Návštěvnost
Město ztracených tváří / 2. (5)
Město ztracených tváří / 2. (5)
Město... ztracených Tváří, strnulé masky, naprogramovaná pimprlata, ustrašení, agresivní, Kyberti; bez ranních červánků, široké oblohy, zmatek, skřípění, hlomoz a spěch, odkud? Kam?! rychle pryč z nevlídných míst, srdce mi tluče, utíkám... hledám klíč, hurá, zavřu dveře, shodím plášť, stisknu tlačítko; zelená kontrolka svítí, vydechnu, chytím se myši; konečně v bezpečí, přátelé vtipkují, mávají, vítají... haló, Kdo je tam?
Svět ztracených Iluzí... tak dávno, vzpomínky těkají, je mi 5 roků, drobounká dívenka s dlouhými vlasy, astmatik, poprvé mimo zdi velkého města, cesta vlakem, pak pěšky, neznámo kam, polosamota, rozbitý domek, obrovská zahrada, dosud neviděný ráj... postel v kuchyni pod oknem, za tenkou tabulkou skla tajemný dech, noc žije, přináší zvuky; jeden se opakuje, húúú huhúúú, blízkým lesíkem projíždí vlak, mohu se vydat kamkoliv, třeba až ke hvězdám... rostou na hvězdách květiny?
Druhý den, opatrnými kroky, vstupuji do ráje, zahrada roztodivná, chybí asfalt a dlažba ulice; místo nich neznámý Prostor, zem, tráva, strom jabloně; rozběhnu se k dřevěným plaňkám, prohlížím cestu za plotem, za ní již nic než šerý les... přirozený, tajuplný svět roztočil představy, klekám a zas úžas, několik kvítků v zelenavé trávě, zázrak!? ano, fialky, největší objev v mém životě...
Země se točí, plyne čas; naděje, sny halí mlhavé zapomnění, posléze zmatek a panika, ač v nevzhledné skořápce hluboký cit, zůstává bolestná samota; za okny Města řinčení slepých myšlenek...
Kontrolka svítí zeleným světýlkem, haló, Kdo je tam?.. Eskymák ze severního pólu! a Kdo jsi ty?.. malá Sněhová vločka... Pojedem na saních?.. juchú, ráda; ledy roztají?
Sněhobílý Svět za obzorem vzdálený; putuji mnoho sluncí, musím překonat tmavé stíny; nechci sen vzdát, nacházím malou holku a toužím zas objevovat... zázraky fialek, křehkost a vůni Života.
Komentáře (12)
Komentujících (6)
Doporučit
TiskZemě se v podstatě netočí ale pluje prostorem...
25.01.2016 11:41:19 | enigman
Nu, v tuto chvíli se vůči stěně v mém pokoji či vůči květině téměř nepohybuji, ale naše Země spolu se sluneční soustavou se řítí prostorem neuvěřitelných 220 kilometrů za sekundu, pokud správně počítám, je to snad 792.000 km za hodinu, tedy i já se vůči středu galaxie pohybuji touto rychlostí... no není to snad úžasně fantastická představa? :-)
Děkuji Ti za milé zastavení, moc mě těší, Enigmane :-)
25.01.2016 21:10:44 | Helen Zaurak
Nádherně napsané - opravdu to dýchá, je v tom dychtivost po skutečném životě plném údivu, překvapení, nekonečných zázraků skrývajících se v kdejaké maličkosti - jen si jich všimnout... :-) ST
24.01.2016 11:13:00 | Amonasr
I Tobě, Josefe, s pokorou děkuji, Tvé vidění a hodnocení textu mě nesmírně těší.
Mám obrovskou radost, děkuji Ti.
Dobrý večer :-)
24.01.2016 20:24:26 | Helen Zaurak
I Tobě hezký večer, Helen :-)
24.01.2016 20:43:11 | Amonasr
Bárečko-krásné..až tak, že mi to připomíná mou zamilovanou impresivní povídku Dávno od Dory Gábe /přeložil V. Nezval/..ta je též o fantaskním emotivním světě viděném a prožívaném malou holčičkou...
Bárko, jsem okouzlen - ST :-D.. díky Ti za hezké ráno v mém opuštěném mikro-pidi bytku:-))***
24.01.2016 09:19:18 | Frr
To je krásné, přinášet radost a okouzlení, s pokorou Ti děkuji, Jiří Frr :-))
24.01.2016 20:20:07 | Helen Zaurak
Helenko, skoro jsi mne ze začátku postrašila :-)
24.01.2016 09:12:05 | básněnka
Jéminkote, čím, Ivanuško?
Děkuji Ti za milé zastavení :-)
24.01.2016 20:16:52 | Helen Zaurak
tím začátkem...tou vizí skoro apokalyptickou..:-)
24.01.2016 20:34:42 | básněnka
Zajímavě napsané, jednotlivé obrazy mi přeblikávaly mezi sebou jako na promítačce :)
24.01.2016 08:37:57 | iluzionistka
Moc Ti děkuji za přečtení, jsem velmi potěšena Tvým zastavením, děkuji, milá Iluzionistko :-)
24.01.2016 08:41:43 | Helen Zaurak