Úklid

Anotace: XXI.

Ing.Dlouhý se tvářil překvapeně a blahosklonně zároveň. Záhy se ovšem rozpovídal a jeho květnatá souvětí v úřednické novočeštině nijak nezaostávala za jeho zřejmým vzorem sirem Humphreym Applebym. Nezdálo se, že by cokoliv skrýval - dokonce se ukázalo, že konzultace zadal do systému jako úřední úkon a vytiskl mi kontakty na dvě firmy, které zavražděnému doporučil pro "jednání o dalších variantách postupu ve věci posouzení možností a zpracování dalších podkladů, ze kterých by bylo možné ujasnit si celkovou koncepci a dojít ke kladným výsledkům předmětné záležitosti". Začala mě poněkud brnět hlava.


V autě jsem si udělal pohodlí, vytočil číslo kamaráda na hospodářské kriminálce a vysypal na něj ve stručnosti obsah minulých dvou hodin.

„Tak to zní poměrně jednoznačně - odkázal ho na firmu, ta připraví projekt a podmínky tak, že bude mít buď náskok a nebo dokonce tak aby pro jinou firmu bylo nemožné je splnit. Proběhne ouřední schvalovací kolečko, vypíše se soutěž, naše firma se přihlásí, překvapivě zvítězí, dotace připluje, všichni spokojeni. Proč v tom šťouráš? "

„Hledám někoho kdo zabil slepičku co měla snést zlaté vajíčko."

„Takový slepičky se nezabíjej ne? "

„Tady jo člověče."



Koupil jsem si cestou u rákosníka gyros a vrátil se do kanclu udělat si seznam lidí, které ještě potřebuji vyslechnout, když zazvonil na stole telefon.

„Podívejte pane vyšetřovateli, takhle to nejde, to nemůžete. Táta se z vás doma klepe jak osika."

„Ehm...pane?"

„Voleníček. Mojmír. Uznejte že táta je starší člověk a vy ho vyslýcháte jakoby byl nějakej zločinec. Má starosti s funkcí a ještě vy do toho...budu si stěžovat na váš postup."

„Stěžovat si určitě můžete, ale uvědomte si že vašeho otce jsem pouze požádal o konzultace, protože mrtvého znal a jednal s ním nejen jako soused, ale i jako představitel obce v některých věcech. Mohl jsem ho také pozvat jako svědka na podání vysvětlení sem k nám, pokud myslíte že neformální rozhovor v domácím prostředí je špatně."


Koukám jak se kluci královsky mým telefonátem baví a naznačují mi, jak mě Mojma sejme.


„Rád bych u toho byl až s ním příště budete mluvit."

„V tom nevidím žádný problém, až s ním budu chtít příště něco probrat zavolám vám. Nashledanou."


Zakousl jsem se do gyrosu až mi bylinková omáčka tekla po prstech.

„Co je zač ten Mojmír Voleníček? "

„Velkej podnikatel. To víš táta jako tajemník a starosta měl ve štrozoku našetříno plus dobrý kontakty - tak zahodil rudou knížku a hned to po plyšáku rozjel. Má tu autosalon a patřej mu nějaký baráky ve městě."


Posunul jsem se ke kompu a začal jediným prstem datlovat.

„Už si píšeš odvolání na stížnost? "

„Vole. Jen mě tak napadlo, jestli táta velký zvíře, komunista, taky čirou náhodou nebyl taky estébáckej agent.

„Takovej kádr jezdil do ciziny, to by mě nepřekvapilo kdyby bonzoval."


Na obrazovce se ukázala odpověď na moje vyhledávání. Starý pán agentem nikdy nebyl. Zase jsem se mimoděk podrbal na bradě.
To byla opravdu zajímavá informace.