděla a cítila, když jsme utíkaly...
Děkuji. *)
16.10.2016 11:59:43 | Philogyny1
Mrazilo, mě, když jsem četla Tvůj zážitek. Jsem moc ráda, že se Ti nic nestalo. Já měla takový pocit dvakrát v životě. Jednou jsem se vzbudila s pláčem a pocitem nevysvětlitelného strachu, ve snu jsem viděla, jak můj muž padá do propasti, uklidňoval mě, že to byl jen sen. Ono se to potom stalo... přesně tak. A podruhé, když jsem vyletěla ze zledovatělé silnice do pole, vůbec netuším jak, ale probrala jsem se zase zpátky na silnici, v místě, kde stál u meze křížek na památku mrtvých letců... dodnes jim děkuju. Děkuji, Phil. :-))
16.10.2016 03:47:52 | Iva Husárková
Děkuji za hezký komentář, mám je nejraději. Já už také zažila zvláštní věci, vlastně je to pořád něco, věřím na přenos energie mezi blízkými lidmi.
S tím manželem je mi to líto, v člověku takové věci zůstanou na celý život.
16.10.2016 11:57:16 | Philogyny1
Děkuji, Phil, mám to taky tak, napojení na někoho blízkého, kdy se ozýváme ve stejný okamžik. Telepatie funguje, přenos energie a myšlenek funguje. :-))
16.10.2016 13:24:36 | Iva Husárková
obrovský nevysvětlitelný strach jsem zažila 2x v životě, jednou při nočním plavání v moři, pak na koncertě v davu lidí a nakonec doma asi ve 4 ráno mě takový strach vzbudil - a zjistila jsem že si někdo svítí baterkou přes okno ke mně do pokoje - ten třetí strach měl důvod, ale ty první dva zůstaly záhadou..
15.10.2016 17:43:02 | hanele m.
Já mám z od moře také jeden zážitek, blížila se bouřka, všichni plavali ke břehu, šlapadla šlapala ke břehu a já klidně plavala svou trasu. Najednou ubalilo, zdvihl se vítr a...nikde nikdo, jenom jeden chytrolín v moři. Moje jediné štěstí bylo, že i při té své blbosti jsem plavala podél bójek s lanem. Lano mne zachránilo, kdybych se pustila, bylo po mně. Zajímavé je, že jsem strach neměla, ten přišel, až jsem vyklopýtala z moře ven, třepala jsem se jak ratlík...
O nočním plavání v moři jsem ještě neslyšela, ve tmě bych tam asi nevlezla... :)
Děkuji, Hanko.
15.10.2016 18:39:58 | Philogyny1
no, víš..nebylo by to příjemné-hadi, gekoni+halda jinejch, pojímají svou kořist ze zadu-tj. hlavička jim tedy značnou chvíli trčí z tamy..
...nebuď Svatko, nebuď myška-raději jen svá Philogení "piška" !!
krajtě utečeš,neboj"-znáš svůj kraj krajta se brzo unaví a po chvíli jistě zabloudí a nikoho se ani nedokáže zeptat na cestu...:-)))** :-D*
PS a kdyby to byl přeci jen Démon..máš nosit ve výstřihu křížek nebo Davidovu hvězdičku...
15.10.2016 16:55:50 | Frr
Já budu a slibuji, že napíšu Ježíškovi o hvězdičku a budu poctivě nosit... :)
Děkuji.
15.10.2016 18:30:47 | Philogyny1
Milá Philogyny, výtečně napsané, a dobře to dopadlo, hurá! :-))
15.10.2016 16:33:46 | Helen Zaurak
Já musela nejdřív najít zašité holky, pak jsem zavolala domů a dojeli pro mne, ale přiznám se, že jsem měla strach i volat, a to jsem tam pořád, nikdy se mi nic takového nestalo...
Děkuji. :)
15.10.2016 18:28:51 | Philogyny1
sugestivně popsané
15.10.2016 14:44:28 | jitka.svobodova
Děkuji, Jitko. To bylo poprvé, co jsem utíkala a měla takový strach, že jsem se bála vylézt z toho lesa i zavolat pro odvoz, že mne sejme i s tím mobilem, byla jakoby vysloveně zlá.
15.10.2016 15:34:45 | Philogyny1