Návštěvnost
Matka.
Matka.
Anotace: Pokud vzpomínám na své dětství, tak tohle je má vzpomínka- jedna z těch horších. Ale muselo to ze mě ven:( Však posuďte sami.
Mě bylo pět, jí dva roky. Tatínek se vrátil ze Slovenska, kde byl na „dobrovolné brigádě“a jako dárek mi přivezl pravou selku- mrkačku s vláskama. Krásná panenka ve slovenském kroji s vyšívaným čepečkem a vysokýma botkama asi 30cm velká. Já si připadala jako v nebi. Za prvé se mi vrátil tatínek a pak ta panenka, ještě dneska to cítím. Tu ohromnou radost. Potom tatínek odešel do práce, matka v kuchyni vařila, já si hrála ve vedlejším pokoji se svou panenkou a sestra byla v postýlce v pokoji se mnou. Najednou začala ječet a vztekat se, že chce mou panenku. Já se lekla a honem jsem panenku schovala za záda. Matka přiběhla, panenku mi vytrhla a dala ji sestře. Byla jsem malá, ale nikdy nezapomenu na tu bezmocnost a bolest, když jsem se dívala, jak mi panenku ničí. Strhla ji čepeček, pak vestičku a tu nádhernou skládanou sukýnku. Pak přišly na řadu botky, řasy na mrkajících očích, vlasy- copánky a na konec utrhala ručičky i nožičky. Ještě se snažila vydolovat oči, ale to už nešlo. Už nikdy jsem jinou panenku nedostala. Protože se tatínek nikdy nedozvěděl, jak to opravdu bylo. Myslel si, že jsem ji ztratila.
Komentáře (12)
Komentujících (12)
Doporučit
TiskOh... co je to za rodinu? Trochu mi to připomělo "kauzu Kuřim." Tvoje matka by neměla mít děti, že to tak hnusně říkám, nebo by se měla chovat ke všem stejně-kor když jsi její vlastní dcera!!! Já mám relativně dobrý vztah k rodičům, ale zjistila jsem (ještě coby dítě) že se jim zavděčím víc jako rozmazlená roztomilá holčička a ne jako pomocnice, levná pracovní síla. Bohužel mi to vydrželo dodnes a ani jídlo si neumim uvařit, za úplatu uklízí bratr a naši mě obskakují až je mi to nepříjemný. Takže možná druhej extrém (a rozhodně nejsme a ni nebyli bohatý!!) Držím ti palce, aby se k tobě tvoje děti chovali slušně, necítili se jako levná pracovní síla nebo se z nich nestali sobecký dizpraktici, jako jsem já. Vím že to zvládneš a čeho se vyvarovat, No.. já být tebou, rozhodně zpřetrhám svazky mezi svými dětmi a matkou. Hodně síly přeju.
21.10.2008 13:14:00 | The_blood_of_Kingu
je to síla ...
:-(
zkus třeba rodinné konstelace .. může být, že když si necháš postavit konstelaci zjisttíš, ještě něco o čem nevíš, a třeba ti to pomůže alespoň pochopit proč a tudíž odpustit
09.06.2008 16:40:00 | Romana Šamanka Ladyloba
Jeko matku tě posoudit nemůžu ani nechci, ale jako babička jsi úžasná :-*
30.05.2008 15:24:00 | Orichi
Není to příběh k hodnocení, je příliš bolestný...vím co si duše takovým prožitkem nese do zivota...jsi úžasná, že jsi nezatrpkla, ale naopak, svou lásku svým dětem dávala o to víc.
25.03.2008 01:59:00 | Lota
bylo to od tve matky kruté. obdivuju zes kvuli tomu nezahorkla:)
21.03.2008 16:46:00 | Lady Lil
Tvůj příběh mě vzal za srdíčko, a vím, jak ses asi tenkrát musela cítit...Já sem to sice na vlastní kůži nezažil, ale už od 14-ti let jsem vychovával děti a spolupracoval na různých projektech pořádaných pro děti z dětských domovů. Takových lidiček s podobnými životními skušenostmi tam bylo fůra... Proto vím, jak to dokáže zabolet, když v dětství chybí to co je pro dítě nejdůležitější a to mateřská láska!
12.01.2008 22:43:00 | karloosek
poucne a smutne. dufam, ze ste si vedoma, ze sestra je v tom nevinne . . . .
22.11.2007 23:44:00 | Malicek B
chytlo mě to za srdíčko....nikomu bych nic takovýho nepřála, i když vím, že se to děje...spoustě matek, který takhle v těhotenství jednaj se pak rodí třeba postižený děti a ony toho většinou litujou....některý si uvědomí, že to díte vlastně chtějí...
Doufám, že teď už se ti daří mnhem líp než v dětství....poučená z chyb své matky...tomu docela věřím...
Jinak napsaný to bylo moc pěkně..;)
13.11.2007 20:52:00 | Jesus
Děkuju simso, ani já jsem nezatrpkla. Naštěstí mi vše vynahrazoval tatínek a oba bráškové. Ti mě nenechali smutnit. Když jsem porodila své čtvrté dítě, tak má první myšlenka byla: dokážu svým dětem dávat svou lásku rovnoměrně? Dokázala jsem to, protože jsem měla tu nelásku za sebou, jako strašidlo. Celý svůj život se snažím vyvarovat chyb, které dělala má matka.
Bíšku, ty jsi určitě své ženě toho hodně vynahradil. A ona Tě za to jistě moc milovala.
Maruško, tahle dvojí láska- neláska. Je dobře, žes to nepoznala.
Sio, já děkuji tobě.
12.11.2007 18:03:00 | Verule
Ani já neměla pěkné dětství, umím se do Tebe vžít. Kdybych věděla něco o Tvém nynějším životě, jak se na Tobě dětsví podepsalo, to by to do sebe asi všechno zapadalo. Jednou jsem byla u věštkyně, a ta tehdy viděla, co jsem prožívala a řekla děsivou větu: "všechny ty socialistický matky by už měly pochcípat" (pozor, jak mi bylo sděleno, tak prodávám). Velmi jsem se zhrozila a cítila jsem vinu i za ni, za to co vyslovila. Ona ale jen emotivně vyjádřila pocit z tehdejší pokroucené a falešné doby. Jsem dítě svých socialistických rodičů, ponesu si to s sebou do konce života, ale bojuju s tim a myslím, že dobře. Nezůstala jsem zaklíněná v pocitech trpkosti, ona to ta moje máma asi jinak neuměla, a kdež by taky uměla, její otec byl despota. ..To vše vedlo k pochopení, dávno jsem jí odpustila, ale ne vše zapomněla. To, co jsem nezapomněla, je pro mne varováním pro můj život. Lásku si nemusíme zasloužit, na pochvalu nemusíme čekat, ani si ji vysloužit. Já to nevěděla až do chvíle, kdy mi bylo nějakých 36 a potkala jsem staršího muže, který mi to svým chováním ke mně osvětlil. A nyní se cítím svobodně a milována ať udělám co udělám ať řeknu co řeknu. Je to nevýslovné štěstí, co prožívám a ani nemám chuť či nutkání tohoto daru zneužívat. Musela bych se stydět.Dřív tomu bylo jinak, jakoby falešný pocit štěstí musel být vykoupen nějakým mým hříchem...Ale to je na dlouho.
12.11.2007 12:53:00 | simsa
Takové dva druhy lásky? Proč? Obě jste měly mít stejně.
To mě je vždy nepochopitelné.
10.11.2007 16:33:00 | s.e.n
Jen k tomu dodám, jako bys popisovala žívot mé zesnulé
ženy. Měla skoro stejné trápení a dětství...
10.11.2007 15:01:00 | Bíša