Princ a Král

Princ a Král

Je ráno. V batůžku na zádech neseme posbíraná jablíčka. Jdeme za Princem. Na pěšině, vedoucí k lomu, ucítím vůni kouře. Přidáme do kroku. V lomu hoří oheň. Spíš vatra. Jsou tam dva kluci a přikládají. Jako holka jsem tam chodívala taky. K táboráku. Mládí se kutálelo v lampionech hvězd a vonělo pálenými svíčkami nesmrtelnosti. A touhy. Život se zdál nekonečně dlouhý.

Popošly jsme na kraj lomu k pěšince, vedoucí nahoru. „Dneska Princ asi nebude.“ A sotva jsem dořekla, ozvalo se na celý lom zařehtání. Nebylo to zamečení. Bylo to řehtání a neslo se ozvěnou, lámalo o stěny, násobilo a vracelo znovu a znovu. Princ poznal můj hlas. Stál tam jako Šemík a volal. Oba kluci nevěřícně koukali, co se děje. Mi se chtělo až plakat. „Princi, Princi můj.“ Ale byl tam ještě někdo. Spěchaly jsme po stezce nahoru. „Babi, podívej, Král!“ Statný, zavalitý s točitými rohy. Byli tam dva. Táta a syn. Vysypala jsem jablka na pěšinku. Pomalu se blížili k nám, ale objevila se Frýda. Jako duch…Stáhli se. Měli z ní strach. Odvolala jsem ji, ale už byli ostražití. Rozloučily se s nimi pro příště a pomalu vyšly na louku. Malá natáhla ruku. „Babi, vidíš ten les? Něco tam je. Ten les je černý. Tam nepůjdeme. Tam bude bubák…“
 
Princ a Král
Autor Philogyny1, 07.07.2025
Přečteno 101x
Tipy 25
ikonkaKomentáře (13)
ikonkaKomentujících (7)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

Úžasné chvíle čerpáš z lesa, les ti "daruje" jseš "od srdce"
*

10.07.2025 06:24:06 | cappuccinogirl

líbí

Včera mi něco podobného řekla paní, když jsem byla podepsat smlouvu na zakoupení hrobečku s nápisem pro Karlouška. Vykládaly jsme si a ona vzpomínala, že se takhle staraly jako děcka o hrobeček malé holčičky, Marušky. V té řadě hrobečků je pochovaný Pepíček. Jsem po dědovi, ten taky vždy ky čřekl, co si myslí a pak se stěhovali na horší. Poslední byt byl nevymalovaný, bydleli tam lidé s tuberkulózou. On už ve třech letech přepisoval slova a četl. Umřel na tuberkulózní zánět mozkových blan. Babička nikdy nikomu nic neřekla a mlčela. Ani mi ne a to jsem ji milovala víc než svoje rodiče, vychovávala mě. Až teď mi to řekl její syn, měla ho pozdě, tak jako já Jindru. Je na něj podobný. Všechno se to pořád opakuje. Možná to tu i psala a zapomněla a tak se může někdo posmívat. Teď pátráme, který ten hrobeček v řadě je náš Pepíček. Mám parte i fotku.

10.07.2025 17:21:30 | Philogyny1

líbí

....Krásná momentka....a že můžeš sdílet s malou.....Ji./úsměv/A kluci měli díky Tobě také zážitek......kdo lesu dává....dostává...

08.07.2025 09:36:07 | jitoush

líbí

Tak nějak to bývá i v životě, že. Malá se mnou chodí ráda a já s ní taky. Jsem nejraději sama, ale někdy je té samoty až moc.. děkuji!

08.07.2025 11:24:09 | Philogyny1

líbí

ti bubáci...

08.07.2025 08:25:49 | jort1

líbí

Já vím.. pamatuješ si. :o)

08.07.2025 11:24:39 | Philogyny1

líbí

Hezká momentka. A ty kozlové jsou krásňáci*

07.07.2025 22:57:41 | šerý

líbí

Děkuji! :o)

08.07.2025 11:22:30 | Philogyny1

líbí

Advaita, to slovo neznám. Jdu si načíst. pocit klidně... :o)

07.07.2025 21:18:16 | Philogyny1

líbí

odnesu si ten pocit, jo ?
Odnesu si a přesto tady zůstane.
Jak je to vůbec možný ?
Asi Advaita, no ..

07.07.2025 19:30:05 | proměnlivý nick

líbí

Krásný příběh - krásná fotka.., milá Phil :-)*

V mládí se mi velmi líbila myšlenka nekonečného života - obzvlášť, když vedle mne byla milovaná dívka ;-)* To jsem pak chtěl kolikrát i zastavit čas... aaa nic :-D - naštěstí...

07.07.2025 19:01:51 | Ondra

1líbí

Kdysi jsem nad tím taky přemýšlela. O nesmrtelnosti. A pak si představila, že mi umřou děti, všichni lidé kolem mě, které mám ráda. A přešlo mě to. :o)

07.07.2025 21:10:36 | Philogyny1

líbí

;-)*

07.07.2025 23:05:19 | Ondra

© 2004 - 2025 liter.cz v1.8.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel