Čtyřlístky

Anotace: Když se tak člověk zamejšlí...A vymejšlí...

Seděla na tom tvym zářivě zelenym gauči z Ikey nebo snad z Kika a četla povídku od Hrabala. Né že by Hrabala kdy vyhledávala, ale chtěla se dozvědět, co čteš. To o člověku často hodně řekne, co čte. Právě proto taky po všech čertech sháněla tu knížku od Stančákový. A sehnala. Chtěla ti taky dokázat, že je prostě nejlepší. A taky si koupila jednu pro sebe, protože chtěla číst to, co čteš ty.  

Starý vysoký okno do vnitrobloku je už spíš jen průsvitný, než průhledný. Svítilo jím do pokoje slunce, co se zrovna objevilo nad protějším barákem. Na parketách nádhernej dlouhej stín židle. Ty sis tam v posteli spokojeně oddechoval, občas to zavrzalo, jak ses otáčel na druhej bok. Jedno křídlo okna bylo otevřený a hned za nim se táhla ode zdi k parapetu taková nepovedená pavučina. Nedodělaná. A leskla se sluncem a chvěla se větrem.

Ona se taky včera chvěla, ale jen chvíli a jen trochu, ani sis toho nestih všimnout.

Nemohla se nenapít tý griotky. Prostě by nenašla odvahu. A tak postupně vycucala půlku flašky. Jen tak příjemně se jí rozdvojovaly světla noční Prahy.

Poprvý zkusila něco takovýho. Poprvý v životě objímala strom. A bylo to opojný. Kůra stromu byla hrubá, dneska si od ní našla škrábance. Ale příjemná na dotek. Jedno chodidlo, vyzutý z boty i z punčochy jí zespoda hladily chladný stébla trávy.

Pročs jí sakra zakázal se zamilovat? To je teď docela móda. „Budeme kamarádi, nic víc.“ A ta holka to samozřejmě klukovi odkejve, páč ho chce, a myslí si, že z toho kamarádění z jeho strany nakonec bude něco víc. A kluk se vesele ohlíží po jinejch, a kdyby jen ohlíží. A ona to ví, páč kamarádi si řikaj všechno, že jo. A tiše trpí a doufá. A ten kluk prostě nic. Přece to říkal hned na začátku. Jo, to my holky máme takovej hloupej zlozvyk, zamilovávat se. Asi je něco ve vzduchu. A vymýtit se to nejspíš nedá. Svět je plnej takovejch tiše trpících výhodnejch kamarádek, co sněj o tom, že to vyjde. V noci se jim zdá o tom, jak je to úžasný, a pak ráno ta studená sprcha. Někdo by měl vymyslet prášky proti snům. Prostě každej den před spaním jedna pilulka a v noci žádný růžový sny. Mělo by to účinky i na noční můry, takže by ty prášky mohli brát i chlapi. A možná i na denní snění, ty by mohly bejt o trochu slabší třeba. To by byl byznys.

Jenže ty prášky neexistujou.

Když ve vaně opadla pěna, plavaly na hladině kromě kousků oloupanýho perleťovýho laku na nehty i kousíčky listí a posekaný trávy. Připomínky včerejška.

A tak, v naději na štěstí, nepřestává v trávě u silnice hledat čtyřlístky…