Laura- 7.kapitola

Anotace: Sedmá část!

Správce města se otočil k Lauře a řekl jí. „ Ted´ už se nemusíš bát. Tvým přátelům se jistě nic nestane. Běž k bráně a počkej tam na ně.“Laura ho poslechla a rychlým krokem spěchala k bráně.

Adam s Adrienem by nejraději zůstali na místě a vychutnávali svoje vítězství. Věděli ale, že musejí co nejrychleji za Laurou. Proto se už déle nezdržovali a vyrazili k městu.
K městu dorazili asi za hodinu. Zavolali na vrátného, at´ je pustí a on je pustil. Brána se před nimi začala otevírat.

Laura viděla, jak otevírají bránu a doufala, že už jdou Adrien s Adamem. Její přání se tentokrát vyplnilo. Do města opravdu právě vcházeli Adrien s Adamem. Laura radostně zavýskla a rozběhla se jim vstříc. Když ji chlapci zpozorovali, oba vykřikli „Lauro“ a rozběhli se k ní. Laura je oba objala. Potom Adrien navrhl. „Mohli bychom jít do hostince U královského sudu, dát si něco k jídlu a přespat tam.

Lauře vadilo, že za ně všechno platí Adrien, ale musela to překousnout. Jídlo bylo dobré, ale Laura nepostřehla co jí. Byla jako ve snu. Najednou si uvědomila, že nic už nebude jako dřív. I když porazí Temného rytíře, pro ni to vítězství nebude. Bude tu muset zůstat a vládnout. Bude se jí stýskat po domově a nejvíce jí bude scházet Adam. Adam jí ochotně pomáhá, i když ví, že až tohle dobrodružství skončí, už jí nikdy neuvidí. Proto se rozhodla, že půjde za věštcem, aby věděla, jak porazit Temného rytíře a potom předá úkol Adrienovi. Věděla, že to bude zbabělé, ale nemohla nic jiného dělat.

Ráno se všichni tři probudili velmi časně. Adrien rozhodl, že musejí odejít časně zrána, protože cesta za věštcem bude namáhavá. Adrien nemohl spát, protože stále musel myslet na Lauru. Trápila ho myšlenka, že až se stane princeznou, tak ji ztratí. Chtěl pro ni to nelepší a proto se rozhodl, že jí bude ve všem pomáhat. Začal tím, že se postaral o přípravy na cestu.

Adam také nemohl spát a také myslel na Lauru. Nechtěl si to přiznat, ale měl ji rád víc než jako sestru. Nikdy na ni takhle nepomyslel, ale ted´ když ví, že jeho sestra není, tak by se to mohlo změnit.Mělo to ale háček- Adriena. Adam si alespon´ myslel, že se Adrien Lauře líbí víc než on. Začínal si vyčítat, že mu pomohl porazit Pomocníky . Musí nějak zařídit, aby se Adrienovi něco stalo. Jak si mohl myslet, že by mohli být přátelé!

Město bylo poměrně tiché, a tak prošli bez větších potíží. Strážní u brány je také bez řečí pustili. Laura trefně poznamenala. „ Město vypadá jako když spí.“ Adrien se na ni usmál
„Všechny města v království jsou v jednom stejná- ráno se nikomu nechce vstávat. Jak je to u vás?“ Laura mu odpověděla „U nás se taky nikomu nechce vstávat, ale do práce se chodit musí“ Všichni se zasmáli. Ani nevěděli jak, ale už stáli na začátku pohoří. Ale tentokrát ani Adrien nevěděl kudy se mají vydat. Nakonec přece jen řekl. „Prostě se vydáme tam, kam se nám to bude zdát nejvhodnější.“ Všichni souhlasili a tak se vydali přímo na sever.

Bylo dobře, že se vydali na sever. Nevěděli, že kdyby se vydali na jakoukoliv jinou světovou stranu, tak by bloudili do konce života kolem věštcovi jeskyně. To bylo jen jedno z kouzel, které chránilo věštcovu jeskyni. Další kouzlo bylo například to, že viděl každého, kdo za ním šel a mohl rozhodnout, jestli ho najde nebo nenajde. Právě ted´ viděl Laura a její dva přátele, jak k němu míří. Byl rád, že princezna konečně přišla. Ale vůbec se mu nelíbilo, co se jí honí v hlavě.
K věštcově jeskyni přišli asi tři hodiny po tom, co se rozhodli jít na Sever. Nejprve nemohli uvěřit, že už k jeskyni došli a potom zase měli strach jít dovnitř. Potom Laura konečně řekla. „ Když už jsme tady, tak tam musíme jít.“ A potom konečně vkročili do jeskyně.

Jeskyně nebyla velká. Byl v ní jen stůl s nástroji, které pomáhali věštcovi leštit, skřín´ s léky a lektvary, ohniště a dřevěné křeslo, na kterém seděl věštec.Věštec s jeskyní téměř splýval. Nebyl moc vysoký a zahaloval jej dlouhý plášt´ s kápí, díky které mu nebylo vidět do obličeje.
Věštec se podíval nejprve na Lauru a řekl jí. „ Princezno, konečně jsi se vrátila do své země, ale já vidím ve tvém srdci zradu. Tvé úmysli jsou sobecké a namyšlené. Chtít nechat někoho, aby za tebe splnil úkol, je příšerné!“ Potom se věštec otočil k Adamovi. „Chtěl jsi princezně pomoci, ale potom ses zalekl, že ji ztratíš. Tvé myšlenky jsou černé a zbabělé. Chtít zabít někoho, kdo ti pomáhal, je hrozný zločin.“ Nato se podíval na Adriena. „ Spiknutí se kolem tebe točí. Jsi jediný, který nemá v úmyslu někomu z vás ublížit. Tvé srdce je čisté. Nasadil jsi za princeznu život, bez úmyslu odměny. Kdybys věděl, co se na tebe chystá, nebyl bys tak klidný.“ Když tohle dořekl, tak je chvíli nechal vlastním myšlenkám. Laura se za sebe styděla, ale už se rozhodla.Ona toto království zachraňovat nebude. Adrien jej určitě zachrání.
Adam chtěl věřit, že by Adrienovi nic neudělal, ale nedařilo se mu to.0
Adrien zase věštcova slova nechápal. Nebo je alepon´ nechtěl chápat. Možná to mělo znamenat, že Laura chce předat záchranu království na něj a že Adam ho chce zabít. To by ale podle něj bylo nemožné.
Z přemýšlení je vytrhl věštec. Váš úkol je přetěžký a nebezpečný. Kdokoliv z vás může přijít o život. Laura je pro záchranu království předurčená a vy jste se rozhodli,že jí pomůžete. Musíte dojít až dokonce. Nesmíte se vzdát. Jestliže to vzdáte, nebude to jenom konec království, ale i konec vás. Už byste nikdy neměli klid a stále byste museli myslet na lidi, kteří kvůli vám zemřeli. Můžete být naší záchranou, ale i naší zhoubou. Na to vždy myslete.“ Věštec poslední slova doslova vykřičel, což bylo udivující. Všichni znali věštce jako klidného člověka, který nikdy nekřičí. I věštce udivilo,že se rozkřičel. Ted´ to ovšem nebylo důležité a tak pokračoval. „Nemohu rozhodovat o vašich životech, o nich musíte rozhodnout sami. Řeknu vám, co byste měli udělat, abyste porazili Temného rytíře, ale jestli mě poslechnete, to už je na vás.“Věštec musel na chvíli zavřít oči. Bylo to těžší, než předpokládal. Vždycky si myslel, že říct princezně, jak porazit Temného rytíře bude jednoduché. Ale není to pravda. I věštec se může někdy zmýlit. Opět pokračoval. „ Temného rytíře nemůžete jenom tak zabít. Vrazit do něj dýku. To nejdu. K tomu, aby byl přemožen, potřebují být vykonány tři věci. Ta první věc je, získat amulet lásky a přátelství. Ta druh věc je, zachránit mocí nejvyšší a ta třetí věc je vrazit do něj dýku silou trojí duše. Jinak nemůže být poražen.
Všichni tři na něj tupě zírali. To co říkal, podle nich nedávalo smysl. Proto se Laura zeptala. „Kde najdeme amulet lásky, jak se dá zachránit silou nejvyšší a jak zabít silou trojí duše? Vždyt´ to vůbec nedává smysl!“ Věštec se jen pousmál. „ Jednou ti to všechno bude dávat smysl“ A poslal je pryč.

Vyšli z pohoří, ale na úplně opačné straně než chtěli. Domysleli si, že je to nějaké věštcovo kouzlo a měli pravdu. Věštec se rozhodl jim alespon´ trochu pomoci- poslat je na správnou stranu. Nemělo cenuc hodit dál, protože už téměř neviděli na cestu. Utábořili se pod malým kopcem, nepromluvili ani slovo a usnuli.

Laura se probudila. Ani nevěděla proč. Měla jen nějaké zlé tušení. Proto vstala a šla blíže k ohni. Potom uslyšela šustění větví. Chtěla vykřiknout, ale už nemohla. Někdo ji unášel pryč.