Lunaris díl devátý

Anotace: Strašná krutost světa ,,dokonalých" technologiků

Paul a Marcel Dominik

Paul se trochu madzvedl a řekl: ,,Já jsem seržant sektoru vnějšího obraného perimetru Paul Born.“
Marcel Dominik si mladého muže pozorně prohlédl a pak suše konstatoval: ,,Vy tedy sloužíte na obrané věži nebo se snad pletu ?“
Paul znejistěl a váhavě se podíval na plukovníka Carla Webera, který seděl na vedlejším sedadle a pozorně poslouchal co si jeho chráněnec s Paulem povídá. Plukovník netečně řekl: ,,Seržante pan Dea plní zvláštní úkol pro generální štáb aliance technologiků a můžete s ním mluvit zcela otevřeně.“
Paul se uklidnil a odpověděl: ,,Sloužím jako operátor zbraňových systémů vnějšího perimetru na věži číslo 11 v sektoru základny Ronald Regan."
Starý válečník přikývl a tichým hlasem řekl: ,,Takže právě Vy na nás míříte pokaždé, když s transportem opouštíme sektor technologiků. Jaký je to vlastně pocit mít v rukou život lidí, které nikdy neuvidíte ?“
Paul rozpačitě zavrtěl hlavou a mlčel.
Nevěděl co říci.
On nikdy nemyslel na lidi, kteří sedí v jeho cílech. Pro něho to byli jen terče na indikátorech.
Váhavě se pokusil vysvětlit co cítí ve službě, ale nebyl si jistý, že to jeho společník chápe, aby zaplašil pochybnosti položil také jednu otázku: ,,Jak se muž jako Vy stane válečným psem ?“
Teď se zamyslel pro změnu Marcel Dominik.
Nemá chuť vysvětlovat tomu klukovi, že před sedmnácti lety jako kadet na důstojnické škole zbil kolegu kvůli jedné dívce.
Smůla byla, že ten napadený zemřel.
Muset utéct a opustit sektor technologiků.
Stal se štvancem a pomalu se vypracoval mezi ,,válečné psi“ první kategorie. Teď je sice slavný a požadovaný, ale pořád jen žoldák jehož život nemá žádnou cenu.
Jeho rozpačité ticho přerušil zvuk startujících motorů. Rhispo 12 opouštělo vnější základnu a teď je čekala cesta do podzemního sídla a metropole všech technologiků.
Před nimi byla základna Johan Kepler.
Marcel Dominik rychle ukončil rozhovor slovy: ,,To je moc dlouhá historie“.
Pak bylo ticho, které bylo rušeno jen tichým svistem vodíkového motoru. Cesta ubíhala velmi rychle a než se Marcel Dominik pořádně prospal byl na obzoru vidět obraz osmi věží, které neměli na Lunarisu obdoby. Obranu metropole zejišťovalo osm citadel postavených v kruhu.
Přesně uprostřed se nacházel jediný vjezd do města. Byla to obrovská sestupná betonová rampa, která se zařezávala do porézní mezivrtvy nad jádrem měsíce. Obrovské dutiny, které se uvolnili po odtěžení ledu se během let změnili na hlavní město civilizace technologiků.
Tak hluboko se před strašlivým vesmírným zářením na povrchu Lunarisu dokázali ukrýt jen oni.
Zde byli v bezpečí.
Zde si postavili obydlí, školy, university a vědecké ústavy.
Zde sídlila vláda a generální štáb gardy.
Paul se zde narodil a jeho otec tady žije dodnes.
Tady je jeho domov.
Marcel Dominik tu už taky byl, ještě než se stal psancem dvakrát podzemní chrám všech technologiků navštívil, ale co se odcizil svým lidem tak se sem už nemohl dostat.
Až dnes ho sem vede plukovník Carl Weber za tajemným úkolem.
Oba muži jsou vzrušeni i když každý trochu jinak. Vlna emocí vyvrcholila, když rhispo 12 projel vzduchovým uzávěrem a zastavili v doku 62/I.
Byl čas vystoupit.
Okolí transportéru zajistil trojitý řetězec gardistů. Každý cestující byl rychle prolustrován a cesty našich hrdinů se na čas rozešli.



Paul a Paul Adolf



Paul byl odbaven jako první. Bylo znát, že jméno jeho otce spolehlivě funguje a gardisté se ani nesnažili skrývat úctu k jeho otci.
Teď ho čekala dlouhá cesta po pohyblivých chodnících a schodištích.
Pak přijdou na řadu výtahy překonávající desítky úrovní, ale nakonec se dostane do míst kam s úctou vzhlíží celý technologický svět.
Na piedestálu všeobecné úcty stojí ,,Ústav pro fyziku, chemii a biologii.“
V jehož čele stojí jeho otec s titulem hlavní inženýr. Konečně je u cíle.
Výtah ho vysadil přímo u vstupní recepce ústavu.
Vše jde jako vždy jen jedna věc Paula znepokojuje.
Ať se podívá při své cestě nalevo nebo napravo všude vidí po zuby ozbrojené gardisty.
Dá se říci, že ozbrojenec stojí na každém křížení podzemních tras.
Tento stav Paul nepamatuje. Vždy byl přísně hlídán vstup a vzduchová propust, ale vnitřek základny Johan Kepler Paul považoval za bezpečný a dost dobře nechápal na co tolik zbraní.
Dokonce i recepce ústavu jeho otce byla pod ozbrojeným dozorem, ale rozpaky vystřídala radost ze shledáním s otcem.
Paul Adolf Born už svého syna čekal ve vstupní hale. Stiskli si ruce a to bylo vše.
Technologikové se už dávno naučili nedávat na vnější odiv svoje emoce.
Žádné polibky a objímání.
Stačil jen pevný stisk. Paula velice zarazilo jak je jeho otec přepadlí v obličeji a vyditelně nervozní. Zdálo se mu, že od posledního shledání zastárl snad o deset let a to se nevyděli jen tři roky.
Paul Adolf vytušil rozpaky svého syny a rychle řekl: ,,Všechno ti vysvětlím, ale ne tady. Půjdeme do pracovny.“
Když došli ke svému cíli.
Otec zavřel dveře a na stole zapnul rušičku odposlechu. Paul se překvapeně zeptal: ,,Otče co se tady děje?“ Paul Adolf se usadil do křesla a vyzval svého syna, aby udělal to samé.
Když se tak stalo začal smutným hlasem vyprávět: ,, Víš Paule co si tady nebyl dost věcí se změnilo. K Vám na obraný perimetr se informace tak snadno nedostanou, ale věř, že náš svět stojí na rozcestí. Od pradávna se technologikové alespoň ti co stojí v čele naší komunity dělí to třech skupin První si říkají ,,izolacionisté“ ti tvrdí, že máme žít jen pro sebe a o ostatní obyvatele Lunarisu se nemáme starat. Právě oni se postarali o výstavbu obraných věží a vybudování vnějšího i vnitřního obraného perimetru. Opovrhují nejenom Nereovci, ale i latiniky a islamiky. Z nouze komunikují s čínskými obchodníky, ale jen v naprosto nevyhnutelných případech. V podstatě se řídí heslem: Žij a nech žít. Druhou část komunity tvoří ,,humanikové“ ke kterým patřím i já. Chceme naše hodnoty a ideje předávat všem lidem na měsíci. Jsme ochotni se o náš blahobyt rozdělit i s těmi bědnými, kteří živoří mimo náš sektor. Naše heslo je: Svornost, rovnost, bratrství. Třetí část vůdců Lunarisu patří do skupiny, která si říká ,,militerikové“. Ti věří, že problémy našeho světa vyřeší silou zbraní. Kdo se nepodřídí bude zabit. S těmi za hranicemi mluví jen prostřednictvím síly. Jsou ochotni tolerovat dokonce i otroctví a diktaturu.“
Otec nervozně poposedl, rozhlédl se po místnosti a hlasem plným napětí pokračoval: ,,Po celé roky byli všechny tři skupiny vůdců zhruba stejně silné a řídili náš svět poměrně rozumným směrem. To se začalo měnit před dvěma lety. Do velení ozbrojených sil nastoupili noví velitele patřící k radikálním ,,militerikům“ velmi rychle vytlačili ,,humaniky“ a ,,izolacionisté“ vcelku ochotně přijali jejich zrůdné názory za své. Velmi rychle jsme začali ztrácet pozice v důležitých orgánech vlády a správy věcí veřejných. Nakonec nám zůstali jen vědecké ústavy a fylozofické university. ,,Militerikové“ začali své odpůrce pronásledovat a deportovat na ty nejvzdálenější základny vnějšího obraného perimetru. Mám opravdový strach, že teď budu na řadě i já.“
Paul Adolf se odmlčel a jeho syn nazlobeně řekl: ,,To si nemůžou dovolit. Vždyť patříš k nejváženějším členům vrchní rady a navíc tě lidé uznávají.“
Otec ho rychle přerušil: ,,Oni mohou cokoliv. Před týdnem deportovali na základnu Lincoln rektora ústřední fylozofické university profesora Andersona. Studenti se pokusili protestovat a gardisté vpadli na půdu školy a šest studentů zabili.“
Paul už vše chápal.
Svět jeho otce se obrátil na cestu diktatury a tiranie. Platí staré pozemské heslo: ,,Revoluce požírá své děti.“
Technologikové se kdysi vzbouřili proti zlu a za vysoké ideály. Teď po mnoha letech došli do míst, kde se budou mezi sebou vraždit.
Budou mít plnou pusu ideálů a přitom jim půjde jen o moc.
Velmi dobře zná svého otce.
On nebude mlčet.
On bude bojovat za svobodu.
On raději zemře než by strpěl bezpráví.
Právě kvůli této zásadovosti svého otce před lety opustil akademickou obec a šel do armády.
Nechtěl celý život prožít ve stínu giganta jen jako syn velkého otce.



Marcel a pan Ling



Marcel Dea, bratři van Ersové a pan Ling nervozně čekají v předpokoji pracovny bezpečnostního velitele sektoru.
Byli sem odvedeni hned poté co si plukovník Weber převzal Marcela Dominika a odjel s ním někam do neznáma. Teď tu čekají už několik hodin a nic se neděje.
Dva gardisté je mlčky pozorují a komunikují s nimi jen přes hlavně svých zbraní.
Velká nervozita zachvátila hlavně pana Linga.
Má strach nejenom o sebe, ale i o svůj drahocený náklad.
Několikrát se snažil na své strážce zapůsobit tím, že jmenoval některé ze svých známých, kteří s ním obchodovali z řad technologiků, ale vojáci nereagovali. Konexe bohatého číňana je nechávali zcela chladnými. Marcel a bratři van Ersové seděli o poznání klidněji. Oni mohli ztratit jen život a to byla jejich práce. Pokud by zde byl jejich velitel Marcel Dominik se svými bojovými znalostmi mohli by se pokusit o odpor, ale bez něj byli bezbraní.
Marcel uměl řídit transportér a dvojčata jeho zbraně, ale boj muže proti muži neznali a neovládali.
Dlouhé ticho ukončil příchod velitele bezpečnosti sektoru v doprovodu muže v uniformě majora generálního šťábu aliance technologiků.
Chvíli si je prohlíželi a mlčely.
Ticho přerušil pan Ling zlobnými protesty.
Major se mu podíval do očí a chladně řekl: ,,Promiňte.“ Po krátké pauze pokračoval: ,,Teď vás stráže odvedou.“ Pan Ling zase protestoval, ale nikdy ho neposlouchal. Ke dvojici strážných se připojili další tři gardisté a vedli zajatce chodbami a výtahy někam do neznáma.
Asi po čtvrt hodině byli u cíle.
Zavřeli je do malé komory o rozměrech 5x3 metry.
Hned jak byli dveře uzamčeny vyjeli z podlahy vzduchotěsné dveře, které celu hermeticky uzavřeli. Marcel se s hrůzou rozhlédl a viděl vyděšeného pana Linga a Rolanda van Erse.
Patrik van Ers se vrhnul ke dveřím v bláhové naději, že je otevře pouhou silou svalů.
Pak se na stropě rozblikal maják a jedna celá stěna kobky se dala do pohybu. Vše trvalo jen malý okamžik. Vzduch byl vysán a chlad vesmírné temnoty zabil rychle a milosrdně Marcela, pana Linga i dvojčata van Ersovi. Jediné na co jim zbyl čas byla zoufalá otázka: ,,Proč ?“
A pak byl konec.
Major generálního štábu mohl s klidem v duši odeslat na základnu Johan Kepler šifrovanou depeši: ,,Úklid ukončen.“