Great Travel!

Anotace: Úvodní román k sérii delších povídek o tom jak by mohla vypadat budoucnost lidstva a co na nás čeká ve vesmíru. Jde o kombinaci hned 3 pod-žánrů scifi. Prosím komentujte. Po dlouhé době je to můj další sci-fi počin.

Great Travel…
Kapitola I.: Vzhůru ke hvězdám a ještě dál…

Bajkonur, bývalý Kazachstán, území Světové federace demokratických republik, , 23:00, 31.prosinec 2099.

Na zasněžených pláních u Bajkonuru stál obrovský dav lidí. Více než 500 000 lidí přišlo vyslechnout řeč prezidenta Pierra Lorence. Já jsem stál vedle prezidenta, jakožto zástupce velitele letu.
„Drazí spoluobčané. Obyvatelé Federace. Dnes jsme se zde sešli na tomto místě, abychom oslavili další triumf lidstva. Triumf nad naší maličkostí. To co vidíte za mnou, je první mezihvězdná vesmírná loď lidské rasy, GSS Sergej Koroljov. Občané Federace. Již jsme postavili továrny a těžební komplexy na Měsíci. Již jsme postavili první lidskou kolonii na Marsu s prvními 100 000 obyvateli, již jsme postavili i první průmyslové kolonie na Saturnu a Jupiteru, ale teprve nyní vstoupíme do vesmírné expanze. Ještě před dvaceti lety mnoho skeptických hlasů tvrdilo, že po třetí světové válce nejsme připraveni provést tak nároční projekt. Ale právě tento projekt sjednotil lidstvo více než peníze, více než krev prolitá ve jménu té či oné země a více než všechny zbraně světa, neboť tento projekt dal lidstvu naději, stát se jako jednotný celek mocnou rasou! Tento den zároveň je posledním dnem 21.století a právě nyní, vzlétne Global Space Ship S. Koroljov se svojí elitní posádkou, vědeckými experty, analytiky, nejlepšími techniky z řad Federální akademie věd, vojáky a důstojníky federální lidové armády a zároveň prvními sedmi rodinami pro potencionální kolonizaci. Ale samozřejmě jedním z hlavních cílů expedice bude navázat kontakt s vyspělými mimozemskými civilizacemi. Před 55 lety, revoluční militanti a povstalci z řad Národní revoluční strany svrhli vlády v Rusku, na Kavkaze, ve Francii a ve střední Asii, před 30 lety vznikla Světová federace demokratických republik vedená těmito hrdinnými revolucionáři. Před pouhými 25 lety započala třetí světová válka. Velký Albert Einstein se mýlil, když tvrdil, že ve čtvrté světové válce, nedej bože, aby nastala, se bude bojovat klacky a kameny. Federální lidová armáda zahnala americké zločinecké síly hluboko do jejich země a donutila je k úplné kapitulaci. Ano, spousta lidí zemřela a ano, spousta věcí byla zničena, ale dnes s odstupem mohu říci, jakožto bývalý velitel lidové armády, že to stálo za to… nechť tedy kapitán Petr Wroclawský, jeho zástupci Nikolaj Petrenko a Margareta Valasquezová vzlétnou se svojí hrdinnou posádkou ke hvězdám a ještě dál!“zakončil s obrovským potleskem prezident svoji řeč.
„AŤ ŽIJE SVĚTOVÁ REPUBLIKA!“zakřičel na závěr a davy byli jako v transu. Já pohlédl na moji mladou kolegyni Valasquezovou, která byla hispánského původu a na kapitána Wroclawského jež byl Polák, ten byl celkem vysoký, holohlavý s měl modré oči, působil takovým tvrdým militaristickým dojmem. Já jsem se narodil v Petrohradě, předtím než byl zasažen americkou jadernou hlavicí a úplně zničen. Byl jsem vysoký 182 centimetrů, měl jsem krátce střižené černé vlasy a zelené oči, přes levou půlku tváře jsem měl sedmicentimetrovou jizvu ještě z dob války.

23:47, kapitánský můstek GSS Koroljov.
Stál jsem na můstku naší obrovské lodě jež byla s pomocí nejlepších inženýrů kolem Ahmeda Rahmana a Johnatana Kenta, schopná vytvořit funkční první verzi leč ještě celkem nevýkonnou, nadsvětelného pohonu.
Všechny místnosti a uličky na lodi byli ze speciální šedé umělé hmoty, nebo kovové. Každá místnost byla zároveň perfektně vybavená. Není divu, když jen samotná loď stála 60 miliónů Federů(cca.950 triliónů dolarů v hodnotě z roku 2009).
„Zástupci, podejte report…“nařídil Wroclawský.
„Podsvětelný pohon aktivní, nadsvětelný se nabíjí. Štíty na 30%. Palivo 100%. Generátor umělého gravitačního pole aktivní. Podpora života aktivní. Všechny části lodi jsou v pořádku. Loď je připravena ke startu…“ohlásila Valasquezová.
„Petrenko. Report o zbraních…“
„Laserové děla X-415 jsou plně nabitá. Super-těžká laserová děla X-500 se nabíjí a jsou nyní na 35%. Generátor obranných štítů je aktivní. Impulsní kulomety na elektromagnetické náboje jsou plně nabité…“
„Zásoby a ostatní stavy…“
„Zásoby potravin máme na 10 let. Všechny systémy na produkci potravin jsou plně funkční…“oznámil technik Savinský.
„Doktore Ibrahimove, začněte zapisovat palubní deník…“
„Ano, pane…“odpověděl vyšší muž ve vědeckém bílém plášti a s rusko-asijskými rysy. Byl to můj starý známý ještě z války, kde působil jako lékař na mexicko-americké frontě. Zachránil mi životě, hned dvakrát. Jednou, když mě ošetřil těžké zranění a podruhé, když zabil amerického vojáka, který se mě pokusil zastřelit…
„VŠEM PŘÍSLUŠNÍKŮM POSÁDKY. NA SVÁ STANOVIŠTĚ… VE 23:59:55 ODSTARTUJEME!“informoval personál lodi kapitán.

PALUBNÍ DENÍK LODI GSS KOROLJOV, ZÁPIS I.
31.12.2099, 23:57.
VŠECHNY SYSTÉMY JSOU FUNKČNÍ. PERSONÁL NA SVÝCH MÍSTECH. MORÁLKA DOBRÁ. VYBAVENÍ ADEKVÁTNÍ. DOSTATEK ZÁSOB. FINÁLNÍ ZÁVĚREČNÉ PŘÍPRAVY HOTOVY. POČET PŘÍSLUŠNÍKŮ POSÁDKY(BEZ KOLONISTŮ): 60.
ÚKOLY MISE LODI GSS KOROLJOV:
1.VYLOŽIT ZÁSOBY TECHNICKÉHO MATERIÁLU NA MARSU.
2.PŘEKONAT HRANICI SLUNEČNÍ SOUSTAVY A ZAČÍT PRŮZKUM GALAXIE.
3.POKUSIT SE LOKALIZOVAT A KONTAKTOVAT MIMOZEMSKÉ CIVILIZACE.
4.LOKALIZOVAT OBYVATELNOU PLANETU.
5. PRŮBĚŽNĚ INFORMOVAT VÝSÍLAČKOU Z-7 POZEMSKOU RADU.
6.PROZKOUMAT 10 NEJBLIŽŠÍCH SLUNEČNÍCH SOUSTAV.
KONEC ZÁPISU. PODEPSÁN: DOKTOR LAVRENTIJ IBRAHIMOV.

23:59:50.
„Zažehněte motory!“nařídil kapitán. Všechny čtyři obrovské oválné motory poháněné fúzí se současně nastartovali.
„Reaktor pracuje na plný výkon. Vzlétáme!“ohlásil jsem.

23:59:59, Bajkonur.
Před vzletovou plochou stál shromážděný dav dosahující již počtu 1 a půl miliónu lidí, kteří společně s členy Pozemské federativní rady a prezidentem Federace sledovali vzlet. Okamžitě začali jásat, když se naše loď odlepila od Země a za deset vteřin už byla na oběžné dráze.

00:01, kapitánský můstek.
„Hlaste stav systémů…“nařídil kapitán.
„Vše funguje jak má. Všechny systémy aktivní. Štíty na 70%...“
„Snižte výkon na 50%, nebudeme zbytečně plýtvat energií…“
„Ano, pane. Rychlost je 500 000 kilometrů za hodinu…“
„Zvyšte na 40 miliónů kilometrů za hodinu. Budeme na loď opatrní…“
„Ano, pane…“odkývl jsem znova a provedl rozkazy.
„Ať řízení převezme autopilot a zastaví loď jakmile dosáhneme orbity Marsu…“nařídil kapitán. Já aktivoval autopilota a s většinou ostatních „ne-důležitých“ členů posádky jsem odešel z můstku.

Kajuta poručíka Nikolaje Petrenka, 00:12.
Seděl jsem ve své kajutě, s kovovou postelí vybavenou měkkou matrací, stolem s osobním počítačem, skříní, televizí a knihovnou.
Vstal jsem od stolu a pohlédl oknem ven. Bylo téměř nepostřehnutelné, že jsme letěli tak obrovskou rychlostí. Plexisklo a elektromagnetický štít, to bylo to jediné co mě oddělovalo od strašlivé smrti ve vakuu vesmíru.
„HOST. PODDŮSTOJNICE VALASQUEZOVÁ…“ohlásil chladný počítačový hlas.
„Otevřít dveře…“nařídil jsem a dveře se otevřeli. Do kajuty vstoupila moje dobrá kamarádka Maggie a posadila se na umělohmotný stůl.
Povzdechla si.
„5 000 let. Před 5 000 lety vznikl první státní útvar naší rasy a nyní… nyní už letíme chladným vesmírem a rozšiřujeme moc lidstva…“pronesl jsem melodramaticky. Valasquezová se jen usmála. Byla celkem malá, měla jen 164 centimetrů, byla štíhlá, měla dlouhé černé vlasy, protože byla hispánského původu tak i tmavší pleť a hnědé oči.
„A myslíš, že je to tak správně?“tázala se.
„Jak to myslíš?“zeptal jsem se.
„Naše rasa je… jak to říct… no vlastně to jde říct jednoduše, zlá a destruktivní…“
„Takový jsme byli, až do jaderného deště…“
Jaderný déšť byl termín pro útok amerických a ruských jaderných bomb během třetí světové války. 2 jaderné bomby americké výroby dopadli na Rusko, konkrétně na Petrohrad a Volgograd. Bomba, která měla dopadnout na Moskvu byla zničena. Čtyři ruské jaderné pumy v reakci na to dopadli na Seattle, New York, Pittsburg a málem i Washington D.C., ale ta dopadla na špatné místo. Celkem tehdy zemřelo přes 25 miliónů lidí.
„Modlím se za to…“řekla Valasquezová, která byla umírněnou katoličkou.
„A o to jde. Náboženství stálo za většinou válek lidstva…“řekl jsem pohrdavě, až nepřátelsky.
„Za jak dlouho vůbec dorazíme k Marsu?“zeptala se Maggie.
„Asi za čtyři hodiny…“odpověděl jsem a zapnul si počítač s internetovými zprávami.
„EKONOMIKA FEDERACE ROSTE PODLE PROPOČTŮ MEZIROČNĚ O 45-50%... AFRICKÁ REVOLUČNÍ ARMÁDA BYLA DEFINITIVNĚ PORAŽENA… VOLBY DO FEDERÁLNÍHO SHROMÁŽDĚNÍ: LEVICOVÁ REVOLUČNÍ ALIANCE 56%, LIBERÁLNĚ DEMOKRATICKÁ STRANA 29%, NACIONÁLNÍ LIDOVÁ STRANA 10%, 6% KOMUNISTICKÁ STRANA, ZBYTEK NEOLIBERÁLNÍ A LEVICOVĚ-EXTREMISTICKÉ FRAKCE. VLÁDU SESTAVÍ L.R.A. S KOMUNISTY… DO VÝZKUMU A VÝVOJE PROUDÍ DALŠÍ FINANČNÍ INJEKCE… VE 23:59:59 31.12.2099 OPUSTIL NAŠI PLANETU GLOBAL SPACE SHIP KOROLJOV, ABY SE VYDAL VSTŘÍC VÍTĚZNÉMU TAŽENÍ LIDSTVA DO VESMÍRU…“usmál jsem se nad všemi těmi titulky.
„Co píší?“zeptala se Maggie.
„Ekonomika roste, afričtí nacionalisté byli poraženi, radikální levice a komunisté zvítězili ve volbách, neoliberalisté už potřetí za sebou utrpěli porážku, ultra-nacionalisté ztratili oproti minulým volbám tři procenta hlasů, Nejvyšší federální rada přispěje dalšími finančními injekcemi na vědu a výzkum a kupodivu se zmínili i o nás…“řekl jsem s úšklebkem.
„Jak dlouho vlastně bude trvat vyložení technického materiálu na Marsu?“zeptala se Maggie.
„Asi 20 vteřin. Teleportujeme to tam. A pak budeme pokračovat v cestě…“
„Za jak dlouho opustíme sluneční soustavu?“
„Počkej, to ti vypočítám částečně z hlavy, částečně na kalkulačce. Poletíme konstantní rychlostí 100 milionů kilometrů za hodinu. Od Marsu na konec sluneční soustavy to bude 48 AU, 48 * 150 000 000, rovná se 7 200 000 000. Tudíž poletíme 72 hodin a pak dosáhneme konce sluneční soustavy. Do první cílové sluneční soustavy, tedy soustavy s označením 55-CANCRI doletíme… no to už je delší… za 3874,5 hodin… tedy za 161 dní… tedy přibližně za něco přes 5 měsíců…“odpověděl jsem a viděl Maggiin zaražený výraz.
„Na co máme sakra ten nadsvětelný pohon?“
„Velitel ho chce spustit, až prozkoumáme tu první sluneční soustavu. Vědci a technici musí dodělat závěrečné opravy a přípravy. Ale velitel chce taky vyzkoušet aktivaci podsvětelného pohonu na co nejvyšší stabilní výkon, tedy na 900 miliónů kilometrů za hodinu. To by znamenalo, že bychom tam dorazili za… přibližně 18 dní… to už je lepší… velitel spustí podsvětelný pohon na rychlost 900 miliónů kilometrů za hodinu jakmile dokončíme transport materiálů na Mars…“
„Počkej, říkal si, že pak ještě poletíme rychlostí 100 miliónů kilometrů za hodinu…“
„Jo, vlastně jo. Ale to jen, aby byli provedeny poslední analýzy lodi a diagnostika lodních systémů a tak na konec sluneční soustavy poletíme touto nízkou rychlostí…“odpověděl jsem jí.
„Dobře… slyšela jsem, že povedeš analytické týmy v tom systému…“
„Ano, budeme zkoumat jednotlivé planety… ani nevíš jak se na něco takového těším… byl to můj celoživotní sen a konečně se splní!“řekl jsem se slzami štěstí v očích.
„… i kdybychom nenalezli život, tak 55 CANCRI má být první cizí sluneční soustava jež budeme kolonizovat a tak budeme hledat i ložiska nerostného bohatství a tak dále, především železa… jenže je zde jeden problém…“řekl jsem posmutněle.
„Jaký?“tázala se Maggie.
„Je téměř 100% jistota, že ty planety budou neobyvatelné…“
„Jak to?“
„Vlastně tam letíme jen zjistit jaké by byli průmyslové a hospodářské kapacity a využití planet…“řekl jsem.

O dvě hodiny později, kapitánský můstek.
„Všemu personálu, připravte transport technického a průmyslového materiálu na povrch planety…“nařídil kapitán.
„Ano, pane…“řekl jsem a aktivoval teleportační zařízení. Ozval se podivný svištivý zvuk a z teleportační místnosti zmizel všechen materiál.
„TADY ZÁKLADNA ABYDOS-7. MATERIÁLY JSOU ZDE. DĚKUJEME ZA POMOC. HODNĚ ŠTĚSTÍ NA DALŠÍ CESTĚ, PŘÁTELÉ. VELITEL ANDREJEV KONČÍ…“
„NENÍ ZAČ A DĚKUJEME…“odpověděl kapitán a nastartovali jsme znova motory lodě.

PALUBNÍ DENÍK LODI GSS KOROLJOV, ZÁPIS II.
1.1.2100, 02:17.
REPORT:
MOHU S RADOSTÍ ZAPSAT, ŽE JEDEN Z PRIMÁRNÍCH ÚKOLŮ LODI KOROLJOV BYL ÚSPĚŠNĚ SPLNĚN. ZÁSOBY A TECHNICKÝ MATERIÁL BYLI BEZ PROBLÉMŮ TRANSPORTOVÁNY NA MARŤANSKOU KOLONII. NYNÍ VYRÁŽÍME SMĚREM PRYČ Z NAŠÍ SLUNEČNÍ SOUSTAVY JEŽ OPUSTÍME ZA PŘIBLIŽNĚ 14 HODIN.
KONEC ZÁPISU. PODEPSÁN: DOKTOR LAVRENTIJ IBRAHIMOV..

Kapitola II.: První průzkum…

14:05, 1.1.2100.
Zvlášť úžasné bylo vidět průlet kolem Saturnu a Jupiteru.
„VŠEMU PERSONÁLU. PŘIPRAVIT NA SVÁ MÍSTA. HRANICE SLUNEČNÍ SOUSTAVY DOSÁHNEME ZA MINUTU…“ozvalo se z interkomu a já na kapitánském můstku hleděl oknem ven. Před pár minutami jsme proletěli kolem planetky Pluto.
„POZOR! POZOR! HRANICE SLUNEČNÍ SOUSTAVY BYLA PRÁVĚ, V 14:06:10 PŘEKONÁNA. KONEC…“znělo hlášení.
„Navigační techniku, podejte report…“nařídil kapitán.
„Kurs je již namířen směrem k hvězdné soustavě 55-CANCRI… při nynější rychlosti dorazíme k soustavě za 32 dnů…“oznámil navigační technik.
„Zvyšte rychlost na 950 miliónů kilometrů za hodinu…“
„Při této rychlosti dorazíme k místu za 16 dnů…“oznámila technička Dimitrovová.
„Dobře. Každý den provádějte diagnostiku lodi. Ať vědecký tým dokončí úpravy nadsvětelného pohonu…“nařídil Wroclawský.

Moje kajuta.
Psal jsem email.

Email služby Global-Net-Company.
OD: N.Petrenko@glob-com.org
PRO: J.Petrenkova@eurasia.net

Drahá Janičko.
Je to teprve pár hodin co jsem odletěl a už se mi po tobě stýská, ale věz, že to dělám pro nás všechny. Pro mě, pro tebe i pro naše děti. Právě jsme překonali sluneční soustavu a stali se prvními lidskými bytostmi mimo naši soustavu.
Kolonisté jsou již ve stázi a tak se nebudou nudit, za to nás čeká každodenní rutinní práce. Přestože se podařilo rychlost internetové komunikace z naší lodi zrychlit, pravděpodobně uběhne týden než ji dostaneš. Tak se o mě neboj. Napíši ti aspoň jedenkrát týdně…
Strašně tě miluji.
Nikolaj.

Pak jsem email odeslal a přemýšlel, když tu mě z přemýšlení vyrušila zpráva, kterou jsem dostal na Interní mikročip. Cíl trasy byl změněn. Jako první poletíme do sluneční soustavy GLIESE876. Ta byla vzdálena jen 15 světelných let. Měli bychom se k ní dostat do 6-7 dnů.
„DOKTOR JOSH STEVENSON ČEKÁ U DVEŘÍ…“ohlásil interkom kajuty.
„Otevřít dveře…“
Do kajuty vešel planetární inženýr a expert na teraformaci, doktor Stevenson. Podílel se před lety na kolonizaci a industrializaci Marsu a nyní byl našim expertem.
„Doktore…“
„Nikolaji. Jsem zde v pracovní i osobní záležitosti. Pokud jde o pracovní část, informuji vás, že jako první bude váš tým analyzovat planetu GLIESE-876-D. Všechny data jsem vám již poslal na harddisk. A pokud jde o osobní část, mám na vás prosbu. Vy mi můžete splnit můj životní sen…“
„Jaký pak?“zeptal jsem se.
„Vezměte mě prosím do týmu, který bude prozkoumávat planetu…“žádal mě zoufale Stevenson.
„No správně byste měl zůstat zde…“
„Komandér Wroclawský souhlasil, ale potřebuji i váš souhlas…“
„No dobře. Vítejte jako prozatímní člen v týmu. Jděte se raději prospat, pošlu vám pak brífink…“řekl jsem a potřásl si s novým „členem“ týmu rukou.

DATA O PLANETĚ GLIESE-876.
TYP: SUPER-ZEMĚ.
VZDÁLENOST OD HVĚZDY: 3 110 000 KILOMETRŮ.
VELIKOST: 8.41 ZEMÍ.
ROVNÍKOVÝ PRŮMĚR: 11 500 KILOMETRŮ.
TEPLOTA: 176-376 °C.
ATMOSFÉRA: ??? NEDÝCHATELNÁ.
SLOŽENÍ PŮDY: ???
POVRCH: 99.998% PŮDA, 00.002% LED V PODZEMÍ.

7.1.2100, 11:00, 12 miliónů kilometrů od sluneční soustavy GILESE-876.
Kapitánský můstek, GSS Koroljov.
„Vypněte motory a poletíme na setrvačnost…“nařídil kapitán. Technička Dimitrovová vypnula motory a rychlost rázem klesla z 950 000 000km/h na 50 miliónů kilometrů za hodinu a stále se snižovala.

11:55, hangár GSS Koroljov, orbita planety GILESE-876-D, 100 000 km od povrchu.
Já a můj elitní tým ještě se Stevensonem jsme nasedli do transportní lodi. Technici naložili součástky pro vytvoření automatické počítačové laboratoře.
Naše ochranné kombinézy vytvářeli sami kyslík a tak jsme tam mohli být jakkoliv dlouho jsme chtěli. Navíc vydrží žár, až 4 000 °C a. Výkonnější pak dokonce, až 10 000 °C. Kombinézy byli černozelené a perfektně přiléhali k tělu, člověk byl dokonale ochráněn a v dokonalém pohodlí oproti skafandrům užívaným na počátku 21.století.
„Součástky automatické laboratoře na analýzu atmosféry a půdy jsou naloženy. Tepelné štíty pro tyto laboratoře jsou také naloženy. Počítačové programy pro analýzu byli nahrány na USB…“oznámil technický pracovník. Já a ostatní členové týmu jsme přikývli.
„Dámy a pánové. Než nastoupíme a odletíme řeknu krátkou řeč. Dnes, v tuto chvíli, píšeme dějiny vítězné budoucnosti lidské rasy. Před pěti tisíci lety naši předci založili první státní útvar. Čtyřmi tisíci lety bylo na naší planetě již několik miliónů lidí, království, říše a státy. Ještě před tisícem let evropská civilizace věřila, že Země je placatá a za jejím koncem je peklo. A dnes, v roce 2100, my, zástupci lidské rasy, stojíme díky obrovské vědecko-technologické revoluci 20. a 21.století před tímto gigantickým historickým úkolem. Doktor Nikolaj Karaš se zmýlil. A to hodně. Tvrdil, že lidstvo se dostane na 1.stupeň jeho škály teprve za sto lety, tedy že teprve za sto let budeme plně využívat naší planetu. Ale dnes již plně využíváme Měsíc, Mars a částečně i Jupiter a Saturn. Nyní se staneme průkopníky lidské budoucnosti!“pronesl jsem a zdvihl do vzduchu zaťatou pěst. To samé udělali s vítězoslavným úsměvem ostatní členové mého 10členného týmu.
Nastoupili jsme do transportéru pro 10 osob, připoutali se a nasadili si masky kombinéz.
Pak technici odešli z hangáru, došlo k přetlakovému procesu, vypnula se umělá gravitace, motor transportéru se aktivoval a vrata hangáru se otevřela.
Vyletěli jsme rychlostí 200 000 kilometrů za hodinu a mířili směrem k planetě.

O deset minut později.
„AKTIVUJTE KOMUNIKAČNÍ KANÁLY…“nařídil jsem.
„POZOR! POZOR! VSTUPUJEME DO GEOMAGNETICKÉHO POLE PLANETY. K PŘISTÁNÍ DOJDE ZA 15 MINUT…“ozval se počítačový hlas.
„POČÍTAČI, JAKÝ JE STAV RADIOKOMUNIKACE?“
„VŠE V POŘÁDKU. PLANETA JE IDEÁLNÍ PRO PRŮZKUM. VÝZKUMNÉ PODMÍNKY JSOU V POŘÁDKU…“
„DOBŘE PŘÁTELÉ, PŘIPRAVTE SE…“řekl jsem.
V mém týmu byl dá se říct archeolog Dimitrij Koskov, technici Hans Jurgen, Johnatan Shepard a Jevgenij Semjonov jež dostali za úkol instalovat stanice, dále já jako velitel týmu, moje zástupkyně Amélie Landová, Stevenson jakožto pozorovatel, doktor Petrovský jež měl pořídit první vzorky půdy, doktor Grigorijev, který dostal za úkol provést první analýzu atmosféry a voják Ferdinand Rigsmundský. Ten byl vybaven samopalem AK-2095, laserovou puškou tvaru samopalu kalašnikov, která byla schopna prostřelit 10 centimetrový pancíř, dále světelnými granáty a jedním zápalným granátem a klasickou projektilovou, tedy nábojovou pistolí.

4 kilometry nad povrchem planety.
„PŘISTÁVÁME!“ohlásil jsem. Po pár desítkách vteřin jsme hladce přistáli vedle jednoho kráteru.
„TADY KAPITÁN WROCLAWSKÝ. MÁTE PRACOVNÍ LIMIT 2 HODINY…“ozvalo se z vysílačky.
„PROČ?“zeptal jsem se.
„DETEKOVALI JSME, ŽE SE K PLANETĚ BLÍŽÍ MALÝ METEORICKÝ DÉŠŤ…“
„JAK MALÝ?“
„7 METEORITŮ O PRŮMĚRNÉ VELIKOSTI 50 METRŮ A PRAVDĚPODOBNĚ DOPADNOU JEN 2 KILOMETRY OD VAŠÍ POZICE…“
„KOMANDÉRE, POSTAVÍME NA POVRCHU TELEPORTAČNÍ PLOŠINU A POŠLETE NÁM SEM JEDNO LEHKÉ LASEROVÉ AUTOMATICKÉ DĚLO. VYZKOUŠÍME SI TOHO DROBEČKA V AKCI!“
„DOBŘE. PRO JISTOTU BUĎTE NA PLOŠINĚ JAKMILE SE DÉŠŤ PŘIBLÍŽÍ K PLANETĚ…“
„ANO, VELITELI…“
Pak se začali otevírat dveře transportéru a vysouvat se můstek po němž jsme měli sejít na povrch planety.

Vstoupil jsem na můstek. Pohlédl na ostatní.
„TOTO JE JEN MALÝ KROK PRO ČLOVĚKA, ALE OBROVSKÝ SKOK PRO LIDSTVO…“zopakoval jsem slavnou větu prvního člověka jež stanul na měsíci, Neila Armstronga.
Pak jsem učinil onen krok a došlápl jsem na písčitou půdu planety. Podíval jsem se kolem sebe. Všude jen písek a skaliska, vše bylo zalito hnědočervenou září z červeného trpaslíka, který zůstal po slunci.
„GRAVITACE JE NA ÚROVNI 1.07 G, TLAK JE 100 KPA…“oznámil Stevenson. To znamenalo, že byla o 7% silnější než na Zemi.
„DOBŘE, TAK JDEME NA TO!“řekl jsem a s Ferdou a Landovou jsme se vydali postavit teleportační plošinu.
Ostatní se dali do stavění, instalace a aktivace analytických stanic. Instalace teleportační plošiny trvala jen pět minut. Wroclawský nám hned poslal laserové dělo a mini-radar.
„VIDÍM TY METEORY…“ohlásil jsem, když jsem aktivoval radar jež je detekoval. Pak jsem si začal „hrát“. Vzal jsem ovládání laserového děla, které nápadně připomínalo joystick a začal s pomocí radaru mířit na ještě celkem vzdálené meteority. Sice byli daleko, ale byli již vidět. GSS Koroljov na ně nestřílel, protože nechtěl plýtvat náboji.
„A JEDEM JAK S TURECKÝM MEDEM!“zakřičel jsem a začal střílet na meteority.
Prvních pět byla hračka zasáhnout, šestý už byl těžší a sestřelil jsem ho, až na pátý pokus a do sedmého, největšího z meteoritů, jsem musel vystřelit deset laserových nábojů než se úplně rozpadl a nemohl nás ohrozit.
„TADY INSTALAČNÍ TÝM. STANICE NA ROZBOR ATMOSFÉRY HOTOVA. PRVNÍ VÝSLEDKY ANALÝZ BUDOU POSLÁNY BĚHEM MINUTY DO CENTRÁLNÍHO HARDDISKU KOROLJOVA…“oznámil jeden z techniků.
„POKRAČUJTE…“řekl jsem.
„TADY STEVENSON. PROVEDL JSEM ZÁKLADNÍ ANALÝZU SLOŽENÍ PŮDY A JESTLI JSOU DATA SPRÁVNÁ, TAK JSME NARAZILI NA ZLATÝ DŮL…“
„COŽE?“zeptal jsem se.
„NO, NE DOSLOVA. ALE ZLATÝ DŮL NA ŽELEZO! V TÉTO PLANETĚ MUSÍ BÝT TAK 100, AŽ 150 TRILIÓNŮ TUN ŽELEZNÉ RUDY! TO NÁM BUDE STAČIT NA NĚKOLIK GENERACÍ!“informoval nás Stevenson.
„A JSOU ZDE I ROZSÁHLÁ LOŽISKA HLINÍKŮ A MĚDI…“dodal.
„JAK VELKÁ?“
„POČKEJTE. ALE TO JE ČISTÝ HLINÍK!“
„ČISTÝ?“
„ANO. NA ZEMI SE HLINÍK VŽDY VYSKYTUJE JEN VE FORMĚ SLOUČENIN S NĚJAKOU DALŠÍ LÁTKOU…“
„NO DOBŘE, POKRAČUJTE V ANALÝZE A PAK ODEŠLETE DATA…“řekl jsem a z ničeho nic mi proletěl impulsní náboj kolem hlavy. Padl jsem na zem a kryl se za jeden kámen. Johnatan Shepard zastřelil impulsní pistolí typu TT-2050 Ferdinanda a pokusil se zastřelit i Amélii, ta ale uhnula a skočila ke mně.
„POZOR VŠICHNI! SHEPARDOVI HRÁBLO A STŘÍLÍ TU PO NÁS!“zakřičel jsem hledíce na mrtvolu Ferdinanda.
„NÁRODNÍ LIDOVÁ ARMÁDA VÁS ZNIČÍ!“zakřičel a rozeběhl se proti nám. Nečekaně jsem přeskočil kámen, on se na mě pokusil vystřelit, ale netrefil, já ho chytil za ruku, podkopl mu nohu a švihnul s ním o zem. On si rozbil ochranou helmu o zem a nadechl se atmosféry, která jak jsme ještě nevěděli byla tvořena z 95% oxidem uhelnatým. Během dvou vteřin byl mrtev.
„TÝME, KOROLJOVE. FERDINAND A JOHNATAN JSOU MRTVÍ…“ohlásil jsem.
„CO SE STALO?“zeptal se velitel Wroclawský.
„ZDÁ SE, ŽE BYL ČLENEM NĚJAKÉ ORGANIZACE S NÁZVEM NÁRODNÍ LIDOVÁ ARMÁDA… NEVÍM O CO JDE. JAKÉ JSOU ROZKAZY?“
„DOSTALI JSME JIŽ PRVNÍ DATA Z ANALÝZY. POŠLETE NA LOĎ TĚLA A MY VÁM TELEPORTUJEME SOUČÁSTKY PRO POSTAVENÍ RD-350. POSTAVÍTE ČISTIČKU RD-350. DOKONČÍTE INSTALACI ANALYTICKÝCH SYSTÉMŮ, ODEŠLETE TELEPORTAČNÍ PLOCHOU VZORKY PŮDY NA KOROLJOVA A PŘÍMO NA ZEM. PAK SE VRÁTÍTE…“nařídil Wroclawský a jak řekl tak jsme i učinili.
RD-350 byl speciální přístroj, který byl napájen sluneční energií a měnil jedovatou atmosféru na „čistou“ tím, že mění jedovaté plyny na kyslík.

O hodinu později, konferenční místnost, velitelský sektor GSS Koroljov.
Já, Valasquezová, Ibrahimov, Stevenson, velitel bezpečnostní Jameson a Wroclawský jsme seděli v konferenční místnosti.
„Tragédie jež nás postihla je nepochybně příšerná, ale nelze kvůli tomu zastavit celý projekt. Ústřední velitelství v Paříži rozhodlo pokračovat v projektu… doktor Shepard byl členem malého teroristického uskupení, známého jako Národní lidová armádě, dříve Národní osvobozenecká armáda. Je to skupina pravicových extrémisté provádějících bombové útoky proti vládním centrům, vojenským, civilním a průmyslovým střediskům a dalším zónám infrastruktury a civilizace. Organizace stále existuje a je celkem silná, ale vládní síly ji brzy potlačí. Provedl jsem extrémní prověrku naší posádky a ke svému zděšení zjistil, že jeden z hlavních technických poradců v sektoru nadsvětelného pohonu, byl taky členem NLA. Již jsem ho nechal zatknout a vyslýchat…“
„Co bude teď?“zeptala se Valasquezová.
„Nyní poletíme na náš další cíl, GLIESE-581. Zde je podle vědeckých propočtů již planeta nacházející se v ideální vzdálenosti od tamějšího slunce. Tato planeta může být příští kolonií pokud teraformace půjde dobře. Je odsud vzdálena jen pět světelných let. Nyní budeme schopni s našim nadsvětelným pohonem letět 1 světelný rok za hodinu. Nyní vysadíme další vědecké týmy na zbytek planet v této soustavě, vybudujeme další stanice a vydáme se na cestu k GL-581 za tři hodiny. Takže do osmy hodin budeme u GL-581…“řekl kapitán a my jsme přikývli.

PALUBNÍ DENÍK LODI GSS KOROLJOV, ZÁPIS XVI.
7.1.2100, 15:10.
REPORT:
ELITNÍMU TÝMU POD VEDENÍM NIKOLAJE PETRENKA SE PODAŘILO ÚSPĚŠNĚ NAINSTALOVAT ANALYTICKÉ STANICE, VĚDECKÉ PŘÍSTROJE A ČISTIČKU RD-350 NA PLANETĚ GILESE-876-D. PŘI INSTALACI, ALE DOŠLO K INCIDENTU, KDY PŘÍSLUŠNÍK TERORISTICKÉHO KRAJNĚ PRAVICOVÉHO HNUTÍ NÁRODNÍ LIDOVÉ ARMÁDY ZABIL VOJENSKÉHO PŘÍSLUŠNÍKA POSÁDKY A POKUSIL SE ZABÍT I VELITELE PETRENKA A JEHO ZÁSTUPKYNI. TERORISTA BYL ZABIT. DALŠÍ IDENTIFIKOVANÝ TERORISTA JE VE VĚZENÍ. LOĎ POKRAČUJE V CESTĚ A BRZY DOSÁHNEME SOUSEDNÍ SOUSTAVY GL-581
KONEC ZÁPISU. PODEPSÁN: DOKTOR LAVRENTIJ IBRAHIMOV..

Kapitola III.: Střet.
7.1.2100, 18:59, kapitánský můstek GSS Koroljov.
Seděl jsem na pozici zástupce a připravoval se na deaktivaci nadsvětelného pohonu, který perfektně fungoval. Při aktivaci jsme vletěli do obrovského modročerného zářícího tunelu. To byl tzv.Světelný tunel. Tunel jímž jsme se nabourali do světelného sub-prostoru a letěli skrz něj.
„Pane…“řekl jsem, když dorazil Wroclawský.
„Za jak dlouho dosáhneme soustavy?“zeptal se.
„… dvě minuty…“odpověděl jsem.
„PANE! MÁME NĚJAKÉ ENERGETICKÉ ANOMÁLIE HNED U PLANETÁRNÍ SOUSTAVY! NEDOKÁŽEME JE IDENTIFIKOVAT…“ohlásila Dimitrovová rozrušeně.
„Energetické anomálie?“
Pak se začal sub-prostor rozpadat.
„Co se sakra děje?“vykřikl jsem.
„Sub-prostor se hroutí, nadsvětelný pohon se vypnul… a stejně tak i podsvětelný…“ohlásil palubní inženýr a najednou jsme vypadli ze sub-prostoru. Wroclawský a ostatní na můstku se seběhli k Dimitrovové a inženýrovi, aby zjistili co se stalo.
„Neidentifikovaná energetická anomálie, respektive celá série anomálií, narušila chod našeho nadsvětelného pohonu…“oznámila Dimitrovová. Já jsem vstal z křesla a došel k oknu.
„Nemůže to být tohle?“zeptal jsem se a ukázal z okna.
Všichni přistoupili k oknu.
„Panebože na nebesích…“vypadlo z Wroclawského. Většina z nás měla otevřená ústa při tom pohledu.
Pouhých několik stovek tisíc kilometrů od nás zuřila ukrutná bitva. Ano, bitva. Napravo od nás byla obrovská vesmírná loď s nějakými černorudými symboly a znaky a kolem ní létali malé lodě, asi stíhačky. Vypadalo to, že ta loď byla něco jako válečný křižník. Nalevo od nás byli dva obrovské, pravděpodobně taky válečné křižníky, šedozelené barvy taky s různými divnými symboly a vedle nich ještě divnější věci, podivné gigantické masy nějaké zářící hmoty z níž vystřelovali náboje proti válečnému křižníku napravo.
Přestože sil nalevo bylo mnohem více, síly napravo byli mnohem vyspělejší a za pár chvil explodoval pod náporem masivního útoku jeden ze zelenošedých válečných křižníků.
PRÁSK!
Začali se ozývat strašlivé exploze.
„POZOR! POZOR! ŠTÍT KLESL NA 70%...“ozvalo se z počítače.
„VŠICHNI NA SVÁ STANOVIŠTĚ…“zavelel Wroclawský, když na nás zahájili palbu stíhačky z pravých sil.
„Opětujte palbu automatickými děly…“
„Komandére, jsou mnohem vyspělejší než my…“namítl jsem.
„Jestli máme chcípnout, tak aspoň chcípneme v boji!“zakřičel Wroclawský a já aktivoval zbraňové systémy.
„Zaměřuji stíhačky… a střílím!“ohlásil jsem. Z laserových kulometů naší lodě vyletěli stovky naváděných nábojů a začali k našemu velkému překvapení úspěšně ničit nepřátelské stíhačky.
„Nabijte super-dělo a vystřelte na křižník!“zavelel Wroclawský.
„ŠTÍTY KLESLI NA 50%...“
„Většina nepřátelských stíhaček, které na nás útočili je zničená…“
„Kolik?“
„75%...“ohlásil jsem.
„Super-dělo je nabité z 97%... hotovo… můžeme vystřelit!“oznámila zbrojní technička Paveličová.
„Zaměřte nejužší místo nepřátelského křižníku, pokusíme se ho rozpůlit!“nařídil velitel.
„Komandére, na planetě se taky bojuje…“informoval jsem Wroclawského.
„Cože?“zeptal se Wroclawský a teprve teď si uvědomil, že jsme v tom planetárním systému kam jsme měli dorazit a přímo u jedné z planet.
„Jste schopen rozpoznat nepřátelské síly a síly těch druhých?“
„Ano. Mám zahájit palbu proti nim?“
„Střílejte!“zavelel Wroclawský.
Z naší lodi vyletělo několik stovek nábojů a rychlostí miliónů kilometrů v hodině doletělo na povrch planety.

Na planetě mezitím zuřila bitva mezi pozemními silami Koalice a Aliance.
Koaliční vojáci se tísnili a bránili v jednom z Aliancí obléhaných měst, když tu se z nebes snesla Deus Ex Machina… stovky laserových a protonových střel, které zasáhli pozice aliančních vojáků a zničili obrněné síly Aliance i dělostřelecké oddíly ostřelující obléhané město.

„Vystřelte ze super-děla!“zakřičel Wroclawský a adrenalin nám všem proudil krví. Obrovská mas modré koncentrované energie vyletěla ze super-děla X-510, které bylo ještě silnější než těžká děla X-500. Masa velkou rychlostí mířila k nepřátelskému válečnému křižníku.
„Střet bude za 5…4…3…2…“ohlásil jeden z techniků a my jsme to sledovali.
Obrovská exploze prorazila štíty nepřátelské válečné lodi a bez sebemenšího zmenšení narazila do lodi. Masivní výbuch roztrhnul loď na dvě poloviny a přední polovina celá explodovala, zatímco zadní polovina se začala rozpadat.
„O… můj… bože… neříkejte mi, že naše primitivní kocábka zničila nepřátelský válečný křižník, který dával na frak trojnásobné přesile…“vypadlo ze mě. Stíhačky levých sil mezitím zničili zbytek nepřátelských stíhaček a vrátili se do hangárů svých lodí.
„Modleme se, že jsme pomohli těm správným… a ne těm špatným…“řekl Wroclawský a povzdechl si.
„Co teď?“zeptal jsem se.
„Všichni na svá místa. Pokusíme se s těmi loděmi nějak…“chtěl říct spojit, ale najednou nás oslepila bílá záře.
Po chvilce záře zmizela a u skla můstku stáli čtyři bytosti. Dvě na sobě měli evidentně bojové kombinézy a byly vyzbrojeny, třetí byla v civilnější formálnější kombinéze. Byli vysoké asi 180-190 centimetrů, humanoidního typu, bradu měli zakončenou špičatou kostí, oči měli propadlé, kůže byla různě barevná, ale převažovala hnědá a béžová, celý byli skvrnití. Oči měli hnědé nebo modré. Čtvrtá bytost byla, ale evidentně jiného druhu. Byla vysoká téměř dva metry, lebku měla kostnatou, měla čtyři oči a podivné nozdry, v ústech malé drobné tesáky. Tato bytost na sobě měla něco jako bojový skafandr.
Všichni jsme na ně hleděli se zatajeným dechem. Bytost se čtyřma očima pohlédla podezíravě na bytost v civilní kombinéze. Ta se na nás dívala přátelsky a sympaticky. Pak se podívala na svoji ruku, která byla zakončena jen třemi prsty, něco vyťukala na malém zápěstním počítači a znova na nás pohlédla.
„Nebojte se. Naboural jsem se do vašeho centrálního počítače, stáhnul potřebná data pro komunikaci a naučil se vaši řeč…“pronesl. Podle hlasu byl pravděpodobně mužského pohlaví, ale nedalo se to vůbec nijak určit.
„Kdo… kdo jste?“zeptal se Wroclawský.
„Naboural jsem se do vaší databáze a naučil se váš jazyk, tak se neděste… Vy jste velitel lodi?“tázal se dotyčný mimozemšťan.
„Ano… a kdo tedy jste?“
„Jsem Aštarus Rochan Seth. Vrchní velitel 22.Koaliční válečné flotily. Toto je převedeno na vaše hodnosti admirál Kelbek Tax, jehož jsme zachránili z explodující lodi. Třetí loď, ona svítící hmota, patří našim spojencům Getmírům…“
„Koaliční?“tázal jsem se.
„Ano. Poslední 47 vesmírných let… převedeno na vaše časové jednotky, posledních 1 700 let probíhá ve vesmíru ukrutná válka mezi Koalicí tří mocných ras, Sarianů tedy nás, Turanů k nímž patří zde přítomný admirál a Alteránů. Jejich zástupce ani síly se bohužel této bitvy neúčastnili. Podařilo se vám něco naprosto šokujícího. Zničili jste elitní válečný křižník I.třídy říšského válečného námořnictva a s ním jste zabili i vrchního velitele říšských ozbrojených sil v této části galaxie, maršála Toraského. My bojujeme proti Alianci, jež je tvořena Chevronskou říší a Helghanským válečným řádem se spojenci z řad žoldáků, překupníků zbraní a v neposlední řadě i špinavých otrokářů. Rádi bychom s vámi vyjednávali o možném navázání kontaktu…“navrhl Salarian.
„No dobře, ale nejprve musíme informovat naše vůdce…“namítl Wroclawský a kývl na mě, abych se připravil k odeslání zprávy typu ZX-C-4. Speciální druh zprávy, který je energeticky náročný a proto se užívá jen v urgentních případech… jako byl tento. A energeticky byl náročný, protože se zpráva přenesla během tří vteřin i přes celou galaxii.

URGENTNÍ ZPRÁVA PRO NEJVYŠŠÍ FEDERÁLNÍ RADU!!!
OD: EXPEDICE GSS KOROLJOV.
NARAZILI JSME NA MIMOZEMSKOU CIVILIZACI(RESPEKTIVE 3 CIVILIZACE) A TO UPROSTŘED MASIVNÍHO OZBROJENÉHO STŘETU. DLE INSTRUKCÍ NEJVYŠŠÍHO ŠTÁBU JSME SE SNAŽILI NEPLÉST DO KONFLIKTU, ALE JEDNA ZE STRAN NÁS NAPADLA A MY JSME SE MUSELI BRÁNIT. K NAŠEMU VELKÉMU PŘEKVAPENÍ SE PODAŘILO NAŠIM RYCHLOPALNÝM LEHKÝM FOTONOVÝM DĚLŮM ZNIČIT VÍCE NEŽ 130 NEPŘÁTELSKÝCH STÍHAČEK. POTÉ JSME PROTONOVÝMI TORPÉDY A BOMBAMI ZNIČILI NEPŘÁTELSKÉ POZEMNÍ SÍLY NA NEDALEKÉ PLANETĚ, KTERÉ BOJOVALI JEDNOTKÁM MIMOZEMŠŤANŮ JEŽ NÁS NENAPADLI! NEPŘÁTELSKÉ POZEMNÍ SÍLY BYLI ZNIČENY. POTÉ JSME ZAÚTOČILI TĚŽKÝM LASEROVÝM DĚLEM NA NEPŘÁTELSKÝ VÁLEČNÝ KŘIŽNÍK. K NAŠEMU JEŠTĚ VĚTŠÍMU PŘEKVAPENÍ NAŠE LASEROVÉ SUPER-DĚLO ZNIČILO NEPŘÁTELSKÝ KŘIŽNÍK. HNED POTÉ CO SE NEPŘÁTELSKÉ STÍHAČKY A MENŠÍ LODĚ STÁHLI NÁS ÚSPĚŠNĚ KONTAKTOVALI ZÁSTUPCI DRUHÉ STRANY A ZŘEJMĚ DLE MOTTA: NEPŘÍTEL MÉHO NEPŘÍTELE JE MŮJ PŘÍTEL, CHTĚJÍ NAVÁZAT KONTAKT A JEDNÁNÍ. ZAPŮSOBILI JSME NA NĚ NAŠIMI ZBRAŇOVÝMI SYSTÉMY A VOJENSKÝMI TECHNOLOGIEMI.
ŽÁDÁM O OKAMŽITÉ INSTRUKCE, BEZ PRODLENÍ.
KAPITÁN WROCLAWSKÝ.

Poté jsme zprávu odeslali a už jsme jen mohli čekat jak nejvyšší federální rada zareaguje. Všichni jsme upřímně doufali, že federální rada bude souhlasit. Ovšem bylo jasné, že souhlasit bude, ani jsme nemuseli doufat. Něco takového nás konečně mohlo katapultovat do vesmíru a mohli jsme teoreticky i pomoci zničit tyto nebezpečné nepřátelské síly.
„Prozatím, než naši vůdci odpoví, povězte nám něco více o těch, které jsme zničili… proč proti sobě válčíte?“zeptal se Wroclawský.
„To je velice dlouhá historie a možná se částečně týká i vás…“
„Nás?“zeptal jsem se.
„Ano. Každopádně to necháme, až na jednání…“

Kapitola IV.: Stará pravda…
7.1.2100.
Více než den jednala Nejvyšší rada federace. Další dva dny trvalo globální referendum. Výsledek: 93% souhlasilo s navázáním kontaktů s mimozemskými civilizacemi a 7% bylo proti.
Poté NRF odeslala odpověď, která došla ve vteřince.

USNESENÍ NEJVYŠŠÍ RADY FEDERACE.
NEJVYŠŠÍ RADA FEDERACE PO VŠELIDOVÉM PLANETÁRNÍM REFERENDU JEHOŽ SE ZÚČASTNILO 90% OBYVATEL Země, 99% OBYVATEL Měsíce A 100% OBYVATEL MARSU, SOUHLASÍ S NAVÁZÁNÍM POLITICKÝCH, OBCHODNÍCH A JINÝCH KONTAKTŮ NA MEZIPLANETÁRNÍ ÚROVNI A DÁVÁ ČLENŮM POSÁDKY GLOBAL SPACE SHIP KOROLJOV PLNOU MOC V JEDNÁNÍ A NEJLEPŠÍM ZASTUPOVÁNÍ ZÁJMŮ FEDERACE.
PODEPSÁN: PREZIDENT FEDERACE.

Planeta GLIESE-518-D(???), 10:00.
Teleport nás, tedy mě, Wroclawského, Valasquezovou, diplomatického poradce jež k nám byl pro takovýto případ přidělen Voronina a velitele bezpečnostních sil Stephensona, přesunul na obyvatelný povrch planety GL-518-D.
Objevili jsme se pár metrů od nenápadné kovové konstrukce potažené nějakým pláštěm. Vypadalo to trochu jako nějaká experimentální laboratoř v poušti, jen s tím rozdílem, že kolem této „laboratoře“ byl oddíl elitních mimozemských vojáků a věcí, které svým tvarem a pravděpodobně to i byli, připomínali tanky nebo obrněné vozy.
Prošli jsme malým vstupem a objevili se v místnosti uprostřed níž byl velký kovový stůl, několik židlí a kolem počítače a mimozemští, od teď jsme začali říkat koaliční, vojáci.
Pro nás byla místa podél stolu, ve předu po pravé straně stolu seděl Salarian, který nás jako první navštívil, po levé straně seděl turanský důstojník a hlavní předsedající místo bylo ještě neobsazené.
„Dobře, jsem rád, že jsme se zde sešli všichni, ale ještě čekáme na zástupce Alteránské republiky…“řekl salarianský zástupce.
Pak se otevřeli malé dveře za námi a dovnitř vstoupili alteránští zástupci.
Povstali jsme a pohlédli na ně… myslel jsem, že zkolabuji a nebyl jsem asi jediný z naší lidské delegace. Alteráné… vypadali na chlup stejně jako úplně normální lidé, přesně jako mi. Tito zástupci byli dva, muž a žena. Muž měl krátce střižené hnědé vlasy, modré oči, trochu tmavší asi opálenou pleť a na tváři nějaké modré tetování. Byl vysoký asi 190 centimetrů. Žena byla vysoká skoro jako on, přibližně něco přes 185 centimetrů. Měla překrásné zelené oči, dlouhé do culíku svázané blond vlasy a identické tetování.
Alteráné přistoupili blízko k nám, konkrétně přímo ke mně a začali si mě prohlížet. Pak upřeli zrak i na ostatní naši delegáty. Alterán se podíval na Alteránku.
„Suami raja sax des estelene nion kosok…“řekl k Alteránce, ta přikývla a odešla k jednomu z počítačů.
„Nyní aktivuji překladatelský program. Budeme mluvit vaší řečí, abychom toto jednání ulehčili…“řekl Alterán. Po chvíli se vrátila i ona Alteránka a zasedli do čela stolu.
„Nejprve začneme tím, že se představíme. Já jsem Nolah Sian Fjor. Zástupce, jak vy říkáte, ministra, zahraničních věcí. Poslali mě sem právě kvůli naší příbuznosti. Toto je Raja Dunasa, moje spolupracovnice a poradkyně. Salarianského zástupce již znáte, Turanský zástupce je komandant Alax Rah. Jsme zástupci tzv.Koalice. Koalice Alteránské republika, Salarianské konfederace a Turanské pospolitosti. A jsme zde, abychom vás informovali o situaci ve vesmíru a o tom co se děje… jak jste si nepochybně všimli je zde válka, konec konců jste se přímo účastnili jedné z těchto bitev, kde jste svými velice vyspělými vojenskými technologiemi kompletně zničili rozsáhlou flotilu stíhaček plus elitní válečný křižník ovládaný samotným nejvyšším velitelem říšského námořnictva. A kdo vůbec jsou naši a nyní i vaši nepřátelé? Říkají si Aliance. Aliance Chevronské imperiální říše a Helghanského válečného řádu. Ti mají na své straně ještě různé otrokáře, lokální tyrany a diktatury, pašeráky zbraní… a tak dále. Chevronská říše je radikálně nacionalistická a militaristická monarchie. Její vládce, Acheon X. si stanovil, že zničí definitivně Koalici. Helghanský válečný řád, je největší svaz žoldáckých a polovojenských sil, které vládnou sami několika planetám, kde mají své centrály a vojenské základny. Naše Alteránská republika je poměrně demokratickým státem s volenou samosprávou a vůdci. Salarianská konfederace není již tak demokratická, ale je velice pokročilá co se týče společenské morálky. Turanská pospolitost je militaristická a zároveň demokratická společnost. Spojuje nás víra ve svobodný a jednotný vesmír, vesmír bez válek, krveprolití a tyranských hrůz… toto je v podstatě konec úvodu. Máte nějaké dotazy?“
„Asi zatím ne…“řekl Wroclawský a diplomat Voronin přikývl.
„Počkejte a proč ta válka začala? Přesně. Proč se Chevrona stala takovým tyranským státem a militaristickým?“zeptal jsem se.
„Prošla s velice nečekaným výsledkem krizí civilizace…“odpověděl Salarian.
„Co je krize civilizace?“zeptal se Stephenson.
„Krize civilizace je sociologický a politologický výraz pro zvláštní období vývoje jednotlivých civilizací. Tato krize je přelom ve vývoji a téměř vždy, jedna cesta vedla k rozvoji a rozkvětu civilizace, zatímco druhá k zničení a zhroucení civilizace. Podle našich vědeckých záznamů, neexistuje žádná významná civilizace, která by neprošla civilizační krizí. Vy jste jí již taky prošli…“odpověděl Alterán.
„Co tím myslíte?“
„Myslíme tím vaši jadernou válku z roku 2042. Útok již zaniklého státu, dříve známého jako USA, respektive Svaz západních republik proti jinému již zaniklému státu s názvem Ruská federace, respektive Světová federace demokratických republik. Tři jaderné bomby státu USA zasáhli správní a politická centra Ruské federace. Ruská federace také provedla proti útok. Poté započalo v Eurasii všeobecné povstání lidu, tzv.revolučních militantů a vznikla Euroasijská federace lidových republik a poté co federální lidová armáda dobyla Washington D. C., centrum USA, vznikla Federace demokratických republik jíž jste vy zástupci… to byla vaše civilizační krize…“řekl alteránský zástupce.
„Jak to? Myslíte tím, že se změnilo naše myšlení po tomto šoku?“
„Ano. Zločinnost nezmizela, ale rapidně se snížila. Politické nepokoje také stále jsou, ale je jich oproti minulosti jen minimum. Hospodářství se stabilně rozvíjí, demokratičtí zástupci nezneužívají své moci. Něco takového nebylo před vaší jadernou válkou nemyslitelné…“řekl Salarian.
„Jistě, ale taky to stálo život 59 miliónů lidí a to počítám jen jaderný útok. Válka zabila dalších 36 miliónů…“odsekl trochu naštvaně Wroclawský, který ve válce ztratil syna a dceru.
„Pokračujme…“řekl Alterán.
„… Před 195 000 lety probíhala ve vesmíru 1.Inter-galaktická válka. Stát, říkající si Tauricijské impérium tehdy obsadil obrovské množství planet a i celé sluneční. Teror a masová genocida páchaná Tauricijci neznala hranic. Tauricijští vůdci žili v naprostém přepychu, hromadně popravovali opozici, vykořisťovali své obyvatelstvo a tak dále. Tehdy také zaútočili na sluneční soustavu Chevronie. Zde se nacházela konfederace 9 planet více čí méně ovládaných Chevronskou konfederací. Chevronie byla tehdy součástí Úmluvy o ochraně rozvojových planet. Tehdejší vůdci Shromáždění ras vydali Chevronii bez boje. Více než 30 miliard obyvatel Chevronské konfederace se přes noc stalo otroky Tauricijské veleříše…“řekl turanský zástupce Rah.
„Takže jste je de facto zradili…“řekl jsem.
„My jsme nikoho nezradili. Naši předchůdci je zradili…“vykřikl rozzuřeně Rah.
„Uklidněte se komandante… jde prostě o to, že Chevronie se nám chce pomstít…“řekl Nolah.
„Co se stalo s Tauricijci?“zeptal jsem se.
„V roce 7251, III.věku, tedy před 720 000 vašimi lety započali síly Sjednocené koalice masivní ofenzivu proti říši. Říšská armáda byla na mnoha místech poražena, v důsledku toho došlo k rozsáhlým ekonomickým problémům, započala nacionálně-revoluční povstání utlačovaných skupin obyvatelstva a nakonec došlo k palácovému převratu, imperátor Gordon XIII., byl zabit osobními strážci a k moci se dostala klika kolem generála Solana. Kupodivu všem, Solanova vláda započala demokratizaci říše a ekonomické reformy, ale bylo již příliš pozdě. Lokální samosprávy začali vyhlašovat vlastní vlády, místní velitelé obsazovali jednotlivé planety a stávali se z nich banditi a teroristi, národně-revoluční vůdci ustanovovali jeden nezávislý stát za druhým. To byl konec impéria. Chevroné, kteří do té doby byli otroky a hnací silou válečného průmyslu, vzhledem k jejich genetickým a fyzickým dispozicím. Jsou schopni pracovat bez odpočinku i 100 vašich hodin, dokáží uzvednou, až desetinásobek své váhy…“
„Proboha jak vypadají?“zeptal se Voronin zděšeně.
„Jako my, jen nemají žádné ochlupení, dělí se na muže i ženy, kůži mají šedou a oči šedé nebo černohnědé…“odpověděl Nolah.
„Poté co se Chevroné osvobodili započala mezi nimi občanská válka. Měla to být jejich krize civilizace, to se stalo v roce 10 251, X.věku, tedy před vašimi 600 000 lety… Vesmírná rada věřila jako v jiných případech, že buď se Chevroné poučí a přežijí, nebo se vyhubí… ale výsledek byl úplně jiný. Všechny nás překvapilo, že občanská válka měla skutečného vojenského a politického vítěze…“
„Proč vás to překvapilo?“zeptala se Valasquezová.
„Protože Chevroné byli hospodářsky totálně rozvrácení…“
„Kdo zvítězil?“zeptal se Wroclawský.
„Militaristická-monarchistická klika…“
„Monarchistická?“
„Ano. Mezi lety 1026-21 510, II.Věku, vládla v Chevronii monarchie. Až do republikánského povstání v roce 21 510 byli vládci Chevronie rod Atosů. Po převzetí moci Tauricijci Atosané masivně podporovali proti-tauricijský odboj. Když se tauricijské impérium zhroutilo měnila se vláda velice rychle. Vítězili a prohrávali v neregulérních volbách všechny možné politické směry. Stará konfederace byla rozdrobena. A pak vypukla občanská válka na jejímž konci bylo vítězství Jednotné nacionální fronty vedené skupinou důstojníků, militaristických politiků a králem Acheonem II., to se stalo před 450 000 lety. Vesmírná rada tehdy nechala Chevronii Chevronií a soustředili se na obnovu vesmíru. Vězte, že obnova vesmíru po 1.Inter-galaktické válce trvala zatraceně dlouho. Před 47 vesmírnými lety, tedy před 1 700 vašimi lety, z ničeho nic bez jakéhokoliv varování se u hranic galaxie Proxima-Centauri jak vy ji označujete, vynořilo 760 elitních válečných křižníků s transportéry převážejícími více než 150 miliard vojáků. Než se podařilo ustálit frontu padlo 29 civilizací, Koalice ztratila více než 17 miliard vojáků a rozsáhlé sluneční soustavy. Král Acheon X., se rozhodl krvavě pomstít celému vesmíru, ale tuto pomstu po tisíce let připravovali jeho otcové a praotcové i matky a pramatky. Ano, naši předchůdci se ve zbabělé snaze odvrátit válku s Tauricijci dopustili krvavé zrady na chevronském národu, ale Chevroné nejsou schopni se přes to přenést a jejich zločinní vůdci už vůbec ne…“
„A jak tedy můžeme Chevrony porazit? Čistě hypoteticky pokud bychom s vámi uzavřeli vojenskou alianci…“
„Vaše zbraňové technologie mohou znamenat zlom v této válce…“řekl čísi hlas a skrze jedny úzké dveře vstoupil do místnosti podivný člověk. Respektive bylo to podobné člověku, ale odpovídalo to na Chevrona. Všichni jsme okamžitě stali. Onen dotyčný na sobě měl vojenské boty, nějaké slavnostní kalhoty, vojenskou bundu, přezku přes rameno a na ramenech nějaké výložky.
„Kdo jste?“zeptal se Voronin.
„Jsem Acheon XI., syn imperátora Acheona X. Jsem předsedou Revolučního vládního výboru, exilové vlády. Byl jsem svým otcem deportován pryč i se svými důstojníky, politickými spolupracovníky a přívrženci. Oficiálně protože jsem se zapletl s jednou otrokyní, neoficiálně protože jsem chtěl po svém nástupu k moci zastavit válku a nastolit demokracii…“řekl dotyčný.
„Acheone XI., jsme rádi, že jste dorazil…“řekl Nolah.
„Mluv sám za sebe…“odsekl Rah.
„Zdravím vás, přátelé. Jsem rád, že se zde objevil konečně někdo kdo zničí armády mého otce a zastaví celé to šílenství…“řekl směrem k nám císařův dědic.
„A jak máme porazit armády vašeho otce?“zeptal se Wroclawský a znova jsme se posadili.
„V tuto chvíli můj otec shromažďuje všechny rezervní síly a armádní velitele ze zabezpečených periferií, aby je vrhl do své největší a nejrozsáhlejší válečné ofenzivy proti silám Koalice. Pokud se mu podaří útok zkoordinovat ve správný čas a správným způsobem, výsledkem bude konec Koalice. Konec koaliční armády… a chevronské totalitní impérium ovládne všechny galaxie v tomto sektoru… a pak už bude nezastavitelné. Ale vaše zbraňové systémy nám mohou pomoci zvrátit celý průběh války…“řekl Acheon XI. a došel k jednomu počítači. Něco na něm vyťukal.
„Naši ofenzivní taktici a i vědci pracují na tom jak zapojit moderní vojenské technologie vašeho druhu do masivního protiúderu proti octovým vojskům. Prozatím nic nemáme…“
„Počkejte přátelé. Nejdříve si vyjasněme co přesně po nás chcete a co nabízíte…“řekl Voronin již netrpělivě.
„Víme, že vaše slunce bude brzy, jak vy říkáte, mlet z posledního. Proto vám nabízíme 6 obyvatelných a bohatých planet, od velikosti vaší Země, až do velikosti vašeho Saturnu. Také vám nabízíme lékařské a biologické technologie s nimiž prodloužíte své životy 10x při úplném zachování mladosti. Průmyslové technologie, které zvýší váš ekonomický růst o 91% a zemědělské technologie, které zaručí, že budete schopni nasytit i 10 biliónů obyvatel…“odpověděl Nolah.
Nechtěli jsme věřit svým uším.
„To všechno za naše zbraňové technologie?“
„Ano a spolupráci s vašimi vojenskými vědci…“
„To je… nějaké…“
„Podezíráte nás z podvodu? Měli byste chápat, že my jsme čestní… navíc jste prošli krizí civilizace a to úspěšně. Dovolíme vám stát se galaktickou mocností…“řekl Salarian Aštarus.
Do budovy vběhl příslušník alteránských jednotek.
„Komandére, imperiální vojska započala první fázi ofenzivy. 22 z 59 armádních velitelů záložních sil se už dostavilo na své pozice a čekají na rozkazy imperátora Acheona X…“ohlásil poddůstojník.
„Musíme si pospíšit a něco vymyslet…“řekl Acheon X. a ostatní přikývli.
„Pane, data byla načtena…“informovala Raja svého velitele.
„Dobře. Načetli jsme již potřebná vědecká data na externí harddisk. Informujte vůdce Federace o naší nabídce a ubytujte prozatím Raju na palubě své lodi…“řekl Nolah.
„Souhlas. Petrenko, doprovoďte zástupkyni Raju na loď…“nařídil Wroclawský. Přikývl jsem a s Rajou jsme odešli ven ze zařízení.
Celou dobu co jsme šli k teleportační plošině jsme se na sebe dívali.
„Vy jste první ne-Alterán, který je nám tak podobný. Vlastně, kolik vás je?“zeptala se Raja.
„9 miliard. Naše planeta je již přelidněná a vaše nabídka nám pomůže přežít. Naši vědci, ale vypracovali studii, že většina živočišných druhů neexistuje déle než 1 milión let… tak snad to přežijeme…“
„Asi vás potěším. Alteráné existují už více než 28 miliónů let…“namítla s úsměvem.
„To jsem rád. Teď odešleme zprávu a zápis z jednání na naši planetu a vyčkáme na odpověď. V případě souhlasu se skupina vašich specialistů dopraví na naši planetu a bude studovat naše vojenské technologie a další skupina nám předá vaše průmyslové, lékařské, zemědělské a biologické technologie…“osvětlil jsem Raje náš postup.
„To je předpokládám netitulovaného císaře Acheona XI.?“zeptal jsem se a ukázal na chevronskou válečnou fregatu pár kilometrů nad povrchem planety.
„Ano, císaře Acheon XI., dorazil asi deset minut po vás…“

GSS Koroljov, moje kajuta, 23:00 pozemského času.
Seděl jsem ve své kajutě a zadumaně sledoval svůj stůl. Otevřel jsem počítač a četl si pozemské zprávy.
„NAVÁZÁN KONTAKT S MIMOZEMSKOU CIVILIZACÍ… VYJEDNÁVÁNÍ MEZI FEDERACÍ A MIMOZEMŠŤANY ZAPOČALO…“
Stále jsem přemýšlel… opravdu jsou v tak zoufalé situaci, že nám nabízí tolik technologií? Nebo na nás chystají nějaký podvod? Nebo akorát myslím moc jako primitivní člověk…?
Ozval se počítačový hlas.
„RAJA DUNAS JE U DVEŘÍ…“
„Otevřít…“nařídil jsem a Alteránka vešla do mé kajuty. Usmál jsem se na ní a ona úsměv opětovala.
„Zdravím. Nechcete se projít a popovídat si?“zeptala se.
„Jistě…“řekl jsem, vypnul počítač a vyšli jsem na chodbu.
„Tak už se ví, proč alteránský a lidský genetický kód si jsou shodné z 79% a proč naše fyziologie je 100% shodná?“zeptal jsem se s úšklebkem a vydali jsme se na pozorovatelnu. Místnost, kam lidé z posádky chodili a pozorovali přes velké sklo vesmír, planety a odpočívali.
„Je to krása…“řekl jsem při pohledu na hvězdy.
„Spíše celkem nudné… ale chápu vás… já jsem byla ve vesmíru za svůj život už přesně 459krát. Pečlivě si to zaznamenávám… a vy?“
„Já jsem potřetí ve vesmíru. Poprvé jsem byl na průzkumu Měsíce, přirozeného satelitu naší domovské planety, podruhé při účasti na kolonizaci jedné z našich planet a potřetí, potřetí teď…“řekl jsem.
„Ale dřív jsem si taky myslela, že je to krásné…“
„Co takhle si tykat?“zeptal jsem se.
„Co je to tykat?“zeptala se.
„No, že nebudeme říkat vy, ale ty… osobněji…“
„Jo aha, to se u nás automaticky navodí poté co se známe déle než 5 našich dní dle kalendáře ústřední planety, to je asi 20 vašich dní. Ale klidně to můžeme urychlit…“řekla.
„Dobře, já jsem Nikolaj…“řekl jsem a podal ji ruku.

Velitelský štáb alteránské republikánské armády, tou dobou, planeta XSF2.
Ve své kanceláři seděl naší hodnosti maršála odpovídající, Alduis Rosox a studoval dokumentaci o naší planetě, o Zemi.
Do kanceláře vstoupil ministr zahraničí a předseda vlády.
„Co se děje, komandére. Proč jste nás tak rychle a urgentně povolal?“zeptal se rozmrzele premiér Honos. Podobně reagoval ministr zahraničí.
„Jde o ty… pozemšťany, jak si říkají… ti jak nám nabízejí vojenské technologie…“
„Ano. Už jsme jim dodali naše technologie?“zeptal se premiér.
„Ještě ne, stále ještě jednají se svojí vládou. Ale já se obávám, že naše minulost nás dostihla…“řekl maršál.
„O čem to sakra mluvíte?“zeptal se ministr.
Maršál podal ministrovi složku.
Ministr i premiér si ji prohlédli.
„To přeci nemůže být pravda!“vyhrkl premiér.
Ministr nevěřícně hleděl do dokumentů.
„Je to tak. Země byla naši vězeňskou kolonií…“řekl maršál šokující informaci.

„Raja… takže, Nikolaji. Co na nás říkáš?“zeptala se Raja.
„Myslíš na Alterány nebo na… mimozemšťany… celkově?“
„Oboje…“
„No. Nevím. Snažím se vám věřit, ale je toho na mě a asi nejen na mě, až moc…“odpověděl jsem popravdě.
„Počkej chvilku. Dostávám zprávu od velitele Lasa…“řekla Raja a odešla o pár metrů dál ode mě.
Když vypnula komunikační systém vypadala trochu vyděšeně. Pohlédla na mě vytřeštěným výrazem.
„Obávám se, že už jsme zjistili, proč jsme si tak podobní…“řekla Raja.
„Proč tedy?“zeptal jsem se.
„Protože… protože… protože VY jste MY…“
„Cože?“vyhrkl jsem.
„Vaše domovská planeta, Země, je nám známá. Respektive naší bezpečnostní administrativě a ne pod názvem Země, ale pod označením Terra-3…“
„Jak můžete znát…“
„Terra-3… vaše Země… byla naše vězeňská kolonie…“odpověděl a já myslel, že padnu.
„Během války s Tauricijským impériem, několik tisíc alteránských žoldáků přeběhlo na stranu Tauricijců. Když se impérium zhroutilo začali bojovat na vlastní pěst… Alteránské bezpečnostní službě se je podařilo všechny pochytat a deportovali je do vzdálené v podstatě okrajové části galaxie, na neobydlenou planetu. Vystavili je genetické degradaci skrze radioaktivní záření… a z jejich potomků… jste se vyvinuli… vy…“
„Ale jak je to možné?“zeptal jsem se.
„Alteránská vláda se později dá se říct vykašlala na tu vězeňskou kolonii a nechala ji svému osudu. Tak jste se vyvinuli vy…“
„Co bude teď?“zeptal jsem se.
„Alteránská vláda má pro vaši vládu návrh. Podle zákona číslo 7156997 o vězeňství, pokud dojde k této situaci, musí být neprodleně každá civilizace informována o přítomnosti civilizace složené z potomků zločinců… většinou se takové situaci dostanou na okraj vesmírné společnosti… pokud budete spolupracovat zapomenou na zákon a dokonce zlikvidují veškeré dokumentace. Bude to další bonus pro vás…“řekla Raja.
„Já sám odhaduji na 99.9%, že naše federální vláda a i všelidové shromáždění budou souhlasit…“řekl jsem s úsměvem.
„Báječně…“odpověděla Raja a políbila mě na tvář. Usmíval jsem se ještě více.

ZPRÁVA OD NEJVYŠŠÍ FEDERÁLNÍ RADY.
NEJVYŠŠÍ FEDERÁLNÍ RADA, ZÁSTUPCI VŠELIDOVÉHO SHROMÁŽDĚNÍ A VŠECH PARLAMENTNÍCH STRAN ODSOUHLASILI ZAPOČÍT S OBCHODOVÁNÍM S MIMOZEMSKÝMI CIVILIZACEMI A VÝMĚNOU TECHNOLOGIÍ. PRO ZAČÁTEK UVOLŇUJEME K PROZKOUMÁNÍ MIMOZEMSKÝM VĚDCŮM TECHNOLOGIE NA GLOBAL SPACE SHIP KOROLJOV.
PODEPSÁN: PREZIDENT PIERRE LORENC.

Kapitola V.: Zánik.
14.1.2100, 12:00, GSS Koroljov, kapitánský můstek.
„Přátelé, tak je to hotovo. Spisy o naší zločinné minulosti byli spáleny… všechny technologie mimozemšťanů staženy do našich počítačů a všechny vojenské technologie nás zase do počítačů mimozemšťanů… ale sakra co bude s tím Chevronským impériem!?!“zahulákal Wroclawský.
„Centrální strategický štáb Koalice stále posílá zprávy, že pracuje na nějakém nouzovém řešení…“informovala nás Valasquezová.
„Co budeme dělat do té doby?“zeptal jsem se.
„Podle instrukcí NFR máme zůstat tady, kde jsme a vyčkávat na další rozkazy… koaliční rozvědka hlásí, že chevronská vojenská věda není schopna vytvořit štíty proti našim zbraním. Při poslední bitvě koaliční vojska nasadila své prototypy našich zbraní. Výsledkem bylo úplné zdecimování 49.Elitní flotily chevronského císařského námořnictva…“odpověděl Wroclawský.

Tou dobou, imperiální palác, Chevronie.
Ve své komnatě stál imperátor Acheon X., a hleděl z balkonu na město Chevronia, hlavní město Chevronského impéria. V Chevronii tehdy žilo více než 750 miliard obyvatel a v okolí města další 3 bilióny.
Do komnaty vešel velitel kontrarozvědky chevronské bezpečnostní služby Markus Goros a velitel admirality Foron Kasal.
„Drazí spolupracovníci, doufám že mi nesete dobré zprávy…“řekl imperátor a opíral se o zábradlí balkónu.
Goros i Kasal se na sebe trochu nervózně pohlédli. Imperátor pootočil hlavu směrem od města k přicházejícím.
„MLUVTE!“zařval naštvaně.
„Celá 49.Elitní flotila byla zničena pozemskými zbraněmi. Přišli jsme o 7 elitních válečných křižníků a přes 20 000 stíhaček…“odpověděl velitel admirality Kasal.
„Jak je to možné?“zeptal se vypadajíce na výbuch imperátor.
„Naši agenti nás informovali, že technologie pozemské zločinecké špíny fungují na úplně jiných bazích a systémech než ostatních vesmírných civilizací a bude trvat pěkně dlouhou dobu, minimálně jeden vesmírný rok, než dekódujeme nebo získáme jejich technologie…“
„A DO TÉ DOBY TI BASTARDI ZNIČÍ CELÉ NAŠE ARMÁDY!“zahulákal vztekle imperátor.
„Imperátore, ujišťuji vás, že usilovně pracujeme na získání jejich zbraňových technologií, ale…“
„ŽÁDNÉ ALE NEEXISTUJE!“zaječel už nepříčetný imperátor. 49.Elitní flotila totiž byla jednou z nejlepších válečných flotil chevronského imperiálního námořnictva.
„Imperátore, je mojí další nemilou povinností vám sdělit, že celá vámi chystaná ofenziva pravděpodobně zkolabuje pokud budou útoky koaličních vojsk vyzbrojených lidmi stále frekventovanější…“dodal velitel kontrarozvědky.
„Jak to vypadá s našim SSC pohonem?“zeptal se imperátor.
„No, z technického hlediska jsou prototypy ozkoušeny a můžeme je nainstalovat na válečné křižníky…“odpověděl velitel kontrarozvědky.
„Nainstalujte je na všechny lodě 22. a 23.Elitní válečné flotily… a pak… pak zničte Zemi!“nařídil Imperátor. SSC pohon byl pohon schopný vyvinout rychlost, až 500 990 000 000 kilometrů za hodinu, tedy pětisetnásobku rychlosti světla. Od Chevronie k Zemi to je 752 světelných let, tedy 7 106 400 000 000 kilometrů. Od Chevronie by u Země byli za pouhých 14 hodin pozemského času.
„Ale pane, vzhledem k jejich obrannému rozmístění a vojenskému technologickému náskoku…“
„I kdyby měli náskok třeba o tisíc let, proti stonásobné přesile nebudou schopni vzdorovat. Bude to sebevražedná mise. Obě flotily se vynoří z SSC sub-prostoru hned u Země. Zničí všechny lidské pozice a stanice na přirozeném satelitu Měsíci a pak zahájí palbu na všechny průmyslová, vědecká a vojenská střediska lidské rasy. Než se nadějí přestanou jako civilizace existovat…“zavelel imperátor.
„Bude trvat asi hodinu než zkoordinujeme obě flotily, tři hodiny na instalaci SSC modulů a pak můžeme vyrazit do útoku…“oznámil velitel kontrarozvědky. Jedna chevronská hodina jsou dvě naše.
„Dobře, tak dělejte!“zahulákal imperátor a velitelé admirality i kontrarozvědky odešli.

19:59, GSS Koroljov.
Seděl jsem znova v pozorovatelně s Rajou.
„Tak už jsme teleportovali dost vašich lidí na obyvatelné planety…“
„Kolik?“zeptal jsem se.
„Na 2 z 6 předaných planet už je více než 1 500 000 vašich lidí. A podle rozhodnutí vaší vlády bude každý druhý pár, který bude chtít mít dítě odeslán na tyto planety…“
„Množíme se jako králíci…“
„Jako co?“
„Ehm, to nic… ale pověz mi… jaká byla civilizační krize Alteránů?“zeptal jsem se.
Raja se usmála.
„Tedy jestli ti nevadí o tom mluvit…“
„Ne, klidně ti to povím. Psal se rok 75 261, I.Věku. Alteránský lid se konečně sjednotil po stovkách let politických nepohod a bojů. Naštěstí to nebyli boje násilné, nebo aspoň ne ve větším měřítku jako u vás. Toho roku, prezident republiky Radan Ros vyhlásil velký ekonomický plán. Státní i soukromé podniky rozjeli rozsáhlou industrializaci naší domovské planety. Stát to dělal pro slávu, soukromníci pro zisk… v roce 76 900, I.Věku začali vědci varovat před efekty industrializace na náš ekosystém. Naše domovská planeta byla 1000x větší než Země a tak jsme toho moc nepozorovali. V roce 76 926, I.Věku započali rozsáhlé bouře nad dvěma hlavními kontinenty, Pangreou a Larenatií. Šlo o kyselé deště. Naše průmyslové látky zamořili bez našeho vědomí více než 29% půdních vod a 14% oceánů. V roce 77 000, I.Věku už byla většina naší populace evakuována na okolní planety. Celý ekosystém naší planety se zhroutil. Začalo to nejprve šířením nemoci vám známé jako rakovina. Její výskyt v populaci se 10 000x znásobil. Další byli dýchací potíže… vláda i soukromí velkopodnikatelé si uvědomovali dopady industrializace, ale sláva a zisky pro ně byli důležitější. Vše skončilo o rok dříve před evakuací. Armáda provedla puč. Svrhla prezidenta Gororoáše a ustanovila něco co nazývala Národní-revoluční výbor. Okamžitě zastavili industrializaci planety a přijali nezbytná opatření na vyčištění atmosféry… ale bylo již pozdě… krátce po přijetí těchto opatření a zastavení industrializace se nad hlavním městem prohnala bouře. Většina lidí věřila, že je to konec naší civilizace. Povodně zachvátili celou planetu a jedovatá voda připravila o život více než třicet miliard našich obyvatel. Vojenská vláda zahájila evakuaci obyvatelstva… domovskou planetou se poté stala sousední také obyvatelná, ale ne již tak pohostinná planeta. Vojenská vláda a nový demokratický parlament přijali rozsáhlou sérii zákonů na ochranu přírody, které byli nadřazeny i právům na soukromé vlastnictví i státní moci. Pochopili jsme, že planeta není nezničitelná… ale pochopili jsme to pozdě. Dnes jsme mocnou a vyspělou rasou, která ve vesmíru mimo jiné provádí rozsáhlé ekologické projekty, pomáháme s vytvářením života na planetách a chráníme přes 700 planet plných života před jinými civilizacemi. To byla naše civilizační krize…“
„Takže taky dost kruté…“
„Jo…“

Chevronia, orbitální stanice Acheon, 21:00 pozemského času.
Velitelský štáb.
Do velitelského štábu přišel imperátor Acheon X., a pohlédl na velkou obrazovku s rozmístěním sil 22. a 23.Elitní válečné flotily.
„Jaká je situace?“zeptal se.
„Museli jsme kvůli technickým závadám odložit start, ale vše je již v pořádku a jsme připraveni k útoku…“ohlásil technik.
„Vyšlete lodě…“nařídil imperátor. Technik přikývl a odešel vyřídit rozkaz.
„Nyní zničíme poslední naději koalice na vítězství…“řekl vítězoslavně imperátor.
„TADY JE KOMANDANT AŠTARUS KOLJA, VELITEL HELGHANSKÉ 8.FLOTILY. NABÍZÍME VÁM POMOC…“ozvalo se z mezigalaktické vysílačky.
Imperátor došel k počítači s vysílačkou.
„Rádi přijmeme vaši pomoc. Máte nainstalované moduly SSC?“
„ANO. VYŠLEME 4 NAŠE VÁLEČNÉ KŘIŽNÍKY NA POMOC VAŠÍ FLOTILE A PLUS TO I 7 MILIÓNŮ VÝSADKÁŘŮ, KTEŘÍ PROVEDOU POVRCHOVÝ ÚTOK PROTI LIDSKÝM JEDNOTKÁM…“
„Děkujeme…“zakončil hovor imperátor a lodě 22. a 23.Elitní válečné flotily vstoupili do SSC sub-prostoru.
„Ohlaste mi jakmile dosáhnou jejich sluneční soustavy…“
„Ano, imperátore. To bude za 7 hodin…“ohlásil technik. Tedy za 14 našich hodin.

GSS Koroljov, pozorovatelna, 22:09, Čas: 12 hodin a 51 minut do útoku.
Seděl jsem vedle Raji a líbal ji.
„Jsem tak šťastný, že jsem tě potkal…“řekl jsem a pohladil ji po tváři.
„Já zase, že jsem potkala tebe…“oplatila a hleděla mi upřeně do očí.
Pak jsme si tam lehli vedle sebe na zem a pozorovali hvězdy.
„Jak vlastně je velká vaše domovská hvězda?“zeptal jsem se.
„Asi 800x větší než vaše slunce…“odpověděla Raja a hleděli jsme do chladného vesmíru.
„Co bude teď?“zeptal jsem se.
„Strategický štáb stále přemýšlí o tom co se bude dít s užitím vašich zbraňových technologií. Armádní velitelé navrhují započít masivní ofenzivu proti základnám a flotilám Aliance. Vůdci, ale oponují, že chtějí provést chirurgické elitní útoky… jiné návrhy nejsou…“

15.1.2100, 9:50 pozemského času, sluneční soustava. Čas: 10 minut do útoku.
Měsíční vojenský sektor federální lidové armády.
„TADY HLÍDKA SEVER-7, VŠE JE V POŘÁDKU…“ohlásil jeden z poddůstojníků FLA hlídající severní úpatí velkého kráteru na měsíci.
„TADY RADAROVÁ STANICE 95. HLÁSÍM, ŽE SE NÁM NA MONITORU OBJEVILO DVACET VELKÝCH OBJEKTŮ DOPROVÁZENÝCH NĚKOLIKA STOVKAMI, MOŽNÁ AŽ TISÍCI MENŠÍCH OBJEKTŮ! JSOU POUHÝCH 7 000 KILOMETRŮ OD MĚSÍCE!“ohlásila vojenská radiostanice.
„COŽE?“zeptal se velitel Jameson, který právě jel v terénním vozíku směrem k základně. Pak spatřil oslňující záři. Nějaké rakety dopadli na vojenské základny a exploze je zničila.
„ZATRACENĚ! ZALARMUJTE…“nedořekl rozkaz, podivný paprsek ho ve vteřině spálil na prach. Pak dopadli na povrch Měsíce další rakety, více než 100 balistických střel zasáhlo průmyslová a těžební střediska i vojenské štáby. Další rakety zničili letecké věže a teleportační plošiny. Po chvilce se nad planetou vynořili malé lodě. Z nich vyskákali vojáci helghanského válečného řádu, jen v gravitačních kombinézách. Nepotřebovali kyslík a tlak jim nevadil.
„ZABEZPEČTE OBLAST!“zakřičel velitel helghanských výsadkářů.

Lidská vědecká laboratoř.
„Musíme kontaktovat Zemi…“nařídil ředitel laboratoře.
„Je pozdě. Radiostanice byla zničena útočníky…“informoval ho zástupce. Pak se ozvala exploze a vchod do laboratoře vyletěl do vzduchu. Vakuum okamžitě zabilo personál laboratoře a dovnitř vešli příslušníci helghanské armády.
„Rozmístěte kulomety. Ať zahájí palbu na Zemi!“nařídil helghanský velitel a jeho poddůstojník přikývl a odešel splnit rozkaz. Helghanský oficír mezitím začal studovat lidskou dokumentaci.
„Komandére, lidé stále nijak nereagují…“informoval velitele Helghanů jeden z důstojníků.
Po krátké chvilce dorazili na orbitu Země lodě celé válečné flotily a začali se přibližovat k povrchu Země, prorážejíce atmosféru.

Bývalý New York Central Park, tou dobou.
V bývalém Central Parku New Yorku zrovna v tu dobu obědvalo nebo jen tak leželo mnoho lidí. Hleděli na oblohu netušíce brzkou zkázu.
„Padá hvězda!“vyhrkla jedna holčička k rodičům.
„Co je to za blbost?“zeptal se otec podrážděně a spatřil modrý záblesk letící z oblohy. Záblesk proletěl několika mrakodrapy a zmizel. Po pár vteřinách se mrakodrapy rozpadli jako domečky z karet. Všude zavládla totální panika.
„PRYČ!“křičeli zoufale lidé.
Série těžkých protonových bomb zasáhla všechna důležitá střediska. Bývalý Kapitol ve Washingtonu, kde nyní zasedala Nejvyšší federální rada byl zasažen jednou z raket a celý explodoval. Další stovky raket dopadli do okolí. Poté následovala palba z laserů. Federální vojska, která teprve dokončovala síť iontových protileteckých děl nebyla schopna zareagovat…

Vlajkový válečný křižník Chevronia Dorana, kapitánský můstek.
„Admirále. 7% průmyslových kapacit a 16% vojenských středisek lidstva bylo již zničeno…“oznámil vojenský technik na kapitánském můstku.
„Pokračujte v palbě na všechny pozice! Ať laser X-99 zaútočí na jejich pralesy a severní i jižní pól…“
„Taktika de-vitalizace?“tázal se technik.
„Ano…“
Taktika de-vitalizace byla zákeřnou vojenskou taktikou prováděnou ve chvíli, kdy útočník má k dispozici rozsáhlou vojenskou sílu. Při této taktice lodě útočník zahájí palbu na centra ekosystému planety jež je pod útokem. Provádí se tak v případě, že útočník nechce planetu dobýt.
V tuto chvíli zasáhl plamenný paprsek X-99 amazonský prales a konžský prales. Během pár vteřin bylo na popel spáleno přes 2 milióny hektarů pralesů. Poté zaútočil laser na jižní a severní pól. Paprsek roztavil statisíce tun ledu na vodu, která pak zaplavila většinu Kanady a Evropy.

„Poběžte…“zakřičel jeden osmiletý školák a běžel s kámoši prázdnou uličkou, doufaje, že se dostanou do bezpečí. Omyl. Před nimi z teleportu vyskočilo komando helghanských vojáků.
„Pobijte ty malé prevíty!“zakřičel komandér vojáků a ti bezmyšlenkovitě začali střílet do dětí. Poté vyběhli z uličky a zahájili palbu do všeho co se hnulo.

Alianci trvalo jen 15 minut než stihli zabít více než 3 miliardy lidí. Toto byla apokalypsa. Bomby zničili veškerá finanční střediska, průmyslové kapacity a vojenské základny…
Ekosystém se začal hroutit…
Aliance ztratila 26 stíhaček a 750 000 vojáků. Federální armáda ztratila všechny tanky, obrněné vozy, letadla, stíhačky i vojáky. Přežilo jen 60 000 vojáků, kteří se skrývali. Vojska Aliance brzy odletěla a nechala naši planetu totálně zpustošenou. Na závěr, jako třešničku na dortu, zahájili palbu laserem na naše sluníčko. V důsledku zásahu se začala struktura slunce a chemické procesy hroutit. Slunce se začalo měnit obrovskou rychlostí v červeného obra. Alianční vojska se evakuovala a červený obr, naše životadárné slunce, mezitím úplně pohltil Merkur, Venuši a poté… poté i celou naši matičku Zemi, dřívější vězeňskou kolonii Alteránské republiky… náš domov.

GSS Koroljov, kapitánský můstek,10:35 pozemského času.
Stáli jsme napjatě na kapitánském můstku. Celá posádka tam byla. Dostali jsme rozkaz se tam shromáždit, protože Wroclawsky nám musel sdělit nějakou vážnou informaci.
Wroclawsky přišel na můstek a vypadal jako by zahlédl samotnou smrt. Všichni jsme se postavili do pozoru. Wroclawsky kolem nás prošel jako tělo bez duše a posadil se jen tak do svého křesla a položil si ruce na tvář. Spatřili jsme, že pláče…
„… to je konec…“řekl s pláčem.
„Co je konec?“zeptala se Valasquezová.
„Vojska Aliance, na rozkaz imperátora Acheona X., zničili naši sluneční soustavu… respektive zničili všechen život v ní, zničili naši matičku Zemi…“
„Cože?“vykřikli jsme všichni zděšeně.
„Před tři čtvrtě hodinou napadla vojska Aliance nejprve měsíční základny a úplně je zničili. Poté zahájili bombardovací, raketovou a laserovou palbu na naši planetu. Prezident je mrtev… Nejvyšší federální rada zničena… Všelidové shromáždění neexistuje… naše civilizace zanikla. Poté vystřelili na slunce… to se změnilo na červeného obra… a pohltilo Merkur, Venuši i naši planetu. Lidé žijící na Marsu v koloniích byli zabiti žárem slunce…“odpověděl Wroclawský, který byl na pokraji zhroucení, tak jako my všichni ostatní. Mysleli jsme si, že je to konec všeho. Poslední nadějí pro nás bylo těch asi 5 miliónů lidí žijících na naší nové domovské planetě Ethosia.

15:00.
Byl jsem v pozorovatelně a uvědomoval jsem si, že jsem přišel o všechno… o všechny, které jsem miloval. O moji ženu, pravda podváděl jsem ji s mimozemšťankou… o své rodiče, o své sourozence… o vše jsem přišel.
Přišla za mnou Raja a vypadala dost nervózně.
„Nikolaji…“vyhrkla a přiskočila ke mně. Objala mě kolem ramen.
Posmutněle jsem se na ní podíval.
„… vše bude v pořádku. Vím, že co se týče duševní stránky… co se týče milovaných… to v pořádku už nikdy nebude, ale pokud jde o vaši civilizaci, je důležité, že přežijete…“řekla Raja.
„Jak to?“
„Koalice uvolnila dostatek peněz a materiální pomoci pro vytvoření nové stabilní civilizace, daleko od válečné fronty…“odpověděla.
„Ale naši milovaní… naše kultura… desítky tisíc let našeho vývoje… byly zničeny během tři čtvrtě hodiny…“řekl jsem zoufale a uplakaně.
„Je mi to líto…“

19.1.2100, 12:00, Ethosia, lidská domovská planeta, 956 světelných let od sluneční soustavy, velitelský strategický štáb.
Moc nad naší civilizací prozatím převzala rada důstojníků. Brzy se budou konat volby do parlamentu. S pomocí Koalice se podařilo překonat obrovský šok jež jsme zažili a znova jsme se jako civilizace vzchopili… abychom dosáhli jednoho obrovského cíle… KRVAVÉ POMSTY!
Ethosia byla 150x větší než Země a byla ve sluneční soustavě hned s dvěma slunci. Byla plná velice pestré a přátelské fauny i flóry. Lidé se k této planetě chovali dobře.
Mě povýšili na plukovníka výsadkových jednotek…
Nyní jsem seděl ve velké místnosti s velkým kulatým stolem u něhož seděli zástupci vojenské vlády, Koalice a přední místní politici. Koalici zde zastupoval Salarian Alaris Dox a Alteránka Raja Dunasa, naši vojenskou vládu já a generál Stěpanov, místní politiky Jan Marický a Olga Novikovová.
„Takže… co budeme dělat?“zeptal se Alaris Dox.
„Co můžeme dělat?“zeptal jsem se zkroušeně.
„Můžeme se pokusit započít vojenskou ofensivu…“navrhl generál Stěpanov.
„To je jedna možnost…“řekla Raja.
„A druhá?“zeptal jsem se.
„To nevím…“odpověděla.
„Jak to vypadá s Achonem XI.?“zeptal jsem se.
„Shromažďuje nespokojené důstojníky z řad imperiální armády a jeho agenti infiltrují do státní správy a provádí sabotáže…“odpověděl Alaris.
„Nic více zatím nemůžeme dělat?“zeptal jsem se.
„Ne…“

Další tři hodiny jsem diskutovali co a jak dál… ale nic jsme nedojednali a já s Rajou jsme odešli na chvíli si dát pauzu. Odešli jsme na jeden sráz a pozorovali krajinu před námi. Krajinu ještě nedotčenou lidskou rukou.
„Co budeme dělat?“zeptal jsem se zoufale.
„Nemám ponětí. Masivní vojenská ofenziva je asi naše jediná šance…“řekla Raja a držela se mého levého ramene.
„Asi ano…“

Vojenská základna, Ethosia, 32:15.
Seděl jsem v kantýně a sledoval západ slunce skrze okno. Už bylo dost pozdě. 32 hodin a 15 minut. Po chvilce se ke mně připojila Raja a Wroclawský.
„Nazdárek…“řekl jsem.
„Ahoj…“řekli oba společně.
„Tak jsem zjistil, že ekonomika bude podle odhadů růst letos o 75%... tak snad se nám podaří vyhrabat se z toho obrovského neštěstí… a jak to vůbec vypadá s vámi dvěma?“zeptal se Wroclawský. Proslýchalo se totiž, že si chci Raju vzít.
„No asi dobře…“řekla Raja a políbila mě, když si sedla vedle mě.
„Jo, jo…“dodala Raja.
„Jen škoda, že Chevronům nemůžeme provést to samé co provedli oni nám…“povzdechl si Wroclawský.
„Zničit jejich domovskou planetu?“zeptal jsem se.
„Ne. Celou sluneční soustavu. Myslím tím změnit jejich slunce na toho červeného obra…“řekl.
„To nejde, jednak by to bylo na nic, protože domovská planeta je příliš daleko od jejich hvězdy a jednak, protože jejich hvězda je super-masivní…“namítl jsem a v tu chvíli mě to trklo. Pohlédl jsem na Raju a ta pohlédla vytřeštěně na mě.
„Myslíš, že by to šlo?“zeptal jsem se Raji.
„Co?“zeptal se Wroclawský.
„Teoreticky ano a technicky snad také, ale je to příliš nebezpečné…“
„Ale pokud by se to povedlo zastavili bychom jednou provždy tuto šílenou válku!“řekl jsem nadšeně.
„A zničili impérium…“dodala s úsměvem Raja.
„Tys na to přišel!“řekl jsem Wroclawskému.
„Báječně… a na co jsem přišel?“
„Jejich hvězda je příliš daleko od domovské planety a je příliš super-masivní než, aby se změnila na červeného obra, ale při narušení struktury a jaderné reakce na jejím povrchů může explodovat. Může se během pár vteřin změnit v super-novu a exploze rozmetá celou sluneční soustavu na kusy…“odpověděl jsem. Wroclawský na mě pohlédl s nadšením.
„Jak dlouho trvá výbuch super-novy?“zeptal se Wroclawský.
„Záleží čím zaútočíme proti hvězdě. Budeme muset užít lidský laser typu RDS-75. Pak by destabilizace hvězdy mohla trvat maximálně 2 minuty. A exploze asi 0.02 vteřiny…“odpověděl jsem.

Kapitola VI.: Supernova…
Zasedání strategického štábu Koalice, válečná vlajková loď Koalice Hydra-7.
22.1.2100, 16:00.
Já, jeden alteránský a jeden lidský vědec a Raja jsme stáli před u stolů sedícími důstojníky, veliteli a politiky Koalice.
„Drazí přátelé, pravděpodobně jsem již vyřešili náš problém s likvidací Impéria!“řekl jsem.
„A jak?“zeptal se nevrle turanský generál Dirian Hoch.
„Tento nápad nám úplnou náhodou vnukl velitel Wroclawský. Navrhl zaútočit proti Impériu tím způsobem, že destabilizujeme jádro jejich slunce a změníme ho na červeného obra. Ovšem, zde byl ten problém, že zaprvé, domovská planeta Chevronie je příliš daleko od jejich slunce a za druhé, jejich slunce je super-masivní hvězda, která se nemůže změnit na červeného obra, ale může dojít k něčemu úplně jinému…“řekla Raja. Pak spustil alteránský vědec.
„V tuto chvíli jejich slunce zpracuje každou vteřinu více než 100 000 000 tun helia a podobné množství vodíku. Proto jde o super-masivní hvězdu, třicetkrát hmotnější než bylo lidské slunce… pokud se nám lidským laserem typu RDS-75 určeným pro vojensko-průmyslové účely, jako je jak ničení nepřátel, tak průřez jakýmkoliv materiál, podaří dostat se, až k jádru hvězdy, tak narušíme jádro a dojde během 0.02-0.05 vteřinám k výbuchu super-novy. Prakticky celá chevronská domovská sluneční soustava přestane úplně existovat!“
„Poté, bez centrální vlády, Acheon XI., převezme moc nad impériem a nastolí demokratickou republiku!“dodal jsem a všichni se usmívali.
„Kolik vlastně žije v Chevronii, myslím tím domovské soustavě, obyvatel?“zeptal se maršál Koninský, vrchní velitel Federální lidové armády. Té co přežila.
„Asi 2 trilióny…“odpověděl jsem.
„A to nás to nechává tak chladnými?“
„Maršále, oni zničili naši planetu, naši civilizaci… naši armádu… naši kulturu a naše milované…“vykřikl jsem zuřivě.
„Proto musíme odsoudit celý národ k smrti?“
„Ano, všichni jsou vinní tím, že nepovstali proti zločinecké diktatuře…“odsekl jsem vztekle.
„Pokračujme…“řekl velitel Alteránů a Raja pak ještě vysvětlila nějaké technické podrobnosti.
Po chvilce se o slovo přihlásil Wroclawský.
„Čistě hypoteticky, pokud bychom tam někoho poslali… přežil by to? Jestli jsem pochopil správně tak bojová jednotka, která to půjde vykonat tam bude muset být po celou dobu, až do zhroucení jádra… a pokud se nepletu tak jste říkali, že mrknutí oka bude trvat déle než započne výbuch supernovy…“
„No. Ano. Bohužel to je sebevražedná mise…“řekla Raja sklíčeně.
„… ale já ji rád podstoupím…“řekl jsem.
„Já také…“řekla Raja.

Kancelář plukovníka Petrenka, orbitální vědecká stanice Koalice DX-455, 29.1.2100, 22:44.
Seděl jsem ve své kanceláři a dodělával závěrečné taktické plány. Operace byla přiřknuta na 1.2.2100 lidského kalendáře. Této sebevražedné mise se měl účastnit válečný křižník Chevronské demokratické armády jak se nazývají ozbrojené složky loajální císaři Acheonu XI., 4 válečné křižníky Koalice a několik tisíc stíhaček. Skrze FC sub-prostor se vynoříme nepozorovaně hned pár miliónů kilometrů od chevronského slunce a zaútočíme na něj než se chevronská armáda rozkouká co se děje.
Do dveří vpadla Raja, celá ustaraná.
„Co se děje, miláčku?“zeptal jsem se.
„Jsme v háji… mám dvě špatné zprávy…“
„No, ještě aby si měla dobré zprávy…“
„Chevronská imperiální vojska zahájila útok…“
„Útok?“
„Ano, jde o tu císařem připravovanou ofenzivu, začala o týden dříve než hlásila rozvědka!“
„Co to znamená?“
„To znamená, že síly Koalice jsou na prudkém ústupu. Koalice ztratila 17 planet a 2 civilizace byli vyhubeny… a další 2 zotročeny…“odpověděla Raja.
„A druhá špatná zpráva?“
„Druhá špatná zpráva je, že ve vojenských archívech jsme našli dokumentaci o tom, že o naprosto stejný plán se před 800 vašimi lety pokusila tehdejší Koalice. A neuspěla. Jejich válečná flotila byla zničena těsně před narušením jádra hvězdy. Po tomto nechal císař Acheon VI., nainstalovat na hvězdu neprodyšné silové pole…“
„Cože?“vykřikl jsem.
„Neuspěli, protože neměli tak výkonné zbraně jako máme teď. Vojenské velení, ale stejně chce jít do této operace…“
„A jak to máme sakra udělat?“zeptal jsem se.
„Ve chvíli, kdy vyletíme z FC sub-prostoru provedeme výsadek teleportem přímo do imperiálního paláce. V komnatě císaře je počítač, kterým se dá deaktivovat silové pole…“
„My máme provést výsadek přímo do imperiálního paláce?“tázal jsem se zděšeně.
„Ano. Je to jediná šance. Podle našich odhadů bude vojskům Aliance trvat pouhé dva vaše týdny a Koaliční síly budou na pokraji zhroucení…“
„Jak je to možné?“zeptal jsem se.
„Imperátor shromáždil rezervní síly, celou armádu Helghanského válečného řádu, všechny žoldáky z 30 galaxií a různé polovojenské síly… a vrhl je proti nám…“odpověděla Raja, přišla ke mně a posadila se na mě.
„Co to ti oficíři zase vymysleli…“
„Jinak to nejde. Pokud Koalice padne, což se pravděpodobně stane, tak… tak to bude konec celého tohoto vesmíru. Ve vesmíru není větších sil než Koalice a Aliance. Pokud Aliance zvítězí bude to konec svobody… konec všeho…“řekla Raja.

1.2.2100, 10:00, válečný křižník Chevronské demokratické armády, kapitánský můstek.
Já, Raja a příslušníci elitního výsadkového týmu jsme stáli na kapitánském můstku s vojáky ChDA.
„Komandére Ragnore… za jak dlouho dosáhneme chevronské sluneční soustavy?“zeptal jsem se kapitána lodi.
„Za deset minut, připravte se k transportu. Hned jakmile se vynoříme ze sub-prostoru tak vás teleportujeme přímo do sedmdesátého patra paláce…“
„Kolik má palác pater?“
„Sto čtyřicet…“odpověděl kapitán.
„To jako poběžíme ještě sedmdesát pater?“
„Ne, vylezete po oknech pomocí vystřelovacího lana. Ze začátku vás budou chránit osobní štíty, ale ty vydrží jen deset minut palby. Pak zemřete jestli to nestihnete…“
„Ok… chápu…“řekl jsem a pohlédl na zbytek 12členého týmu.
S Rajou jsme odešli o kousek dále.
Chytl jsem ji za ruku.
„Jsem šťastný, že jsme v tomto společně…“řekl jsem a druhou rukou ji pohladil po tváři.
„Já jsem šťastná, že jsem tě poznala…“odvětila a usmála se.

10:09.
„Dělejte, do teleportační místnosti!“zakřičel kapitán ChDA a my jsem se podle jeho rozkazu tam vydali.
„Za jak dlouho vystoupíme ze sub-prostoru?“zeptal jsem se vysílačkou za běhu.
„Za 25 vteřin, dělejte…“

Císařský palác, Chevronia, komnata imperátora.
Do komnaty imperátora vběhl jeho pobočník, celý udýchaný a vyděšený.
„Co se děje?“zeptal se imperátor. Zrovna v tu chvíli stál a pil nějakou břečku.
„Naše zaměřovací zařízení detekovala, že se obrovskou rychlostí k nám blíží skupina neidentifikovatelných lodí…“
„Okamžitě zmobilizujte obranu!“zahulákal imperátor.

Teleportační místnost válečného křižníku.
Doběhli jsme do místnosti.
„Na nic nečekat!“zakřičel jsem na tým složený z 3 lidí, 3 Alteránů, 3 Turanů a 3 Salarianů. Skočili jsme na teleportační plošinu. Kolem nás ozářilo bílé světlo a naše těla se změnila na atomy, které se rychlostí světla vystřelili z lodě směrem k císařskému paláci na chevronské domovské planetě.

Ve chvilce zahájila planetární obrana Chevronské imperiální armády palbu proti lodím Koalice. Vylepšené štíty, ale drželi jak měli.
My jsme se vynořili uprostřed prázdné chodby.
„Dělejte, připravte lana!“nařídil jsem jako velitel týmu.

Císařská komnata.
„Imperátore, náš radar hlásí, že skupina elitních koaličních vojáků provedla výsadek do paláce…“informoval velitel bezpečnosti imperátora.
„Cože? Jak je to možné vy idioti!“zahulákal vztekle imperátor a mrštil po veliteli číši. Pak odešel k jedné skříni a něco z ní začal vytahovat.

Kapitánská můstek.
„TÝME ALFA. POHNĚTE SAKRA SEBOU. ŠTÍTY MÁME NA 90%, ALE TLUMIČE NEUDRŽÍ LOĎ POHROMADĚ DO NEKONEČNA!“
„ROZUMÍME, ZA CHVÍLI VYSTŘELÍME LANA!“odpověděl jsem do vysílačky.

Císařský palác.
A jak jsem řekl, tak jsme i učinili. Vystřelili jsme lana a ta se zachytla v 139.patře.
„Všichni na lana!“zavelel jsem a vylezl na lano.
„Jste všichni na lanech?“zeptal jsem se.
„Ano, všichni tu jsou…“ohlásil Salarian Nathan.
„Přitáhni nás!“zavelel jsem Raje a ta aktivovala navíjení lan. Během pár vteřin jsme vyletěli, až do 139.patra a proskočili oknem do chodby. Při letu jsem ještě stihl krátce si prohlédnout město pod námi. Celé bylo takové šedé a dá se říct mrtvé. Obloha byla zatažená a v dálce zuřila bouře.
„Pozor!“zakřičel jsem a strhl Raju na zem. Příslušníci císařových bodyguardů v černých uniformách zahájili palbu na náš tým. My jsme palbu opětovali a pozabíjeli bodyguardy, kteří u sebe k našemu překvapení neměli žádné štíty.
Proběhli jsme chodbou a vyběhli po schodišti do 140.patra.
Byli jsme pod palbou ze všech směrů.
„Personální štíty to už dlouho nevydrží a ani lodě ne!“zakřičel jeden z lidských členů týmu, poručík Ševčenko.
Rozeběhl jsem se a pažbou pušky vzal po hlavě jednoho z bodyguardů.
Pak jsem proběhli do poslední chodby, která vedla ke dveřím do císařské komnaty.
Vystřelil jsem dveře granátometem. Nic. Ani ň to na nich neudělalo!
„Laser!“zavelel jsem a jeden z našich vojáků začal laserem propalovat dveře.
„Neeeee!“zakřičel salarianský voják, kterého právě bodyguardi zastřelili. Personální štít mu už selhal. Nám se ještě podařilo postřílet onu skupinu bodyguardů.
„Co dveře?“zakřičel jsem a střílel do chodby, kterou jsme přiběhli na bodyguardy.
„Hotovo!“odpověděl křikem voják a dveře se s rachotem rozpadli.
„Jdeme!“
Vběhli jsme do komnaty císaře a najednou jsme všichni vyletěli do vzduchu. Ne, neexplodovali jsme, doslova jsme vyletěli do vzduchu a něco nás přitlačilo ke zdi.
Před námi se vynořil muž, pravou rukou na nás mířil podivnou zářící rukavicí a levou rukou držel ruční počítač, kterým se dal deaktivovat štít hvězdy.
„Opravdu jste si mysleli, že můžete porazit impérium?“zeptal se muž. Imperátor Acheon X.
„Já jsem váš konec…“zakřičel zuřivě a jedním volným prstem zvýšil intenzitu zářící rukavice. Bolest projížděla našimi těly. Bylo to peklo.
„Imperátore…“ohlásil se velitel bezpečnosti a přistoupil na dva metry od imperátora.
„Co je?“zeptal se imperátor.
„Správný čas…“odpověděl velitel a imperátor vypadal překvapeně.
„Správný čas na co?“zeptal se imperátor.
„Na vaši smrt…“řekl velitel a bez jakéhokoliv varování vytáhl laserovou pistoli, ve vteřince ji přiložil imperátorovi k hlavě a vystřelil. Hlava se rozletěla na tisíce kousků a imperátorovo mrtvé tělo dopadlo s hlukem na zem. Podívali jsme se na našeho „zachránce“. Ten popadl ruční počítaček a deaktivoval štít hvězdy.
„Imperátor je sice mrtev, ale je zde stále militaristická generálská klika, která by převzala jeho pozici… musíme zničit celou centrální vládu!“vykřikl velitel, jež byl agentem Chevronské demokratické armády.

Kapitánský můstek.
„Veliteli, štít byl deaktivován!“oznámil zástupce kapitána.
„Zahajte palbu laserem na slunce!“nařídil kapitán a posádka tak učinila.
„Laser se dostane k jádru slunce za 40 vteřin…“oznámil zástupce.

My jsme tu rozpravu slyšeli.
„Co bude teď?“zeptal jsem se a uslyšeli jsme výkřiky vojáků a důstojníků na chodbě.
„Dozvěděli se o vašem pokusu zničit slunce a prchají…“řekl agent-velitel.
Z planety začali vzlétávat transportní lodě, ale bylo příliš pozdě. Pro ně. I pro nás.
Odešli jsme na balkon a hleděli směrem k obrovskému slunci.
„TADY LOĎ. LASER SE PROPÁLIL K JÁDRU. K ZHROUCENÍ JÁDRA DOJDE ZA DVACET VTEŘIN!“uslyšeli jsem ve vysílačce.
„Promiň, že jsem tě do toho zatáhl…“řekl jsem Raje a políbil ji naposledy.
„Jsem ráda, že jsem s tebou mohla strávit poslední chvíle…“řekla a polibek opětovala.

Poté následovala obrovská exploze super-novy. Během pár vteřin výbuch zasáhl domovskou planetu Chevronů. Vše na planetě se změnilo během pár vteřin na popel. Tlaková vlna z výbuchu pak planetu rozmetala na trilióny kusů do širého vesmíru a stejně tak ostatní planety. Válečná loď ChDA byla zničena stejně jako doprovodné koaliční lodě a stejně tak byla zničena i celá hlavní flotila chevronských lodí a i generalita.

2.2.2100.
Ofenzivní jednotky imperiální armády kapitulují. Tým ALFA a bojová flotila je doprovázející jsou prohlášeni za inter-galaktické hrdiny.
10.2.2100.
Jednotky Acheona XI., přebírají kontrolu nad druhou nejdůležitější oblastí Chevronské říše.
11.2.2100.
Acheon XI., vyhlašuje Ústavu a ustanovuje demokratický parlament tvořený liberály a konzervativci.
15.2.2100.
Poslední fanatické jednotky loajální starému režimu jsou poraženy. Impérium je oficiálně rozpuštěno. Je vyhlášena Chevronská národní demokratická republika.
30.7.2100.
Vzniká čtyř-koalice Alteránů, Salarianů, Turanů a Terranů(Lidí), která zajišťuje mír a klid v galaxiích.
1.1.2150.
Terranská populace dosahuje 350 miliard lidí. Terrané kolonizují již více než 19 planet.

Konec.