Půl desáté

Anotace: .

 

 

 

"Děkuji, milý Pane, mějte se hezky!"

 

Řekla paní prodavačka za pultem s uzeninami a já šel dál s mnoha myšlenkami, ale jednou zásadní:

To jsem na ní zapůsobil až tak, že se se mnou tak hezky rozloučila? Byla to snad má milá mluva, mé laskavé vystupování? Vzezření?

Vzezření asi ne, před chvílí jsem vstal a vlasy jsem jen letmo rozčesal.

 

Nabírám čtyři, ne, pět...nebo šest? Ne, naberu čtyři housky a deset rohlíků!

Nákupní košík je pečivem zaplněn tak moc, až přemýšlím, jestli něco nevrátit.

 

Při mém pečivovém dilematu pokukuji po paní za pultem s uzeninami a hlavou mi protékají otázky, co mohlo být klíčem k tak srdečnému rozloučení s touto neznámou paní?

Posledních pár let se věnuji práci s lidmi, ale málokdy se mi takto srdečných slov dostane - možná, že mé rozhodování, jestli mělčí, nebo hlubší vaničku na vlašák znělo poněkud neohrabaně, až roztomile, kdo ví?

 

Uvazuji pytlík a jdu si pro kafe:

Kde jen je má oblíbená značka s ještě oblíbenějším podtitulem...tady!

 

Souběžně s mou oblíbenou kávou jsem nalezl i jednu velkou odpověď:

 

"Děkuji, milý Pane, mějte se hezky!"

 

Slyším z oddělení uzenin.

Ach tak, pousmál jsem se křečovitě, načež jsem se dal do přemýšlení nad svou hodnotou na tomto světě. 

To už je ale docela jiný příběh - spěchám domů, mám ještě hodně práce - mějte se hezky, milí čtenáři!