Jsem už velká holka

Jsem už velká holka

     Hele, měla bys trochu pohnout nebo přijdeš pozdě! Já vím, já vím, mami, jsem prostě nemožná! Ale ne, nejsi nemožná, jsi úplně normální. Tak, ještě se trochu přepudruj, no tam, ty kruhy pod očima a sprav si ty vlasy. No jo, jsem zase jako rorejs, ach jo. To bude dobrý, zvládneš to, jsi přece už velká holka. Jo, asi, jo . . . Stihla jsem to. Místnost září i díky velkým oknům. Jsem na koncertě, miluju varhany i flétnu. A hudba zní nádherně. Jinak nic moc nevidím, všechno je v mlze. Jen tam vepředu z té mlhy vystupuje cedulka. Taková obyčejná. Je na ní napsáno: Alena Vodová. Alena Vodová je - byla moje máma. Snad jednou se ta mlha rozplyne a já uvidím vše jasněji. Uvidím, že jsem už vážně velká holka. Budeš na mě pyšná, to ti slibuju, mami . . .