Měla bych

Měla bych vstávat.
Světlo už dávno trhlo oponou nového dne a já si jen ležím a čtu.

Rozhodnutá si dnešní dějství užít.
Bez ohledu na okolnosti, o které zakopnu dole v chodbě, bez předsudků co se dnes ode mne bude očekávat.
Bez výkonu, který očekávám od sebe sama, zahleděna do toho, jak by to mělo asi vypadat.
Bez soudů druhých i sebe, odhodlaná vydat se do říše středu.
I v pátek! Jo klidně i v pátek, si to můžu dovolit.


Nemám ráda spousty vyřčených slov, jen pro ně samé.
I když, někdy se člověk tak rád poslouchá...ňu, ňu, ňu.
Ale koho tím potěším, když skutek, utek.

Ani nemusím stihnout tisíc úkolů, aniž bych si j e d e n po d r u h é m při jejich realizaci vychutnala.
Co když už je nikdy nebudu smět udělat, co když už lidi pro které, nebo se kterými je prožívám neuvidím.
Ne.
Raději si naposlouchám co mi říkají, čím ke mě mluví jejich melodie.
Co sdělují mi v pianu nebo fortissimu.
To musím dnes stihnout.

Zpívat s nimi ve svém sólu, alespoň dvojhlas.