LEONCE & LENA – trochu jiná recenze

Anotace: @&@ Pohodový kulturní zážitek ve Stavovském divadle, který nepatrně zkalila jen sklenička nekulturně naservírovaného bílého v divadelním baru.

 

Národní divadlo ve Stavovském divadle, 2.3.2023 v 19:00

 

Choreografie: Christian Spuck

Hudba: Léo Delibes, Martin Donner, Amilcare Ponchielli, Alfred Schnittke, Johan Strauss jr. i sr., Josef Strauss, Bernd Alois Zimmermann, Hank Cochran, Eartha Kitt, The Mamas and the Papas

Scéna a kostýmy: Ema Ryott

Dirigent: Valentina Shuklina

Tančí:

Král Petr z říše Popo:  Mathias Deneux

Princ Leonce, jeho syn: Patrik Holeček

Princezna Lena z říše Pipi: Alina Nanu

a další

 

Přítel mi připravil po delší době kulturní týden a pozval mě krátce po Ypsilonce i na představení do Stavovského divadla, které je na webu charakterizováno jako satirická komedie i nadčasový balet. Pokud marně přemýšlíte, co je to podle názvu za dílo, tak vězte, že vzniklo až v roce 2008 přičiněním slavného německého choreografa Christiana Spucka, který se inspiroval literární předlohou německého spisovatele Georga Büchnera z r. 1836 a použil neuvěřitelný hudební pell mell nejrůznějších žánrů od klasické hudby až po americké country, na nějž účinkující tančí pohádku o tom, jak se dva rodiči předurčení snoubenci odmítají vzít až do chvíle, než se do sebe inkognito doopravdy náhodně zamilují. Vznikl tak pohodový balet pro celou rodinu a všechny generace, dokonce i pro ty, kteří by na klasický balet normálně ani nešli. Ve vyprodaném Stavovském divadle se také přesně takto pestré publikum sešlo a myslím, že Národnímu divadlu se povedlo zařadit do repertoáru představení, při němž si přijde na své opravdu každý, aniž by se přitom muselo podbízet všeobecně pokleslému vkusu dnešního většinového diváka.

 

Scéna je poměrně střízlivá, zároveň ale nápaditá, a tanečníci v nejrůznějších kostýmech, které působí spíš „filmově“ než „baletně“, předvádějí sólové i skupinové taneční kreace, od trhaných loutkových pohybů, přes klasický tanec až po moderní taneční prvky na vesměs populární a poutavé melodie. Od začátku je tak divákova pozornost cele zaujata chytlavou hudbou i vtipnou choreografií, takže prvních 40 minut nám uběhlo jako nic a už byl čas vychutnat si o přestávce kvalitní moravské vínko v divadelním baru v suterénu. Škoda jen, že bílé víno, které měl nachystáno na stolku přítel, bylo teplé, takže si ho nemohl plně užít stejně jako představení. Tak jsem mu nechal na spravení chuti alespoň trošku mého růžového, které bylo ve správné teplotě.

 

Po přestávce následovalo dalších asi padesát svižných minut až do závěrečného happyendu, během nichž sklidil největší i hlasité ovace za svůj sólový výstup Mathias Deneux v roli krále Petra, který při něm osvědčil ohromný pohybový, ale zejména bavičský talent, kdy imitacemi různých moderních tanečních stylů uváděl obecenstvo až k frenetickému vytržení. Obzvláštním způsobem to místy kořenil i spontánní hlasitý dětský smích z předních řad obecenstva.

 

Abych ale jen nekriticky nechválil, přemýšlel jsem třeba také nad tím, proč si princ Leonce občas nosil na jeviště kazetový radiomagnetofon, z nějž se linuly populární písničky, na které se pak rovněž tančilo. Za mých mladých let k tomuto účelu mohly sloužit tranzistoráky, které pak právě střídaly tyto velké přenosné radiomagneťáky, ale dnešní mladá generace už možná ani neví, že něco tak předpotopního někdy vůbec existovalo. To mi tedy připadalo poněkud mimo, pokud by se dnešní teenageři měli ztotožnit s ústřední mladou dvojicí na jevišti. Ostatně i hudba, která se z tohoto přístroje linula nebyla zrovna úplně současná a americká country písnička, která zněla opakovaně a představení dokonce hudebně uzavírala, mi připadala už úplně mimo dokonce i geograficky, protože představení je evropské provenience.  Rozumím, že občasná reprodukovaná hudba z magneťáku měla evokovat něco jiného než jinak perfektně zahrané melodie živým orchestrem z orchestřiště, jen bych jako autor volil asi trochu současnější repertoár. Ale to je jen taková drobnost, navíc proti gustu žádný dišputát, líbily se mi koneckonců všechny uváděné písničky a melodie, což o to. Jedinou skutečnou skvrnou na kráse celého večera tak zůstala jen ona sklenice zteplalého bílého (1,5 dcl za 80,- Kč), ale to už se samotným představením nemá vlastně vůbec nic společného.

 

Pokud tedy chcete připravit sobě i svým blízkým příjemný kulturní zážitek, který vás zaručeně odvede od starostí všedního dne a pohodově vás naladí, toto představení je k tomu jak určené. Jen se však raději vyhněte bílému vínu v divadelním baru v suterénu.  

 

 

Praha, 6.3.2023

 

https://www.narodni-divadlo.cz/cs/predstaveni/leonce-and-lena-1520309