Děda Jánoš

Děda Jánoš

.

V paměti mi zůstaly živé útržky na dědu, kterého jsem zažila do svých 5 let. Ani jednu z babiček jsem nezažila a druhého dědu si tolik nevybavuji. Jen můj bratr na něj má vzpomínky. Maminka se starala o mne a o bratra nějakou dobu sama. S tatínkem se rozvedli, ale kontakt se i nějakou dobu udržoval, dokud jsme bydleli ve stejném městě.  Oni o sobě nikdy špatně nepromluvili ...
jak už to chodí, střípky skládačky se mi s věkem i doplňovaly. Zachovávali si k sobě úctu a vím, že se měli stále rádi.
Zvítězilo tam mladí, divokost a nevyzrálost...jj
Oba nás milovali, proto to bylo bolestnější.
Nikdy jsem nepochopila, že se jejich cesty rozešli.
Celý život jsem poslouchala od příbuzných,
že jenom z velké lásky se rodí děti, které jsou tak podobné rodičům.  Já mamince a bratr tatínkovi, ale co nám to bylo platný. Věčné pozdravy .. 

Ale tahle vzpomínka je o dědovi.
Jedna, z těch, které jsem si uchovala a často se mi zdála ve snech.
*K napsání mě inspirovalo čtení
o babičce u Květky Š
a tímto jí moc děkuji.*
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

 

Mé dětské velké oči sledují vrásčité ruce
a shrbenou postavu,
držící v ruce fajfku.
Trochu nazlobeně vyhlížející pohled
z pod hustého obočí
a zvlněné husté,
šedivé vlasy.

 

Pohled toho muže, působil přísně.
Mumlal si něco maďarsky.

 

Maminka řekla,
"Neboj se děda není zlý,
je jenom starý,
on je hodný ."

 

Seděl na židli a omýval si staré zranění
na noze,
vodou ze škopku.
Maminka mu zatím,
vařila fazolovou polévku.

 

Ve chvilce jsem se vytratila nenápadně,
do vedlejší místnosti,
kde byla ložnice.

 

Starý dubový nábytek.
Velká postel, velká skříň.
Vše srovnané, jakoby
tam nikdo nikdy nechodil.

 

Za chvíli křik z kuchyně
"Kde je to dítě, co tam chce.
Tam nemá co dělat, tam jí nespouštěj. "

 

Maminka se začala omlouvat
a povídá vlídně
"Maruško, tam nesmíš chodit,
děda si to nepřeje. "

 

Utekla jsem na dvorek,
kde byla mezi stromy houpačka
a tam už jsem, zůstala.

 

Za nějakou dobu přišel děda ven
a jeho kroky mířili za kůlnu
k záhonku s jahodami.

 

Natrhal jich pár a přišel ke mně.
Povídá napůl česky a napůl maďarsky
"Na ďere ide, vem si jahody."

 

Nabrala jsem si a děda byl přikrčený,
nechal nastavenou otevřenou
dlaň s jahodami
a druhou mě hladil po vlasech.
V očích už nebyla ta přísnost.
Vypadal mile
a bylo vidět, že ho to mrzí.
Pousmál se,
až to zahřálo.

 

On asi bude hodný,
je jenom nemocný a starý,
pomyslela jsem si.

 

Za chvíli maminka zavolá,
že už musíme domů jít ,
ať se jdu s dědou rozloučit.
Otevřela velká vrata u domu.

 

Děda nás doprovází až k nim
a ještě si s maminkou povídají
něco maďarsky,
čemu nerozumím.

 

Držím se jednou rukou maminky
a druhou mávám dědovi,
dokud úplně nezmizí.

 

Jdeme zkratkou přes hřiště,
dírou v plotu
na návštěvu k tetě,
vyzvednout brášku.

 

On si tam hrál s ostatními kluky
na různé apače
a na vojáky.
Zkrátka, měli toho hodně
co pozabíjet,
co přeprat
a co pochytat,
no kluci.

 

Děda už zůstal jenom
v mých vzpomínkách.

 

Malé útržky a několik příhod.

 

Zemřel, když mi bylo pět let.
K vratům jsem tajně utíkala přes to hřiště, sáhnout na kliku těch vrat,
zda už je doma,
zda už přijel
z nemocnice.

 

Nikdo mi nevysvětlil,
co to je, to slovo "umřel ".

 

S tím se těžko srovnává
a těžko to pochopí,
malé dítě.

 

Slovo "umřel " pro mě dlouho bylo něco,
jako, že odjel na dlouhou návštěvu,
ze které se zase někdy vrátí.
Nějak mi nešlo na rozum
že...je to slovo
...kdy už toho člověka neuvidím.

 

Jak jsou ty dětské myšlenky zvláštní.
A dospělí, kteří nic nevysvětlí.
Dokážou do dětských hlaviček nasadit spousty otazníků,
které vytváří další
a další fantazii.

 

Hodněkrát se mi vše ve snech vrací.
Hlavně ta velká vrata a dům,
kde děda bydlel.

 

Ani nevím, kolikrát jsem se tam běžela podívat a sáhnout na tu kliku.

 

Jestli to byla skutečnost,
kolikrát jsem tam opravdu běžela,
nebo to bylo ve snu.

 

Vidím vyšlapanou pešinku podél plotu, hřiště i tu díru, kde se držela vždy kaluž.

 

Úzký potůček, velký dub u něj cesta
a hned předním vrata a TA klika,
která je jako znamením do minulého světa
a tam za nimi,
. . .stojí
děda.

 

Když zavřu oči, tak ho vidím.
Byla to jen krátka vzpomínka
a byla jsem hodně malá,
bydleli jsme tam do mé druhé třídy.
Nepochopím,
že si vzpomínám i na detaily
v kuchyni u dědy
i na věci v zahradě.

 

Že mi to vše zůstalo v paměti.

 

A dnes nevím co bylo před týdnem . ..
určitě to mnozí z vás
dobře znají.

 

A vzpomínky, které se ukládají,
jako film ve snu stále běží.

 

.

 

Autor jenommarie, 15.07.2020
Přečteno 113x
Tipy 19
Poslední tipující: P.Balam, JaJarda, Emily Říhová, Amonasr, J's .., Martinecka23, Kubíno, Psavec, šerý, Donne
ikonkaKomentáře (16)
ikonkaKomentujících (7)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Moc hezké Marie, děkuji za krásné počtení! Já jsem zažil oba dědy a mám na ně krásné vzpomínky. Byl každý jiný a oba dva nechali výraznou, příjemnou stopu v mé mysli. Asi tak podobně, jako Tobě ;-)

07.11.2020 09:34:58 | psorm

Moc TI za komentář a navštívení děkuji. To jsi měl velké štěstí..že jsi mohl zažít..oba své dědy..VŠE do života mám mnoho přináší..já toto měla jako jednou silnou vzpomínku na něj a zajímavé je, že se mi vybavuje naprosto živě. Je to uložené jistě hodně hluboko..jinak by tomu tak nebylo.;) měj se krásně

07.11.2020 09:49:48 | jenommarie

Moc hezké počtení, střípky uschovat v paměti a nepouštět je. :-)

15.07.2020 20:44:53 | Kubíno

To jsem ráda a máš pravdu, střípky uschovat. Děkuji ti milý Kubíno;-)

15.07.2020 22:52:47 | jenommarie

Pěkné to máš, Marie* Ale spíš nežli báseň je to prozaická miniatura.

15.07.2020 15:20:28 | šerý

Děkuji ti za radu a i za přečtení milý Šerý*, já nevěděla kam s tím. :-) ;-)

15.07.2020 16:45:47 | jenommarie

Moc milé Marie, také mám sepsanou vzpomínku na dědu Karla a možná ji sem někdy vložím. On byl svéráz, třeba by někoho zaujmula. Uvidím.

15.07.2020 13:40:57 | Donne

Určitě jí vlož milá Donne, já si jí jistě ráda přečtu a né jenom já. Moc ti děkuji za nahlédnutí a milý komentář. Měj krásný den ;-)*

15.07.2020 13:43:11 | jenommarie

Marie, je to jako koláče upečené...S oddaností a láskou napsáno. Blahopřeji, ach

15.07.2020 11:11:11 | kudlankaW

Moc TI děkuji Márty, to mě těší. Nu život zanechává někomu více vzpomínek a někomu ty střípky, které si uchovává. Mě vždy mrzelo, že nemám tu babičku a ten děda..byl na chvíli a pak vyprávění o něm a jejich dětství. Škoda, že i se víc zeptat už nelze. ;-) Měj krásný den

15.07.2020 11:14:17 | jenommarie

Maruško, jedno ST nestačí, musíme si uchovat ty střípky vzpomínek a oživovat je, nezapomenout, a vzpomínky jiných nám pomahají vyvolat Ti naše, moc dík.
;-)ST

15.07.2020 11:02:10 | Tomcat

Já TI také moc děkuji, u mě jsou to opravdu střípky, často jsme se stěhovali a snadné to nebylo. Ale dědu mám v paměti i ten jeho dům, vlastně byli to jen krátké návštěvy. Měj krásný den a moc TI děkuji za milá slůvka Tomcate;-)

15.07.2020 11:05:33 | jenommarie

Maruško, já děkuji za vyvolání mých vzpomínek, krásný den. H. ;-)

15.07.2020 11:14:41 | Tomcat

A tak to by i mě zajímalo, vím, že jsi psal, že přicházíš ze Slovenska..;-) třeba ještě něco poskládáš a přečteme si tu i tvé střípky vzpomínek. ;-) Pěkný den TI přeji

15.07.2020 11:18:02 | jenommarie

No něco se mi honí hlavou, jen najít ten příhodný čas a hodit to na papír (web) i tu tobě slíbenou pohádku, budu se muset k tomu dokopat ;-)

15.07.2020 11:24:58 | Tomcat

;-) tak uvidíme :-)

15.07.2020 11:40:21 | jenommarie

© 2004 - 2021 liter.cz v1.4.12 | Facebook, Twitter