Cestou z práce lízat strom je vo držku

Anotace: Asi tak nějak...

Dnes nám v průchodu otevřeli novou nudlárnu, zas nějaký woky.

Zvědavě jsem nakukovala přes naleštěný sklo, kde se moje rozmazaný líčení zajímavě krylo s nudlovými boxy z rádoby přírodního ekopapíru. Potom je těžko říci, co je dnes vlastně fejk.

Viklala jsem si kotníky na platformách ze strany na stranu u trojkřídlýho menu, když do mě vrazil podobnej šmírák, ten už ale hlásil rovnou přes sklo, že chce navíc do svý porce arašídy, když jsou v akci na otevíračce. 

Nezajímalo ho, že ležím už pod ním a z kleku na něj křičím o škodlivosti bobů.
Zvednul mě za malíček a na vteřinu významně stiskl v objetí. 

Vznesla jsem se s motýly v břiše na hlavní třídu a spolu s duhově mýdlovými bublinami plula nad hlavami chodců.

Na zem jsem se vrátila, když klášterní zvony svolávaly ke mši.
Nebyla jen tak ledajaká, přímo naproti svatostánku vyhrávali náctiletí "Rockenrol je král", chvíli jsem se zaposlouchala a mezi pohoršenými katolíky jsem zahlédla Hlase s růžovými lennonkami, jak si z kapes saka vyklepával trsátka.
Kupodivu cinkaly o kočičí hlavy jako skleněné korálky.
Bodejď bych tam nešla bez davu. Vylezla jsem do koruny rozkvetlé magnolie k otevřenému oknu sakristie a nechala se ovívat kadidlem a nechápavými pohledy ze Země.
"Mamí, já chci za tou voňavou paní taky nahoru", vypísknul pětiletý chlapec a už se sápal po nejspodnější větvi.
"Tak mu to dovolte alespoň dneska paní Havránková, vždyť už se tady všichni známe."
Perlička teplého úsměvu se jí rozlila po tvářích a vytratila se líbat za vedlejší strom s milencem.

A potom, že nablejskaný děti do světa nesmějí.