Sonáta b moll

Já Esther Ruth Prozaická miniatura » Ze života

• 


„Jo tak ty by ses chtěla osamostatnit, aha...“ 
„Chtěla. Chtěla bych na chvíli... pár měsíců třeba... být odkázaná jenom sama na sebe. Chci umět přežít...“ 
„A proč nejdeš bydlet se mnou? Víš, jak jsem ti říkal o tom účtu, už se to zařizuje... budeme mít spoustu peněz, nebudeš muset chodit ani do školy - “ 
„Ale já chci chodit do školy!“ 
„A proč? Škola je na hovno, nic tě tam ve skutečnosti nenaučí... když něco chceš vědět, proč si nejdeš sednout do knihovny a nepřečteš si to tam? To je přece jednodušší, než chodit do blbý školy. Stejně jsou tam jen samí pitomci, co se tvářej, že jsou chytrý a je to jenom póza...“ 
„Jo, jenže myslíš, že ti kniha nahradí profesora?“ 
„Budem bydlet v tom malým domečku na Novým světě.“ 
„Kniha ti prostě nenahradí to, jak ti někdo něco vysvětlí...“ 
„Ale, to jsou jenom kecy, slyšíš? Jenom kecy! A nevim, co chceš dělat tady... ty se totiž nikdy neosamostatníš, furt budeš doma, u tý svý podělaný matky.“ 
„Neni podělaná!“ 
„Tvůj otec je podpantoflák a tvoje matka je šílená! Pořád tě omezuje, podivej se, jak se k tobě chová! A ty ji pořád jenom hájíš! Taková ty seš! Hájíš ty, co tě utlačují a mě, kterej ti chce pomoct, ze mě děláš pitomce...“ 
„Živí mě!“ 
Zoufalství. Naprosto. 
„Jo živí... ale to je její povinnost.“ 
„A musim jí pomoct s bratrem...“ 
„A on je snad tvoje dítě? Udělali si ho, tak snad - “ 
„Ne, ale je to moje rodina - “ 
„Sakra to se jim furt budeš starat vo dítě nebo co? To jako nemůžou sami nebo co?“ 
„A to snad není normální, že jim pomůžu?“ 
„Jim furt pomáháš a na mě nemáš čas.“ 
„Jsem s tebou mimo každý odpoledne ještě každej víkend! Celej víkend! To nestačí? A víš, jaký to pak doma je, když v neděli přijdu?“ 
„Už ti do toho nemaj co kecat, už je ti osmnáct!“ 
„Osmnáct... to neni rozhodující.“ 
„Tak budeš se mnou bydlet?“ 
„No... snad...“ 
Romeo a Julie. 
„Co snad?“ 
„Chci s sebou klavír.“ 
„No a?“ 
„Neni jenom můj. A musel by se stěhovat.“ 
„Se koupí novej, ne?“ 
„Ne. Já chci tenhle.“ 
„A od vás na něj snad někdo hraje?“ 
„Ne... ale bratr by moh...“ 
„Ježiš, tak ať mu koupěj vlastní, ne?“ 
„To je drahý...“ 


•