Jean Poiret: KLEC BLÁZNŮ (recenze)

Anotace: Skvělá zábava a rozesmáté publikum v Divadle Radka Brzobohatého

 

Jean Poiret: KLEC BLÁZNŮ (recenze)

 

Režie: Robert Bellan

Divadlo Radka Brzobohatého, Praha

23.1.2014

 

 

Tato bláznivá komedie z prostředí kolem nočního podniku s travesti show, jehož majiteli jsou dva homosexuálové, kteří vychovali syna jednoho z nich a ten se má ženit, je poměrně známá z úspěšné francouzské filmové verze i následného amerického remaku.  Předcházela jim však právě tato divadelní hra, která se v sedmdesátých letech stala dokonce nejúspěšnější francouzskou divadelní komedií. Před lety uvádělo její muzikálovou mutaci s diváckým ohlasem Hudební divadlo Karlín.

 

Žánr  ztřeštěných komedií je sice  divácky vděčný a světová dramatická tvorba by se bez něj už po staletí neobešla, málokdy však i ty  prověřené a x-krát recyklované kousky osloví zrovna mě –  mám přeci jen trochu jiný naturel a nepatřím právě mezi ty diváky, kteří po tomto typu zábavy lační. Jelikož  ale dobře znám právě filmové verze a vždy jsem se u nich skvěle bavil, neměl jsem tentokrát nějakou obavu z návštěvy této inscenace a byl jsem naopak docela zvědavý, jak se soubor Divadla Radka Brzobohatého předvede právě v této poloze.

 

Barevně pestře pojatá scéna bytu homosexuálního páru umístěného přímo nad nočním podnikem byla sice až přeplněná falickými symboly doslovně ztvárněnými v nejrůznějších předmětech interiéru,  jejich vtipné použití však nepřesáhlo hranici trapného nevkusu a spíše navodilo předem bláznivě uvolněnou atmosféru celého představení. Když se však děj začal odvíjet nekonečným přehrávaným štkaním jedné z hlavních hrdinek – obtloustlé hvězdy travesti show Albína, navlečeného do blýskavé operetní róby ověšené všemožnými třpytkami a hystericky uraženého z předchozích narážek svého partnera, začal jsem mít o pojetí večera mírné obavy.  Naštěstí to byl jediný znepokojivý moment za celou dobu představení a mé obavy se rychle rozplynuly.

 

V první polovině před přestávkou hra žije z všemožného předvádění peripetií života  netradičního páru hlavních hrdinů, jejich absurdních dialogů, známých „buzně“ zženštilých gest, pohybů, hlasových projevů, travesti výstupů atd. Vše je podáno sice nadmíru směšně a komicky, nikdy to však nepřechází až do nějaké pohrdavé trapnosti či naopak křečovitých poloh při přehrávání, ke kterým tak často sklouzávají v podobných situacích např. TV baviči, takže publikum se královsky baví, stejně jako samotní herci, kteří  si své role evidentně užívají, a smích tak nikdy nemusí přecházet do úšklebku. I jinak orientovaní diváci v publiku tedy mohou trénovat s chutí, naplno a bez zaváhání své bránice spolu se všemi ostatními.

 

Na konci první půle oznámí syn chystanou svatbu a s tím spojenou návštěvu své nevěsty ve společnosti jejích konzervativně založených rodičů, přičemž budoucí tchán je dokonce kandidátem  na poslance v daném volebním okrsku za stranu TRM (Tradice, Rodina, Morálka). Po přestávce se tak hra přesouvá do poněkud jiné polohy, kdy se homosexuální domácnost přeměňuje ve stylu „potěmkinovské vesnice“ v pokus skloubit svůj obraz života s konzervativně náboženskými představami rodičů nevěsty, což je samozřejmě předem odsouzeno k nezdaru a skýtá další nekonečnou plejádu možných nedorozumění,  absurdních situací a neustále se proměňujících ztřeštěně komických poloh.  I přes tato nová úskalí propluli všichni herci a tentokrát už i herečky na scéně bravurně, komedie neztratila nic ze svého spádu a švihu, naopak uvolněná a zábavná atmosféra na jevišti i v hledišti postupně gradovala a při bláznivém hudebním a tanečním travesti finále všech postav  se diváci evidentně skvěle bavili a od srdce i nahlas smáli. Výborná hudba Ondřeje Brzobohatého k tomu nepochybně také přispěla.

 

Nejen samotným dějem, ale i způsobem ztvárnění celým zúčastněným týmem Divadla Radka Brzobohatého se tato komedie zjevné jinakosti sice s nefalšovanou chutí  a od plic směje, ale neposmívá,  naopak právu na ni odlehčeně zábavnou a nenásilnou formou přitaká. Nevysmívá se však vysloveně ani konzervativně založeným lidem, takže i rodičům nevěsty zachovává i přes jejich zjevné šosáctví nezbytnou míru lidské důstojnosti. Všichni diváci se tak mohou během představení opravdu královsky bavit, královsky si odpočinout a nevědomky se smát i tomu, že král je nahý, přičemž  tím nahým králem je vlastně i každý z nich sám. Bláznivost a ztřeštěnost tak v tomto případě rozhodně není samoúčelná, aniž by přitom měla sebemenší potřebu byť jen náznakem zdvíhat prst. A to je možná právě i ten důvod, proč se představení tolik líbilo i mně a mému příteli. Návštěvu této komedie tak můžeme bez uzardění doporučit bez rozdílu všem, kdo se chtějí uvolněně a pořádně zasmát a  třeba si přitom i vyčistit hlavu od každodenních starostí.

 

 

Hodnocení: 95%

 

 

Praha, 24.1.2014

  

 

http://www.youtube.com/watch?v=5Qzyt0Rubzo

 

http://www.divadlorb.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=31&Itemid=25