FREEDIVER

Najednou se zastavilo vše
větve stromů se ostýchají pohnout,
světlo se vytrácí posunem planet
a i já jsem snad retrográdní.

Mé léto odešlo s příchodem
virových smrští
vyhánějících zdravý rozum
z uvažování lidí,
v rozpoutané válce světů,
reality a virtuálních zvěrstev.

Situace se šroubovicí vyhrocují
do extrémů
a spirála se někomu rozevírá,
jinému utahuje jako oprátka.

Ptáci se houfují
aby i oni opustili to divadlo
a jen sen tam, křikne poplašená sojka
na Trautenberka, že hoří!




Zdá se, že nejen nám koudel u prdele.











Bráním v sobě poslední zbytky medu
jako včetstvo před zimou.
Každý by bral
a já vím, že je ho míň,
možná proto je sladší.

Rozhoduji se být stálezelenou.
Nevadí, že mé kožnatě trnité listy
občas někoho seknou.
Budu stálezelená.
Nikdo nepozná,
zda mě utrhnul v zimě nebo v létě.

Stmívá se dřív
proto později vstávám.
Toho tepla chci být plná
když vím, že bude hůř
a jestli ti dovolím se do mě vnořit,
zbude tak pro nás pro oba.

Vím dobře, že zimu neodvrátím
s moudrou magií přicházící smrti,
kdy pod ledem
marně hledáš díry v ledu,
pro další nádech
co ti pomůže přežít do jarní transformace,
nové ZeMě ...