city a pocity a jiné věci i nevěci z Turecka

Anotace: Turecko pěšky, stopem, vlakem i lodí...netradiční cestovní deník, po půk roce jsem ho otevřela a zjistila jsem, jak mi vlastně celou dobu je...

24.7. Bukurešť
Snídáme luxusní snídani, kterou nám Rasputin donesl z obchůdku nedaleko. Raspa dělá DJ, je na nás dneska nějákej hodnej, oholil se a chystá si v Istanbulu koupit kytaru, aby nevyšel z kondice. Hradec se opičí a píše deník, tvrdí, že se jeho brácha chová jako puberťák, ale já bych to viděla jinak.
Včera jsme večeřeli v Hard rock café pod kytarou od Black Sabath. V Bukurešťském Bronxu jsme si dali jedno "dvojpivo" v hospodě se záchodama ve zpovědnici a potom se vydali na dobrodružnou jízdu do bytu se saunoupřed obrovským nehezkým palácem. Vyrážíme na prohlídku obrovského nehezkého paláce!

Čekáme na vlak. Jede zhruba za pět hodin, protože paní za přepážkou málem vypustila duši když zjistila kudy chceme jet. Raspa zjistil, že když umře tak mu zaplatěj převoz a když si třeba urve nohu tak dostane mega. Asi deset metrů před náma je ohrada z plotu a v něm banda zevláků. Kotec na bezdomovce.V Ruse budeme asi v jedenáct večer, v Burgasu zítra ráno a v Istanbulu snad zítra večer.

25.7. Burgas
Ležíme u vody a posloucháme jak se smějou racci. Nestíháme je:) Černý moře je mokrý, teplý, slaný a ropný. Ale je fajn. Jsou vlny. Přemýšlíme jak se dostat do Istanbulu. Asi autobus za 50lev. Raspa touží po loďce a mě je to fuk, hlavně už tam chci bejt co nejdřív. Jdu hledat mušle a zahrabat Hradcovi nohu.

27.7. Istanbul
Včera večer to bylo moc fajn. Kytara, víno, vodní dýmka a krásní lidé. Po dlouhé době večer, který mi vzal myšlenky. Přestože je tu nádherně začínám děkovat Bohu, že mě napadlo vzít si s sebou sešit. Neříkala bych tomu ponorka, ale něják často potřebuju bejt mimo všeho. není mi vůbec dobře a ze zvláštních důvodů se začínám těšit do vlaku domů.

Dostala jsem oko pro štěstí, prý mě ochrání proti modrým očím co mi budou chtít ublížit. Tak uvidíme... (dodatek po půl roce- Hovno pomohl)
Jdem pro kytaru

27.7. parník Istanbul -> Bandirma
Parník přes Marmarské moře krutě zklamal...Paluba je zavřená, vypadá to tu jako v Holiday Inn a navíc asi začnu mít mořskou nemoc, páč tohle jak se houpe je neskutečný, ale je to poslední luxus na naší cestě, takže proč ne.

29.7. Assos
Už třetí den cestujeme stopem po Turecku a jde to báječně. Dýl než 15 minut jsme snad nečekali. Spíme v lesích, koupem se v mořích a jíme pomálu:) Teď svačíme před mešitou v Assosu a čekáme na Raspu než si koupí tričko. Potkali jsme tu jednu češku co jezdí s průvodcem. Včera jsme byli v Troji.

29.7. Pláž
Měla jsem klíště. Chtěla jsem chvíli psát a vypsat si duši, ale chlapci už se vrací, tak škoda.
-Raspa rozbil kraba... a já ježka
- Hradec se opaloval dole bez:)
...a já nahoře bez
- je mi trochu smutno, tak kreslím blbosti
-Raspa mluví anglicky "Shit brain, yeah good friend"
- Hradec se svléká a nutí mě abych ho pozorvala, prý je to pro moje dobro...úspěšně jsem se lekla

A VODA PLYNE, PLYNE, PLYNE dlouhé věky...
A my jdeme a mluvíme, mlčíme, jdeme, vaříme, prohlížíme, mlčíme a nemluvíme, jdeme, jdeme, jdeme a přemýšlíme a jdeme dál a já píšu a není mi líp den za dnem, jdeme a já nejdu dál jen jdu a jsem na tom pořád stejně a tak jdeme a občas mluvíme a smějeme se a já pláču když ostatní spí.

30.7. Bergama
Banda klučíků z Bergamského ghetta nás za vojenských rozkazů dovedla na naše camping place no. 4 na skalku pod díru v plotu vedoucí k paláci. Jestli bude díra funkční ušetříme 10 lira:) Jsme chudší o dvě žlutě čepice Turkcell. Hradec vysírá.

1.8. Kusadasi
Měli jsme štěstí, ale hned první stop, kterýho jsme chytli nás dovezl nejen na Efesos, ale následně nás ubytoval, nakrmil a nakonec vzal na diskotéku a na "drinking on the beach" jak říká Ayca:) Říká taky, že pojede s námi stopovat a kempovat, ale něják nevím jestli jí věřit. Uvidíme...kluci ještě chrápou. Dnes půjdem na pláž a pak znovu na Efes.

2.8. Hierapolis
Do Pamukale jsme se dostali poměrně jednoduše zadarmo s hlavním manažerem. Jsme na zlomovém bodě naší cesty tak dorazíme slívku:) Minulou noc jsme si užili Tureckou čajovnu a prožili dobrodružnou noc v Efesu...komáři! Začíná mi připadat, že v Turecku jsme jako stopaři privilegovaná vrstva

5.8. vlak z Burgasu
Rasputin si koupil harmoniku od pána co asi umře a te´d ji spravuje. Udělali jsme trochu bordel na nádraží v Burgasu a konečně odjíždíme. Možná nás vyhodí a možná ne. Po druhé co jsme na cestách jsem si myla vlasy. V Kašně na nádraží. Jsem trochu ospalá a trochu opilá. Raspa hrál a vydělali jsme pár peněz.

dost toho chybí, včetně hromady obrázků který tomu dodávali ten správnej charakter, škoda... tak snad z příští cesty toho bude více...