Srdce bojovnice - 122. díl

Anotace: Tak další část...

Sbírka: Srdce bojovnice

„Není to tak jednoduché, jak si myslíte,“ sdělila jsem princi poněkud podrážděně. „Musím přece také zvážit –“
„Ne! Ty musíš akorát zvážit, jestli máš dost odhodlání a kuráže stát se mou chotí! Zbytek teď není podstatný!“
„A pokud řeknu že ne, pak mě necháte odejít?“ ujišťovala jsem se raději pro všechny případy.
„Hodláš snad říct ne?“ odpověděl na mou otázku otázkou.
„Nechal byste mě odejít?“ trvala jsem neústupně na svém.
Princ chvilku mlčel, než posléze přikývnul. „Nechal. Co jiného by mi také zbývalo.“
Podezíravě jsem si ho přeměřovala. „Proč Vám to nevěřím?“
„To skutečně netuším.“
„Mohu k Vám být upřímná?“
Thranduil se trochu trpce pousmál. „To je poprvé, co žádáš na něco takového mé svolení... Mluv tedy...“
„Kdybyste byl prostý voják a učinil mi stejnou nabídku, pak bych ji přijala. Protože... jsem s Vámi ráda...“ přiznala jsem váhavě. „Ale... Vaše postavení je příliš vysoké, než abych to mohla udělat. Váš otec by mě nikdy nepřijal, o tom nemám nejmenších pochybností. Chce pro Vás někoho urozeného a to já opravdu nejsem. A nemám zájem být příčinou dalšího vašeho sváru.“
„Riel, Riel... Nevím, jestli skutečně bereš takové ohledy na všechny kolem sebe a nebo jsou to jen plané výmluvy, ale tohle odmítám uznat jako překážku. Něco už vymyslím, věř mi.“
„Já Vám přece věřím. Jenom... mě to stále nepřestává zarážet... Kdy Vás něco takového vůbec napadlo? Vždyť zprvu mi připadalo, že mě naprosto nemůžete vystát!“
„Tak v tom se nemýlíš," připustil Thranduil bez jakýchkoli rozpaků. „Nejdřív jsem se totiž dost podivoval, co vlastně v armádě pohledáváš... Domníval jsem se, že tě do ní dostal Daeron jen proto, aby tě měl po ruce. Chtěl jsem odhalit, že s lukem si nanejvýš tak ublížíš, ale tys mi místo toho předvedla, že jsem ti v tomhle ohledu křivdil.“
Lítostivě jsem se zadívala k zemi. „Vy ale víte, jak to mezi mnou a Daeronem bylo... I co tehdy provedl Beleg... Nejsem žádná cudná princezna, která by byla hodna toho stát se Vaší chotí. To Vám nevadí?“
„Vadí mi akorát to, že jsem Belega za ten odporný čin nemohl ztrestat sám! Nedokážeš si představit, jak mi bylo, když ses tam tehdy ráno objevila, celá zbitá a sotva se držící na koni.“
„A Vy jste mi hned vynadal, že mám zpoždění...“ vyčetla jsem mu mírně.
Thranduil mě zlehka pohladil po tváři. „Co jiného mi také zbývalo? Chtěl jsem se ujistit, že jsi v pořádku, ale potřeboval jsem to nějak odůvodnit před ostatními.“
Přitiskla jsem dlaň na jeho ruku a pousmála jsem se na něho. „Nevím, jak ostatní, ale mě jste ošálil dokonale. Jednomu ale nerozumím... pokud jste mě chtěl pro sebe, proč jste mě tak vnucoval Saerosovi?“
„Protože jsem doufal, že mi to pomůže dostat tě z hlavy. Jenže tvoje bolest a špatně ukrývané zoufalství mě k tobě vždy znovu a znovu přitáhly. Věděl jsem, že bych tě měl za tvé prohřešky propustit ze služby, ale nedokázal jsem se k tomu přimět, protože jsem se obával, že bys pak mohla opět provést nějakou neuváženost.“
„V tom máte asi pravdu. Ale co bude dál? Pokud Vaši nabídku přijmu?“ chtěla jsem vědět. „I kdyby mi král nezakázal další působení v armádě, pak by beztak nebylo příliš vhodné, abych Vám nadále sloužila, že?“
„V tvém hlase zaznívá taková lítost, že mě to téměř jímá, Riel... Tolik se ti zamlouvalo sloužit pode mnou? Možná bych ti to mohl ještě někdy umožnit... I když nevím, nevím... Vzhledem k tomu, jaké máš potíže s disciplínou, bys také druhý den nemusela být schopná si sednout...“
„Vy jste neskutečně krutý ellon, víte to?“ sdělila jsem mu, protože jeho slova naznačovala věci, kterým jsem nebyla schopná odolat. „Ale já spíš chtěla vědět, jaké by byly mé nové povinnosti... Co bych měla na starosti?“
„Obáváš se snad, že skončíš v nějaké komůrce s vyšíváním?“ vysmíval se mi Thranduil, i když vlastně vystihl podstatu mých obav. Opravdu nerada bych se stala jen pouhou dekorací jeho ložnice.
„Ano,“ řekla jsem prostě. „Ještě bych možná vydržela nosit nějaké absurdní šaty, ale tohle dopředu odmítám!“
„Pak to prostě dělat nebudeš, Riel. Je to docela jednoduché... každé postavení přináší řadu povinností ale také výhod. Budeš se muset naučit chovat ve společnosti urozených Eldar, konverzovat a tančit, ovšem na druhou stranu získáš jistá privilegia.“
„Privilegia?!“ opáčila jsem popuzeně. „A Vy tomu snad věříte?! Vždyť je to jen laciná maškaráda, která má zakrýt, že jste ve skutečnosti naprosto spoutaný!“