Ty nejlepší dny v horách

Ty nejlepší dny v horách.
Ráno jsem vstával kolem osmé. Snídal kávu a vločky s jogurtem.
Pak jsem pracoval. Kolem jedné vařil oběd.
Párkrát za den mluvil s Kristýnkou.
Kolem páté vypnul počítač. Zatopil v krbu. Někdy jsem šel ven.
Stejný okruh. Pár kilometrů kolem. Vrátil se studený, vysprchoval se, teplou vodou.
Kocour byl se mnou. Někdy jsme spolu jen tak leželi na koberci. Po ránu na mě mňoukal. Pak taky večer.
Lehnul jsem si vedle něj na koberec, hladce vrněl zatímco jsem ho hladil po hlavě.
Přerývavě dýchal, když mi zatínal zadní tlapky do ruky a kousal rukáv. Ale to mi nevadilo.
Někdy se drápkem zasekl pod prsten, co jsem už nosil.
Večery jsme seděli u krbu. Koukali na Valterův obraz. Nebo telku. Poslouchali tiché hučení kompresoru lednice.
Moc jsem nepil, jen poslední den, po filmu o Williamovi Carlosovi Williamsovi, což byl básník, z New Jersey.
Ráno jsem se budil a kocour spal pod peřinou vedle mě, natažený jako člověk, s tlapkami nahoře a hlavou na mé ruce.
Ty nejlepší dny, co kdy byly.