Dva neznámí

Úřad se probouzel do ospalého rána. Na vrátnici spolu diskutovali dva muži. Vrátný z
nedalekého úřadu a jeden ze zaměstnanců. Stáli u popelnic a střídavě otevírali víko.
"Koukej na to. Vypadá to čerstvé," dodal jeden z nich.
Na dně popelnice zůstal kus zmuchlaného ubrousku, ve kterém bylo cosi zabalené. Slunce ještě
nevyšlo, a tak si na nález zasvítili baterkou. Ze začátku se zdálo, že se jedná o přilepený
kousek posmrkaného kapesníku. Světlo ale odhalilo kousek lidského prstu. Oba vylekaně
uskočili a víko s hlasitým klapnutím spadlo. Vrátný neváhal a zavolal policii.
Hlídka byla na místě do pár minut. Mladší začal se sepisovat výpověď obou mužů, detektiv
Shamrock se vydal za bránu. Rozhlížel se po prázdné ulici, ale nic podezřelého neviděl.
Koutkem oka zaznamenal mihnoucí se záclonu v okně.
"Čumilové," pomyslel si podrážděně.
Patolog potvrdil to, čeho se pánové z úřadu obávali. Skutečně šlo o lidský prst – s nedbale
udělanou manikúrou a zbytky laku na nehtech a kůžičce.
Shamrock se ve stejný den vrátil na místo nálezu. Dlouho se procházel po okolí, ale nevěděl, co
hledat. Štěstí mu přálo. Všiml si zaschlých kapek krve u jednoho vchodu. Nenápadně se
rozhlídl, jestli ho někdo nepozoruje, a vklouzl dovnitř.
Krvavá cesta ho dovedla ke sklepnímu bytu. Zevnitř se ozvala hlasitá rána a křik muže.
Shamrock zabušil na dveře a byt ztichnul.
"Jste v pořádku?!" zeptal se.
Po chvíli se pootevřeli dveře a ve škvíře se objevil vyhublý muž s kruhy pod očima.
"Potřebujete něco?" zeptal se roztřeseným hlasem. Zdál se být nervózní a jakoby někam
spěchal.
"Dobrý den, jsem obchodní zástupce firmy Skol. Nabízíme špičkové zabezpečení dveří a oken.
Mohl bych jít dál?" Shamrock utajil svoji pravou totožnost.
Dveře se mu prudce zabouchly před nosem. Přitiskl ucho ke dveřím. Slyšel kroky, prasknutí
dveří a jakési šoupání těžkého předmětu. Pak se dveře znovu otevřely.
"Jdete jako na zavolanou," řekl muž tiše.
Shamrock vstoupil. Světlo na chodbě bylo tlumené, protože dlouho nikdo neumyl polokouli na
lustru. Z chodby vedly dvoje dveře a včele byla velká skříň. Nejspíš na kabáty. Jedny byly
zavřené a sklo na nich bylo naprasklé. Skříň v čele se zdála celkem stará a obyčejná. Jediné,
co se mu na ní nezdálo, byl průvan, který šel chodbou směrem od ní, a zápach. Shamrockovi se
to zdálo divné.
"Zujte se, právě jsem vytřel," řekl muž a odcházel do vedlejší místnosti. Shamrock ho
následoval. Ponožky se mu lepily na podlahu.
Obývák byl spojený s kuchyňským koutem. Uprostřed místnosti stál prosezený gauč, do kterého
se Shamrock posadil. Pružiny s dosedem zavrzaly.
"Kávu, čaj nebo panáka? Nejlíp dohromady," řekl muž a zasmál se.
"Děkuji, nic si nedám, kávu jsem dnes už měl," odpověděl Shamrock.
Otevřel bloček a začal se vyptávat. "Naše společnost nabízí široký výběr zabezpečení. Jakou
velikost má váš byt?" zeptal se zcela improvizovaně.
Muž popsal byt, který kromě základních místností má i nevyužívaný sklep naproti. Shamrock si
vše podrobně zapisoval.

"Dobrá, to je asi zatím vše. Zavoláme si a domluvíme se na další schůzku," řekl Shamrock. Muž
se zarazil, pak ale poděkoval a rozloučili se.
Shamrock své ponožky poslal do laboratoře. Testy mu potvrdily to, co si myslel. Zem nejspíš
byla potřísněná krví a někdo jí špatně vytřel.
Druhý den zaklepal na dveře sklepního bytu znovu. Tentokrát nebyl sám. Dveře se otevřely.
Když muž viděl skupinku včele se známou tváří, zblednul ještě víc.
Dveře se zabouchnuly. Zevnitř se ozvaly rychlé kroky a krátké skřípění okna.
"Vykopnou!" vykřikl Shamrock.
Dveře se rozletěly a skupina vpadla do bytu. Okno zůstalo dokořán otevřené. Shamrock běžel
za mužem. Vykoukl z okna a zahlédl ho, jak míří ke křižovatce. Bez váhání přeskočil parapet a
vyrazil za ním. Přeběhl ulici, div nesrazil paní s kočárkem, která šla kolem. Pronásledoval ho
okolními uličkami, až ho nakonec doběhl v zákoutí za opuštěnou garáží.
"Stůj! Nebo střelím!" vykřikl a namířil na něj.
Muž se zvednutými rukama lapal po dechu.
"Už jsem si myslel, že mi to projde," zaskučel a vydechl.
Shamrock k němu přistoupil. Podíval se na něj a řekl: "Taková věc ti nemohla projít. Prsty máš
sice v rukávu, tedy prst máš v popelnici a stopy... ty jsi nechal všude, i na ponožkách."
Zatímco muži nandávali pouta, Shamrock vzhlédnul k obloze. Zdála se smutná. Na obličej mu
dopadaly jen kapky deště. Stál a mlčel.
Za pár dní seděl ve své kanceláři. Spis úspěšně uzavřel. Tělo matky zadrženého bylo pohřbeno
bez příbuzných v tichu a klidu, jak si to takový člověk zaslouží.
Koukal z okna své kanceláře, seděl na parapetu a potahoval z cigarety. Dým zamířil líně ke
stropu. V rádiu hrála pomalá hudba, kterou nevnímal. Cítil se neklidně, jako by tento případ byl
jiný než ostatní, které řešil. Bylo to snad tím, že muž mluvil se svojí mrtvou matkou, nebo otázky
proč vlastně ten prst vyhodil. Chtěl být snad podvědomě odhalený a zbavit se své zátěže?
V koutu místnosti zahlédl stín. Povědomý ženský obrys, tichý, ale neúplný. Byla to jen
halucinace z přepracování, nebo lom světla a Shamrockova fantazie?
"Zase jsi tu?" vydechl a típl cigaretu o venkovní parapet.