Benjamin Britten: BILLY BUDD – trochu jiná recenze

Benjamin Britten: BILLY BUDD – trochu jiná recenze

Anotace: @&@ Nádherný operní zážitek v Národním divadle.

 



Dirigent: Christofer Ward

Režie: Daniel Špinar

Scéna: Lucie Škandíková

Kostýmy: Marek Cpin

Choreografie: Radim Vizváry

Světelný design: Karel Šimek

 

Billy Budd: Christofer Bolduc

Kapitán Vere: Štefan Margita

John Claggart: Gidon Saks

a další

 

Národní divadlo, Praha, 25.1. v 19:00

 


Pozvání hudbymilovného kamaráda na tuto operu od anglického skladatele Benjamina Brittena z r. 1951, která je na českém jevišti uváděna vůbec poprvé, jsem samozřejmě odmítnout nemohl a moc jsem se na ni těšil. Tím spíš, že jsem na ni měl právě od něj vynikající reference, protože byl už na její premiéře 19. ledna. Libreto opery vychází ze stejnojmenné novely Hermana Melvilla a děj se odehrává na konci 18. století na britské válečné lodi jménem Nepřemožitelná, na niž je naverbován pohledný mladý rekrut Billy Budd, nalezenec, který smysl svého života vidí v oddané službě vlasti a je ochoten za ni i za obdivovaného kapitána Verea položit i život. Stane se však obětí intrik zbrojmistra Johna Claggarta, který je zosobněním zla a pro jeho nesmyslnou sadistickou krutost ho nenávidí celá posádka, zatímco naopak Billy Budd je pro svou povahu, neohroženost a ochotu pomáhat druhým všemi oblíben a čeká ho dokonce povýšení. Claggart ho z nenávisti, která ale zároveň pramení i z jeho strachu z potlačované sexuální náklonnosti k tomuto mladému námořníkovi, falešně obviní z přípravy vzpoury.  Kapitán Vere v sobě ale rovněž chová skryté city k pohlednému a charakterově čistému mladíkovi a je přesvědčen o jeho nevinně. Rozhodne se proto oba konfrontovat za své přítomnosti, aby se mohl spravedlivě rozhodnout. Do očí vznesené falešně obvinění však Billyho, trpícího občas vadou řeči, natolik zaskočí a vykolejí, že se neovladatelně zakoktá při své obhajobě tak, že není schopen souvislého slova, a místo toho v afektu zbrojmistra ranou pěstí neúmyslně zabije. Za napadnutí důstojníka je však v britském námořnictvu jediný trest – pověšení na ráhno, který také důstojnický soud nad nebohým Buddem vynese a kapitán Vere mu následně odmítne udělit svou milost, protože dá přednost liteře zákona před spravedlností. Billy tento osud nakonec v zoufalství přijímá s tím, že je to vyšší zájem, a před smrtí kapitánovi Vereovi dokonce veřejně vyznává svou oddanost a umírá tak i za něj. Kapitána Verea ovšem na smrtelném loži trápí výčitky svědomí za toto své životní selhání a celá opera začíná právě jako kapitánova zpověď a líčení událostí na konci jeho vlastní životní pouti.

 

Sám Britten, jak známo, žil téměř čtyřicet let až do své smrti v homosexuálním vztahu se svým životním i profesionálním partnerem tenoristou Sirem Peterem Pearsem, v jehož náruči i zemřel, a ve své tvorbě se věnoval mimo jiné i destruktivní síle sexuality, slavná je například jeho opera Smrt v Benátkách, již před pár lety také nastudovala Státní opera. Měl silně vyvinutý smysl pro spravedlnost, byl přesvědčeným pacifistou a hluboce se ho dotýkalo jakékoliv násilí. Toto všechno právě v opeře Billy Budd promítl do nesmírně silné emotivní hudby, v níž se s ohromnou silou přelévají zjevné i skryté lidské vášně, které se střídají s hluboce niternými až dojemnými pasážemi, v nichž do nejjemnějších nuancí vykresluje vnitřní citové zápasy jednotlivých postav. Opera sice trvá i s přestávkou tři hodiny, ale Brittenova hudba je tak dramatická, plná napětí i dynamických zvratů, se spoustou zajímavých hudebních motivů, které naprosto věrně vystihují jednotlivé dramatické situace i silné prožitky postav, že jsem se do ní položil jako málokdy a nechal se plně strhnout a unášet jejím zaníceným vyprávěním celého příběhu, takže jsem ho vlastně spolu s protagonisty sám doslova prožíval.  Brittenova hudba je zde samozřejmě skvělý základ pro tak autentický operní prožitek, ale bez skvělého výkonu orchestru Státní opery, řízeného vynikajícím anglickým dirigentem Christoferem Wardem, a špičkových pěveckých výkonů mladého amerického barytonisty Christophera Bolduca v titulní roli, Štefana Margity a basbarytonisty Gidona Sakse by nebyl tak dokonalý, za jaký si jej dovolím v tomto případě bez přehánění označit.

 

Výborné výkony podali také všichni ostatní sólisté i početný mužský sbor, a to nejen po pěvecké, ale i po herecké a pohybové stránce. Na místě je v této souvislosti vyzdvihnout bezvadně propracovanou choreografii Radima Vizváryho, která i na poměrně jednoduché, ale velice účelné a vtipně působící scéně, dokázala dění na jevišti neuvěřitelně oživit a rozpohybovat a patřičně tak ještě víc podtrhnout jeho dramatičnost. Ohromně působivé bylo také využití novocirkusové skupiny Losers Cirque Company – pětice mladých mužů, kteří měli na sobě jen slipy v tělové barvě (vzhledem k dokonalým postavám si to mohli dovolit) a předváděli velice efektní akrobatické a pohybové sestavy, které také podtrhovaly a zvýrazňovaly nejen dění na jevišti, ale dokreslovaly i psychologické portréty některých postav, zejména pak démony, kteří ovládali chování zbrojmistra Claggarta. Zajímavě působily i kostýmy – jedině snad kapitán Vere nemusel mít na sobě plášť i s vlečkou, kterou si byl nucen každou chvíli při nejrůznějších pohybech všelijak za zády přehazovat. Možná to působilo svým způsobem efektně, ale na můj vkus až poněkud zženštile, i když možná právě to bylo i záměrem, když v celém představení jsou vlastně jen samé mužské postavy, což je také zvláštností této opery. Daniel Špinar svým pojetím navíc akcentoval i ono vnitřně potlačované sexuální a citové pnutí mezi hlavními postavami.  Ale zase tolik mě ta vlečka nerušila – jen opravdu nevím, co bych tomuto představení snad mohl jinak kromě této drobnosti vytknout. Jako zajímavost snad ještě můžu zmínit, že Billy Budd se v závěrečných okamžicích své popravy, která je ztvárněna nikoli explicitně, ale pouze metaforicky, úplně svlékne a nabídne obecenstvu pohled na zcela obnažené zadní partie své sice menší a podsadité, ovšem náležitě vypracované postavy. Následně se však cudně zakryje zepředu polštářem a Štefan Margita mu pak ještě ze své vlečky ochotně vytvoří paraván, aby se mohl uložit pod deku na svém katafalku bez další nepatřičně zvědavé pozornosti diváků. A když už jsme u Štefana Margity, který poslední dobou podává v Národním divadle opravdu pozoruhodné výkony (viz například v Janáčkově opeře Z mrtvého domu ), údajně ho z lóže na 1. balkonu sledovala i jeho manželka Hana Zagorová, jak nám špitli známí o přestávce, kteří ji tam zahlédli.  

 

Téměř zaplněné Národní divadlo odměnilo na konci všechny účinkující i dirigenta bouřlivým a nadšeným potleskem i s mnoha děkovačkami a výkřiky bravo! – naprosto zaslouženě. Sám za sebe mohu říct, že jsem tak vydařené operní představení, které by mě natolik dokonale pohltilo a naplnilo povznášejícím pocitem, že jsem byl svědkem po všech stránkách opravdového uměleckého zážitku, už dlouho neviděl. Benjamin Britten se tak rázem zařadil mezi mé nejoblíbenější operní skladatele, protože jeho hudba v tomto díle doslova srší úžasně prokomponovanými emocemi, jak to dokáží jen ti největší mistři.   

 

 



 

Praha, 26.1.2018

 

https://www.narodni-divadlo.cz/cs/predstaveni/11988?s=308

 




Autor Amonasr, 27.01.2018
Přečteno 828x
Tipy 21
Poslední tipující: Iva Husárková, Nikita44, Jort, Pamína, Kubíno, piťura, Kett, Fany, básněnka, Frr, ...
ikonkaKomentáře (20)
ikonkaKomentujících (7)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Tak to v tom dubnu nejspíš vyjde a dokonce na první balkon, což je za litr lupen. Mně by stačily i ty na stání za 150, ale mám novýho nabíječe, co neví do čeho by vrážel prachy:D a kupodivu se mu líbila Panna orleánská, na který jsme byli včera, i když nikdy předtím na opeře nebyl.

01.03.2018 18:21:19 | Jezero

Hm, tak to Ti fakt přeju, zatím jsem na tuhle operu slyšel jen samé superlativy, nedávno i od nějaké osobnosti v rádiu, mimo rank opery - jen se o tom chtěl zmínit jako o mimořádném počinu. Tak snad nebudeš zklamaný ani Ty. Pokud budu v Praze, možná si na ni také ještě jednou zajdu.

Pannu Orleánskou (Čajkovskij?) jsem ještě asi neviděl ani neslyšel, to mohlo být pěkné... Výhledově bychom se ale do toho divadla chtěli podívat, tak třeba se mi taky někdy poštěstí...

01.03.2018 22:52:03 | Amonasr

Jo, Čajkovskij. Bylo to zajímavý i texty celkem silný, jen ta část krále a Ágnes byla poněkud rozvleklá (zbytečně moc keců o lásce zvlášť na vedlejší postavy:D) a taky mi tam chyběla nějaká ta třešnička v podobě silné árie, ale chápu, že něco jako Nessun Dorma, asi nevznikne každý den. To třeba zas v Kouzelné flétně byla silná arie, ale ten příběh byl fakt trapnej.:D
Skoro mi to přišlo, že tu kravinu Mozart sesmolil, jen aby tu árii měl do čeho nacpat.:D

02.03.2018 08:49:49 | Jezero

:-D Možná bys měl taky psát "recenze", byly by asi o něco šťavnatější než ty moje :-)) Proto se možná taky dává Panna Orleánská tak zřídka, jinak Čajkovského opery bývají nabité krásnými áriemi. Já jsem dřív Mozarta moc nemusel, ale jak mi přibývají léta, tak se mi jeho opery líbí víc a Kouzelná flétna mi připadá kouzelná i tím pohádkovým příběhem. Záleží ovšem hodně na provedení - jedna a tatáž opera může vyznít v různých inscenacích velice rozdílně. S přibývajícím věkem ale upřednostňuju čím dál víc modernější autory (od 20. století dál) před těmi klasickými, trochu se mi postupně mění vkus. Třeba to budeš mít podobně. Přesto doufám, že Britten Tě uchvátí už teď... ;-)

02.03.2018 17:32:46 | Amonasr

Skvěle jsi to napsal, byla jsem včera a podepsala bych každou čárku - akorát že mně ta vlečka nevadila. Úspěch byl opět obrovský - nejsme na to zvyklí jindy než o premiéře, viď?

Jenom jsem si říkala, jak nenávist vítězí nad pravdou a láskou, v historii blízké, vzdálené, v současnosti taky... bude to někdy taky jinak?

Paní Zagorová byla i včera:-)

29.01.2018 16:29:11 | Pamína

Tak to mě moc těší, že se spolu tak pěkně shodneme, Pamíno :-) Však já tam tu vlečku napsal hlavně proto, že o mně onen hudbymilovný kamarád rád (i mně do očí) rozhlašuje, že se mi líbí vždycky všechno - však víš... ;-)) Jinak jemu ta vlečka taky nevadila, abych Tě potěšil :-D

A co dodat k Tvé řečnické otázce... Aspoň, že to někdo umí tak dokonale ztvárnit - ostatně od toho tu asi umění i je...

Díky za krásnou reakci :-)

29.01.2018 18:31:51 | Amonasr

Četla jsem si večer, některé pasáže opakovaně. Jsi psavec, co dodat. :)

28.01.2018 11:58:38 | Philogyny1

Děkuji, Phill - mám radost z toho, že mé "recenze" stále pozorně čteš... :-)

28.01.2018 13:28:09 | Amonasr

Ami...operu jsem naživo nikdy neviděla, a možná - jak se praví v jednom filmu - bylo by to tak krásné, až bych se z toho počůrala:)a neříkám , že bych to jednou nechtěla zažít. Kupodivu nepíšeš o příteli, jak jemu se představení líbilo. Když jsem si přečetla, že Britten byl homosexuál, moc mne nepřekvapilo Tvoje nadšení z emotivní a dramatické hudby, protože si myslím, že homosexuálové vnímají mnohem více niance vnitřních pocitů a prožívají vše mnohem hlouběji než my ostatní. Pan Margita je famózní zpěvák....Když zavřu oči a představím si, že orchestr začíná hrát když se opona ještě nezvedla...ach! Ten okamžik! Moc krásná recenze! **ST**

28.01.2018 08:58:24 | Anděl

Děkuji za tak empatickou odezvu, Anděli :-) Přítel tentokrát měl jinou akci, tak nemohl, ale nejsem si úplně jistý, že by zrovna Brittenova hudba byla úplně pro něj, není až takovým milovníkem opery. I když tentokrát by mu to snad vynahradila ta vizuální stránka a zejména skvělá choreografie - myslím si ale, že si nijak nezoufal, že na to se mnou nemohl... ;-))

28.01.2018 13:25:32 | Amonasr

:-) děkuju, Amonku, za podrobné a dokonalé :-) zproSTředkování Tvého zážitku, hlas Štefana Margity je mi moc příjemný :-)!

28.01.2018 08:56:38 | Fany

Díky, Fany - tak to by sis skutečně užila :-))

28.01.2018 13:21:02 | Amonasr

:-) to jo :-)!

28.01.2018 18:50:10 | Fany

:-)

29.01.2018 14:25:00 | Amonasr

To musel být zážitek, konečně opravdové umění...

27.01.2018 22:44:18 | básněnka

Doslova a do písmene... :-)

27.01.2018 22:46:24 | Amonasr

Na to bych i šel. Jenže je to logisticky i finančně dost náročný (komu by se chtělo 3 hodiny stát)
..u nás chodím na operu za 80 korun kus...

27.01.2018 22:33:11 | Jezero

Tos mě mile překvapil, že chodíš na operu - můj přítel mi totiž občas vyčítá, že ho vodím mezi samé důchodcce, když se někdy uvolí se mnou jít ;-) A pokud máš možnost někde chodit za 80,- Kč, tak to je báječné. Na tomhle představení bys ale vydržel určitě při svém mládí i stát - myslím, že by se Ti mohlo líbit. Navíc to ti zkušenější dělají tak, že pokud není vyprodáno, čekají v přízemí u stěny i s levnějšími lístky a obsadí pak drahá volná místa těsně před zahájením. Pražské obecenstvo totiž preferuje především notoricky známé stokrát obehrané kusy a na těchto autorech moderny 20. století a výš pak nebývá většinou úplně vyprodáno... ;-)

27.01.2018 22:57:39 | Amonasr

Já chodím na operu celkem často. Jsem zvyklej chodit sám, takže si na důchodce stěžuju maximálně sám sobě:D
Poslouchám dost odnože metalu, které se vážné hudbě (nejen) podle mě vyrovnají.
U nás je pohodlný třetí balkon za 80 a činohra snad za 60. Mám divadení kukátko, takže vidím detailně i z té dálky.
...nechám si to ještě projít hlavou...do dubna času ještě docela dost...

27.01.2018 23:07:51 | Jezero

:-D
Líbí se mi, jak srovnáváš metal s vážnou hudbou - proč ne... Metal sice není zrovna můj šálek kávy, což bude nejspíš i věkem (čím dál víc mi vadí hluk a řev), ale myslím si, že kvalitní (zrovna tak jako podprůměrná) muzika může být v jakémkoliv žánru a není nutné se uzavírat jen v jednom a vůči druhým se jakkoliv vymezovat. K opeře si sice nacházejí cestu lidé zpravidla až v procesu svého postupného zrání (většina si ji tak jako tak stejně nenajde, není to a nikdy nebude většinový žánr) a tak mám radost z každého mladého člověka, kterého zahlédnu v obecenstvu (a nebývá jich zas tak úplně málo - přítel se na to především vymlouvá :-D). Ostatně i onen hudbymilovný kamarád je ještě stále mladík a byl vášnivým návštěvníkem operních představení už v době, kdy jiní vymetají akorát diskotéky... :-D
Přál bych Ti, aby Ti to v tom dubnu vyšlo ;-)

28.01.2018 13:20:27 | Amonasr

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí