SUKŮV KOMORNÍ ORCHESTR – II. abonentní koncert 2017 – trochu jiná recenze

Anotace: @&@ Další skvělý večer se Sukovým komorním orchestrem.

Sólista a koncertní mistr: Martin Kos – housle

Sólista: Tomáš Vybíral – kontrabas

HAMU, Sál Martinů, Praha 3.5.2017 v 19:30

Druhý letošní abonentní koncert Sukova komorního orchestru nesl podtitul „Oslava lidové hudby aneb pocta ZDEŇKU LUKÁŠOVI“. Zdeněk Lukáš byl jedním z největších českých skladatelů druhé poloviny 20. století a letos uplyne 10 let od jeho úmrtí. Měl velmi blízký vztah k Sukovu komornímu orchestru a složil pro něj také několik skladeb. Jeho tvorba je převážně vokální a byla silně ovlivněna lidovou hudbou. Koncertu byla přítomna vdova po skladateli, sympatická bělovlasá paní, a jeho vnučka, které posluchači přivítali potleskem.

Program večera zahájila Serenáda pro dvoje housle a violu č. 2 Bohuslava Martinů (1890-1959). Rovněž Martinů byl ve své tvorbě silně inspirován českou lidovou písní, proto se asi také spolu s Janáčkem objevili vedle Lukáše na tomto koncertu. Serenádu zahrál orchestr v mírně redukovaném složení – pouze v devíti hudebnících bez dvou violoncell a kontrabasu. Skladba to je hezky svižná a orchestr se jí zhostil s profesionální lehkostí a jistotou. Byl to příjemný úvod večera.

Následovalo Concertino dedicato pro housle a smyčcový orchestr (1997) Zdeňka Lukáše (1928-2007) a musím zdůraznit, že už úvodní věta Andante mě velice nadchla svým dynamickým nábojem a nezvyklými hudebními nápady, které na mě působily velice moderně a neotřele. Tato hudba mě opravdu oslovila a svým způsobem i překvapila svou poslouchatelností i přes její nespornou originalitu a „současné“ vyznění. Tak nějak si představuju kvalitní vážnou hudbu dneška, která souzní s rytmem a složitostí doby a nic přitom nepředstírá, není psána jen pro samoúčelný efekt. Nadchly mě i zbylé části skladby a celou jsem si ji tak opravdu vychutnal. Toto dílo bylo zkomponováno přímo pro Sukův komorní orchestr a Josef Suk je s tímto tělesem poprvé uvedl na Pražském jaru 1998. Evidentně zaujalo i ostatní posluchače a bylo přijato velkým potleskem.

Následovala Suita pro smyčce Leoše Janáčka (1854-1958), která však na mě nepůsobila typicky janáčkovsky. Janáčkovu hudbu mám velmi rád, a i když se i v tomto případě jedná o kvalitní a pozoruhodné dílo, zdálo se mi, že ještě není tak osobitě a nezaměnitelně originální jako jeho pozdější tvorba. V programu jsem se pak dočetl, že vzniklo v době, kdy Janáček odešel studovat na pražskou varhanickou školu a setkal se zde i s Bedřichem Smetanou či Antonínem Dvořákem. Tím se mi také vysvětlilo, proč nemá ještě onen tak typický janáčkovský zvuk. Ač tedy skladba Zdeňka Lukáše byla v první polovině večera zasazena mezi díla dvou velikánů české hudby, nejvíc se mi líbilo právě Lukášovo Concertino, což myslím svědčí právě i o jeho velikosti.

Spokojeně jsem tedy odešel s přáteli na skleničku vína, kde jsme se připojili k dalším společným známým, jejichž okruh se na koncertech Sukova komorního orchestru stále rozrůstá, takže už ani není možné diskutovat v jednom hloučku se všemi naráz.

Po přestávce byl jako první uveden Lukášův Dvojkoncert pro housle, kontrabas a smyčcový orchestr (2000), přičemž sólistou na kontrabas byl Tomáš Vybíral, pro nějž, a také pro Josefa Suka, tato skladba vznikla. Se zájmem jsem proto sledoval především právě tohoto sólistu, jak ke skladbě přistupuje, a líbilo se mi, s jakou chutí ji hrál a jak se přitom i spokojeně usmíval. Bylo vidět, jakou má z hraní svého partu radost, a tato emoce se pak o to silněji přenášela i na mě. Skladba je to opět pozoruhodná a výtečná, působící velmi současně, a skvělé výkony v ní předvedli nejen oba sólisté, ale i celý orchestr. Však taky následoval opravdu vstřícný potlesk, zcela zasloužený.

Rovněž následující Canti per orchestra d´archi (1982) byly Zdeňkem Lukášem věnovány Sukovu komornímu orchestru. Všechny čtyři části byly opět krásnou hudbou a nejvíce se mi z nich líbilo úvodní Canto drammatico, které znělo opravdu hodně dramaticky a bylo velice dynamické. Naopak druhé Canto d´amore na mě působilo poněkud jednotvárně a unyle a bylo v něm na můj vkus poměrně málo vřelosti, kterou bych podle názvu očekával. Kamarádce se ale líbilo, snad pro svou neokázalou něžnost. Řekl bych také, že na těchto Canti bylo znát, že vznikla o dvě dekády dřív než zbylé dvě Lukášovy skladby, které se mi zdály přeci jen výraznější, současnější a možná i osobitější, svébytnější. Čímž ale Canti samozřejmě nijak nesnižuji, také se mi moc líbily. A mohou naopak oslovovat konzervativnější posluchače, kterých je u nás přeci jen myslím stále většina. Zaznamenal jsem i jemný povzdech jednoho kamaráda nad dramaturgií večera, kterému se zdálo poněkud příliš uvádět v jednom večeru hned tři Lukášovy kompozice. Mně by naopak nevadil ani celý večer poskládaný pouze z jeho skladeb, jak se mi zdály zajímavé. Každý máme zkrátka své vlastní vnímání, a tak to je i v pořádku.

Každopádně celý večer byl v podání Sukova komorního orchestru a Tomáše Vybírala opět parádním zážitkem, na koncerty tohoto výborného tělesa se tak těším stále víc a víc.

Praha, 6.5.2017

P.S. Na youtube se mi bohužel nepodařilo vyhledat žádné ze tří uváděných Lukášových děl, tak jsem připojil ilustrativně alespoň jeho úvodní skladbu k filmu Kulový blesk :-)

https://www.youtube.com/watch?v=AJbnT3nRZl8