Po stopě pochmurného básníka

 Řekne-li se Nový Bor, vybaví se asi většině lidí místní (stále živoucí) sklářská tradice. Někteří možná vzpomenou na Rumburskou vzpouru v roce 1918, jejíž krvavý konec má také zčásti co do činění s Novým Borem. Co však dnes řekne člověku jméno Josef Jaroslav Kalina?
 Jmenovaný narodil se v Novém Boru, tehdy Haidě, 9. listopadu 1816, zemřel pak v Praze 22. června 1847. Byl tedy mírně mladším současníkem Karla Hynka Máchy, kterého také o nějakou dobu přežil. Psal básně, převážně s velmi temnými, téměř hororovými motivy. Když je čtete, nelze se ubránit úkroku myšlenek k Erbenově Kytici. Kalinovy verše jsou však ve srovnání s Erbenem jaksi surovější. Psal-li Erben v Kytici balady, možná by se celkem bez nadsazení dalo o tvorbě Kalinově říci, že jde přímo o jakési malé horory. Verše, umocněné možná právě tím, že jsou méně uhlazené, než Erbenovy.
 Nejznámějším literárním produktem Kalinovým je báseň Kšaft: syn na pohřbu otce zjistí, že mu otec nic neodkázal, ve vzteku jej vyvolá poměrně vulgárním způsobem z mrtvých ("Z očí mu jiskří lítý hněv, lajíce tříská na rakev ...") a nutí jej přepsat závěť ("Tisíc hromů tě probudiž, a co jsi napsal opraviž ..."). Otec skutečně vstane, místo nové poslední vůle však napíše de facto kletbu. Syn, když to vidí, uteče a v panice skáče do rybníka. Umrlec zůstává nehnutě sedět u stolu. Ostatní na pomoc povolávají na koho si vzpomenou - "bábu", která zkouší mrtvého zaříkat, kněze, který mrtvého vykropí a modlí se nad ním žalmy ... nic nepomáhá. Za zmínku také stojí, že v epizodě s knězem Kalina používá pravoslavnou terminologii: kněz je titulován jako pop, po něm je ještě volán vrchní pop. Vše se koncentruje na děj kolem umrlce a o synovi už není až do konce básně - krom jedné závěrečné narážky - ani slovo. Je ponechán svému osudu v rybníce. Hororové dění končí v momentě, kdy přichází na scénu syn syna. Vnuk umrlcův. Bere dědečka vlídně za ruku, něžně ho oslovuje a děd se nechává v klidu odvést do rakve. A tak se může skončit slovy: "Co zdíla nepravost syna, spravila dětská nevina." 
 Kalina měl s Kšaftem poměrně značný úspěch. Potýkal se nicméně dlouhodobě s problémem alkoholismu a většinu výnosů z prodeje Kšaftu de facto obratem propil. Psal i řadu dalších textů a zabýval se literární kritikou. Na uživení to však moc nebylo. Historik a publicista Karel Vít Hof shrnul jeho životní situaci do věty: "Co se peněz týká, býval u něho nedostatek od nového roku až do sv. Silvestra."
Kalina v té době žil již nastálo v Praze, a to v poměrně bídných podmínkách. Ač byl kdysi zasnouben, nikdy se neoženil. Jeho životní láska odjela na Balkán, do Bělehradu, jako guvernantka. Ve finále prý Kalina přežíval sice pod střechou, ale v sudu, vystlaném senem, v němž udržoval alespoň jakési zdání tepla. Zemřel v pražské Všeobecné nemocnici (tedy "na Karláku") na recidivující tuberkulózu ve věku 30 let. Pohřben je na Olšanských hřbitovech. Zde jeho pohřeb zajistil jeho přítel, římsko-katolický kněz Václav Krolmus.
 Až někdy pojedete do Haidy - Nového Boru, zkuste kromě obdivu k místnímu sklářství zajít také do nenápadné uličky blíže náměstí Míru, uličky pojmenované Kalinova. A u č. p. 109 si připomenout polozapomenutého pochmurného básníka z první půle 19. století, který se právě v tomto domě narodil. Má zde i malou pamětní desku. Nebo až půjdete na pražské Olšany, zkuste na "2. hřbitově", v oddělení druhém najít jeho hrob. Má číslo 344. "Číslo poslední", jak se někdy píše na hřbitovních branách ...

(Nový Bor, 7/7 2025)