Západ slunce 9. díl

Anotace: Další pokráčko....

Byla jsem u Belieb už desátý den, když mi řekla ,abych šla za Sin Thaiem. Byla jsem z toho překvapená, ale jak jsem tam spala každou noc, už jsem si na něj zvykla. Postavila jsem k němu a promluvila na něj. Zdál se být úplně klidný. Odhodlala jsem se a osedlala si ho. Měl krásné bílé sedlo posázené stříbrnými kameny, bylo lehké jako pírko, takže ho vůbec nezatěžovalo. Promluvila jsem na něj „ Sin Thai, já vím, že se mě třeba bojíš, ale já se tě taky bojím. Nechci, abys mě shodil jako minule. Kvůli tomu se mi pak začala Sheina hrozně smát a teď si ze mě dělá srandu. Ale nějaká Sheina je mi teď ukradená, já chci abys byl můj přítel. Já z toho magořím, vždyť já si tu povídám s koněm a myslím si, že mě poslouchá. Ne to nemá cenu,“ Už jsem byla na odchodu, když Sin Thai zaržál a přiklusal ke mně. Podívala jsem se na něj, tomu se snad nedá ani uvěřit. Pohladila jsem ho a opatrně na něj nasedla. Už jsem seděla v sedle, ale nic se nedělo. Vypadalo to jako by mne opravdu nechtěl shodit, a tak jsem se odhodlala a pobídla ho k pohybu. Sin Thai okamžitě zareagoval a rozjel se. Stačilo mu říct kudy a on jel. Bylo to jako v pohádce, jezdilo se s ním skvěle, jako bychom se vznášeli nad zemí. Za chvíli mi přirostl k srdci tak, že už jsem si nedokázala představit jiného koně než něj. Projezdili jsme snad celou zahradu Belieb, okolo bílého jezera a dál a dál. Jezdili bychom dlouho, kdyby nás nepřerušila Belieb, že už je čas jít dovnitř. Rozloučila jsem se s ním a pospíchala za ní.

„Eleonoro, už si zde strávila třináct dlouhých dnů. Naučila jsi se toho tu hodně, stačí si jen pamatovat. Víc už ti nemůžu k tvému úkolu pomoct. Budu tě někdy sledovat, dávej na sebe pozor a věř Sin Thaiovi, pomůže ti, když to bude v jeho silách. Po dlouhé době mě tu konečně někdo také navštívil. Jsem ráda, že jsem mohla mít takovou společnost a snad se ještě někdy uvidíme. A teď pojď blíž. Tady máš ode mne truhlu, jsou v ní šaty, oblečení a cestovní plášť pro tvou výpravu. Jsou tam knihy, kdybys potřebovala něco nalézt. Jsou tam bylinky k ošetření ran a je tam meč, se kterým už také umíš zacházet, luk bohužel nemám, budeš si ho muset koupit.. Nic jiného už tam však nechybí. Opatruj se Me lien.“ Byla jsem z toho tak dojatá, že jsem se zmohla jen na slovo díků. Vrhla jsem se jí do náruče a silně obejmula.

Když se se mnou loučila v té samé jeskyni, kde jsem jí spatřila poprvé, řekla ještě: „ Teď už patříš mezi můj lid, Me lien, už nejsi jen obyčejná Eleonora, teď jsi pravá Me lien. Složila jsi mi slib a naučila ses některá kouzla Bílého národa. Využívej svých dovedností dobře a opatruj se. Tiale, me lien.“Belieb se rozloučila a dívala se na mne zrakem a upínala se na mne i myšlenkami. Budu tě střežit, Me lien, je v tobě více než se mohlo zdát. „ Tiale, Belieb. Pojeď Sin Thai.“naposledy jsem se otočila na její přívětivou tvář a projela jsem skrz bílé světlo.