Patrik Hartl: 4 SESTRY – trochu jiná recenze

Anotace: Letní oddechovka na Vyšehradě pro nenáročného diváka.

 

 

Režie: Patrik Hartl

Scéna: Hynek Dřízhal

Kostýmy: Agnieszka Pátá – Oldak

Hudba: Marek Doubrava

 

Bibi: Berenika Kohoutová

Karin: Jana Stryková

Gábina: Ivana Chýlková

Maruška: Anna Šišková

Franta, pes, šéfkuchař, sociální pracovnice: Roman Štabrňák

 

Studio DVA na Letní scéně Vyšehrad, 25.7.2016 ve 20:00

 

 

Představení 4 sestry je letošní novinka v repertoáru Studia DVA, proto jsme si na ni ze zvědavosti koupili s velkým předstihem vstupenky na Letní scénu Vyšehrad pro zpestření okurkové sezóny. Počasí nám přálo, byl opravdu teplý letní večer, meteorologická hrozba možné bouřky také nedošla naplnění, tak nám nic nebránilo užít si tuto nenáročnou odpočinkovou komedii ve vyprodaném malém a přirozeně romantickém prostoru pod vyšehradskými hradbami. Sezení na lavici bez opěradel na těsně vedle sebe naskládaných molitanových podložkách není zrovna nejpohodlnější, ale mladá dáma mi okrajem svého slovansky poněkud objemnějšího pozadí zasedla z té mé asi jen 2-3 centimetry, tak jsem se na její zbytek jakžtakž vešel a zhruba dvě hodiny čistého času se ona jistá stísněnost dala docela vydržet. Nějakému jinému pánovi by dokonce mohla být i příjemná. Koneckonců zhruba půlhodinovou přestávku jsme mohli věnovat se skleničkou jen mírně nedochlazeného veltlínského v ruce protažení těla vestoje. Lavice vpravo jsou navíc oproti očekávání natočeny kvůli terénu nikoliv doleva směrem k jevišti, ale doprava, takže jsme museli v této části hlediště všichni zafixovat svůj krk v poloze „vlevo příč hleď!“, ale naštěstí v tomto úhlu strnutí šíje ještě nehrozilo.

 

Hra byla postavena na odlišnosti charakterových typů čtyř nevlastních sester, které se na jejím začátku sešly na pohřbu společného otce (vyhlášeného obšourníka), který jim v závěti odkázal svůj jediný majetek – starou chatu, na které se posléze dle jeho přání i scházely. Gábina Ivany Chýlkové byla poněkud excentrická herečka malých rolí v TV seriálech a reklamách a příležitostná dabérka pornofilmů a na scéně se postupně objevovala v nejrůznějších kostýmech a výrazových polohách podle toho, s kým právě prožívala svůj nový románek – tu se zjevila jako rockerka, jindy zase v dredech a šatech jako ze second handu, když měla období přivazování ke stromům s „grínpísákem“, jindy překypovala všeobjímající láskou k bližním v typickém pestrobarevném sárí, když zrovna chodila s „krišňákem“ atd. Možná i pro toto střídání poloh hrála Chýlková herecký prim večera – jednak je to skutečně skvělá herečka a jednak jí tato role poskytla o něco větší příležitost, aby ukázala opravdu široký rejstřík svých výrazových možností, než dostaly její kolegyně. I když samozřejmě jen v komediální rovině, protože i vážnější momenty byly napsány jako fraška a jednotlivé postavy byly záměrně zvýrazněnými karikaturami určitých lidských typů. Nicméně i ostatní herečky na jevišti opravdu excelovaly a dá se říct, že právě herecké výkony bez výjimky byly i nejsilnější stránkou celého představení.

 

Maruška Anny Šiškové byla výborně zahraná věčně ukřivděná nešťastná naivka, která stále nemůže zavadit o vytouženého chlapa, až si najde včelaře Frantu, jinak hlavně primitivního a obhroublého hospodského povaleče. Ve své uťápnutosti závidí „úspěch“ a milostné románky Gábině, proto na ni vyzradí intimní podrobnosti Blesku, čehož později zoufale lituje a poníženě prosí svou nevlastní sestru o odpuštění.

 

Karin Jany Strykové je pro změnu dobře zaopatřená udržovaná panička, rovněž skvěle zahraná, která si cíleně našla bohatého muže a působí navenek spokojeně a sebejistě, uvnitř je ovšem nešťastná, protože se jí nedaří s manželem počít dítě (nakonec ho tedy počne právě s primitivním samcem Frantou).  Manžel jí navíc každou chvíli zahýbá, dokonce i s nejmladší ze sester Bibi v podání Bereniky Kohoutové, která opět výtečně zahrála naprosto zkaženou, cynickou, sobeckou, vypočítavou a lehkovážně nezodpovědnou dívku, která je schopná ukrást svým sestrám mobily, pronajímat po dítěti toužící Marušce na hlídání své nemluvně a dělat spoustu dalších nesympaticky odpudivých kousků.

 

Autor stvořil tyto rozdílné a dost neuvěřitelně navzájem pospojované charaktery, aby mohl rozehrát téměř nekonečnou sérii rozmanitých absurdních situací a gagů, čehož se všechny čtyři protagonistky chopily s evidentně velkou chutí a vydaly ze sebe opravdu maximum k potěše vcelku dobře se bavících diváků. Autor sice vyfabuloval jen málo uvěřitelný rámec pro jednání svých postav, ale vyplnil jej řadou karikujících postřehů odpozorovaných ze života, čímž obdařil jednotlivé figury i nádechem určitého lidského rozměru. V první půlce inscenace jsem měl chvíli dokonce pocit, že se pokusí překročit čistě komediální rámec a nenápadně zavede diváka alespoň občas i k hlubším zamyšlením, ovšem byl to opravdu jen nepodložený pocit, nic podobného se nakonec nekonalo a o nic jiného než o pouhé pobavení ani tentokrát Patriku Hartlovi nešlo. Možné nabízející se příležitosti k nějakým vážnějším kontrapunktům, z nichž by diváka alespoň někdy i trošku zamrazilo, zůstaly opět zcela nevyužity.

 

O přestávce jsme se tak s přítelem shodli, že ani tentokrát se tento dvorní autor Studia DVA příliš nepřiblížil tomu, co jsme před pár sezónami zažili právě na Vyšehradě v představení HVĚZDA , v němž tenkrát nepřekonatelně zazářila Eva Holubová. Přesto však se nám 4 sestry zdály jako docela povedené představení, o dost lepší než ostatní (s výjimkou právě Hvězdy), které jsme od něj dosud mohli shlédnout. Tato komedie je alespoň v první části napsaná docela vtipně a řadě situací i replik se člověk může opravdu s chutí zasmát.

 

Ve druhé části však jakoby autor roztáčel celý děj do stále větší absurdity, neuvěřitelnosti a ztřeštěnosti, což se sice řadě diváků podle všeho líbilo, já jsem se už ale chvílemi začínal i nudit – čeho je moc, toho je příliš a k tomu tzv. bláznivé komedie nejsou zrovna můj šálek kávy. Jakoby onu únosnou míru uvěřitelného karikování postav, která právě dodávala první půlce představení onu humornou šťávu, náhle autor zbytečně překročil a vršil pak už v překotném tempu jednu neuvěřitelnou situaci za druhou. Skvělými hereckými výkony se to sice dařilo všem představitelkám divákům i nadále dobře prodávat, ovšem humor se na pomyslném žebříčku IQ hodně kamsi propadl a byl čím dál jednodušší a prvoplánovější. Když si nakonec všechny čtyři sestry spolu v dokonalé harmonii spadlé nečekaně odněkud z nebe odjedou užívat dovolenou do Hollywoodu a tím celé představení končí, vypadá to, jakoby se autor dostal v nekonečném rozehrávání všelijakých absurdních situací do začarovaného kruhu a nevěděl už, jak ho nějak rozetnout, aby někdy vůbec skončilo. Tak to prostě seknul. Musím říct, že v tu chvíli už i k mé úlevě.

 

I tak měly ten večer 4 sestry u diváků poměrně velký úspěch, tleskalo se asi pěti děkovačkám a dokonce se zezadu ozývaly i nějaké nadšené výkřiky. K ovacím vestoje ale tentokrát nedošlo – všechny čtyři herečky i Roman Štabrňák, který jim zdatně sekundoval, by si to sice i zasloužily, hra samotná však nikoliv. Když jsme si s přítelem cestou domů snažili vybavit některé dějové posloupnosti, zjistili jsme, že nám už do značné míry splynuly v jakousi téměř beztvarou změť, což svým způsobem také vystihuje skutečnost, že nějaké hlubší dojmy vlastně hra v člověku příliš nezanechá, byť se v jejím průběhu většinou vcelku dobře baví. Asi, jako byste si na jeden zátah přečetli knížečku anekdot. Zkrátka zručně napsaná a herecky výborně podaná oddechovka na jeden letní večer, k níž však není potřeba se už následně vracet.

 

 

Praha, 26.7.2016

 

http://www.studiodva.cz/4-sestry/4-sestry/