Hydroponic town XXIII.- Velryba

Anotace: Joshova fóbie a celoživotní noční můra...

Starci ho zase zvedli a vešli do veliké místnosti. Josh nevěřil svým očím. Vždyť tenhle pohled už někde viděl. Jen vědět kdy a kde? Zatím, co ho nesli místností ke kulatému stolu, který byl tak obrovský, že z jednoho kraje nebylo téměř možné dohlédnout na druhý. Josh ustavičně přemýšlel, jakto, že tu už někdy byl? Najednou se mu rozsvítilo.

,,Vždyť... to je má noční můra z dětství!" nemohl tomu uvěřit Josh a úplně se zděsil.

,,To, to není možné!" řval ve své hlavě.

,,Jak se mně to mohlo zdát v mých sedmi letech, když o všechno bylo vyrobeno až nedávno?!" vůbec nechápal. Bohužel si už nemohl vzpomenout, jak ten sen pokračoval. jen věděl, že pak přišlo něco, co ho vzbudilo zaplaveného vlastním potem.

U kulatého stolu viděl dobrou stovku mužů. Převážná většina z nich už měla šedivé vlasy, ale našli se i někteří, kteří mohli mít pouhých třicet let. a byl tam jeden člověk, kterého Josh znal. Mluvil na něho, ale Josh nic neslyšel. V tu chvíli byl Josh duchem úplně někde jinde. zrak mu sjel z mluvícího starce a zůstal viset na neuvěřitelně velkém skle, za kterým se snad rozléval celý oceán. v tu chvíli se mu vybavily ty nejhorší sekvence z dávného snu...

...Pokoušel se plavat kdesi uprostřed modra a měl panickou hrůzu, že se před ním něco vynoří. neměl rád vodu, děsil se jí. A když si uvědomil, kolik litrů jí má všude kolem sebe, vyděsil se tak, že se nemohl ani pohnout. Pomalu se potápěl do hlubin oceánů a voda mu zaplavovala ústa. v ten okamžik uslyšel hrůzu nahánějící zvuky rozléhající se všude okolo něho, na které už nikdy nezapomene. A pak se před ním z hlouby modře vynořilo cosi megalitického. A hned na to...se celý zpocený vzbudil...

Ten zíral na to obrovské akvárium, které mohlo mít na výšku přes padesát metrů a do hloubky Josh naštěstí neviděl, protože kdyby zjistil, kolik tun vody hje za jediným sklem, určitě by se zbláznil. Teď už věděl, že trpí agorafóbií, strachem z rozlehlých otevřených prostorů. proto nikdy nemohl do pouště nebo třeba jen do obyčejného kukuřičného pole či se potápět. Upřeně zíral na tu masu vody, když v tom uslyšel ten zvuk. Jakési hluboké kvílení rozléhající se prostorem. Vně akvária se z temna neprostupné modři vynořila obrovská velryba. Josh se vytrhl oběma starcům a, jako malé dítě, se celý zpocený schoval pod kulatý stůl. chytil se jedné z noh stolu a drkotal zuby. neopovážil se ani mrknout, co kdyby ho ta velryba v nestřeženou chvíli napadla?...pak omdlel.

,,Joshi,...slyšíš mě? Joshi? No tak, kluku...Joshi?" osoba v hnědém plášti stála nad ležícím Joshem a snažila se ho probrat. Josh otevřel mírně víčka a spatřil matnou siluetu.

,,Co, co se stalo?" koktal zmatený Josh.

,,Upadl jsi do bezvědomí, Joshi. Říkal jsem ti, že sem nesmíš!" proč jsi vždycky tak tvrdohlavý? proč musíš mít vždycky to, co chceš?" litujícím, ale zároveň naštvaným hlasem na něho mluvil onen muž.

,,Pane profesore, jste to vy?" zeptal se Josh.

,,Ano, joshi." řekl smutně profesor Bosh. ,,Chceš se napít?" dodal ještě´.

Josh otevřel své oči a vystrašeným hlasem mu odpověděl:,,Vodu? Nikdy!" pomalu vstal, a pak se opatrně zeptal:,, Pene profesore, ten oceán, kde je?"

,,Přímo za tvými zády. To kvůli tomu jsi omdlel?"

,,Ano, já od malinka trpím agorafóbií a strachem z velkého množství vody." vysvětlil mu Josh.

,,Takže tobě nic Gregor a Darwin neřekli?" ptal se stále profesor, jako by ho Joshovi fóbie vůbec nezájímaly.

,,Kdo?"

Profesor jen ukázal prstem na starce s jizvou pod okem a na druhého s popáleným obličejem.

,,Aha, to jsou tihle. Ne, neřekli mi nic...vlastně ano, řekli, že mě přejde smích, a to mě už přešel. jen nechápu, jak věděli, že trpím agorafóbií?"

,,tak to tě přejde asi ještě jednou, poté, co mi Gregor a Darwin řekli, co jsi slyšel!"

,,Ale, pane profesore, přeci to nemůže být tak hrozné jak moje největší noční můra. všichni jen přihráváte tuhle situaci. Jo, kdybychom byli na Zemi, tak se bojím, že mě hodíte hydrodendriím, ale tady?"