Laura- 10. kapitola

Anotace: Návraty otců....

Všichni čtyři leželi na stejném místě, odkud se přemisťovali do pevnosti. Spali celou noc posilujícím spánkem. Jeden z úkolů byl splněn. Princezna zachránila silou nejvyšší. Čekají ji ale ještě dva úkoly. Když se podaří, bude stále dost práce. Nikdo z nich si tím ale hlavu nelámal. Každý je jiný, ale mají stejný úkol. Ten musí splnit. Nevědí to, ale pokud budou chtít zachránit království, budou si muset důvěřovat a budou se muset stát přáteli na život a na smrt. Jinak nemají nejmenší naději.

Laura se probudila jako první. Zdál se jí nějaký sen, ale nemohla si vzpomenout jaký. Stále se cítila jako ve snu. Měla nádherný pocit, že se podařilo něco velkého. Potom si vzpomněla. Adam. Temný rytíř. Pevnost. Rozhodnutí. Ale nemohla si vzpomenout, jak se dostali sem. Nad tím se jen usmála. Vždyť to počká. Šla probudit ostatní. Nejdřív probudila Adama, protože s ním potřebovala mluvit. Adam byl strašně rád, že ji vidí, ale cítil se provinile. Proto se jí začal omlouvat, ale Laura ho přerušila. „ Neomlouvej se, stejně jsem tě do toho zatáhla já.“ Adam na to. „ Možná máš pravdu, ale stejně bych se ti měl omluvit. Neměl jsem po lese vyřvávat tvoje jméno. A dík, že jsi mě zachránila“ Bylo mu mizerně už proto, co všechno způsobil a ted´ se cítil ještě hůř, jak se na něj Laura dívala. Díky němu se dostala do smrtelného nebezpečí. Jenom díky němu. Věděl ale, že se tím nesmí zatěžovat, jenom Lauře pomáhat.

Laura probudila i Adriena a Limerota. Teprve nyní si Adam všiml Limerota. Adrien, který viděl, jak se na Limerota Adam dívá, Adamovi řekl. „ Tak to je, kamaráde, Limerot. Nemusíš se ho bát. Jenom unesl tvoji sestru a chtěl ji zabít, ale nemusíš mít strach. Sice může být špeh, ale Laura mu věří. Měl bych ti ale připomenout, že on je původce tvých potíží. Kdyby neunesl Lauru, tak bys ji nemusel hledat a oni by tě nechytili.“ „ A taky bychom Adama nezachránili mocí nejvyšší.“ Doplnila ho Laura, která jeho chování nemohla vystát. Jak dokáže být někdo tak otravný. Adam vycítil, že Adrien nemá Limerota příliš v lásce, a proto mu začal být Limerot sympatický. Ale než stačil něco říct, začal se mu Limerot omlouvat. „ Promiň, vím,že jsem ji unášet, ale člověku obvykle trvá, než si uvědomí, co udělat a co ne.“ Adam mu nato s úsměvem odpověděl. „Já jsem se zase neměl nechat unést.“ Oba dva se zasmáli.

Temný rytíř zuřil. Nejen že mu utekla princezna, ale kvůli němu zachránila mocí nejvyšší. Nesmí si ale dělat starosti. Princeznu nechá alespoň prozatím být. Mohla by kvůli němu získat amulet lásky. Nechá ji být až do té doby, než amulet lásky získá. Potom ji doopravdy zničí. Kdyby amulet lásky získala, byla by nebezpečná. Byla by silnější, než si dokáže Temný rytíř představit.

Laura a její přátelé se rozmýšleli, co by měli udělat dál. Nikoho nic nenapadlo, až Adrien navrhl. „ Mohli bychom jít do hlavního města, kdyby nás nic jiného nenapadlo.“ Všichni jeho návrh schválili a za chvíli se vydali na cestu.

Nedělej to, prosím, zabije tě to. Podíval se na ni. „ Je to naše dcera a mi jí musíme pomoci. Mám sílu, po dlouhé době má sílu a tu využiji. Ona to musí vědět!“ Král se otočil zády ke královně. Ta jen špitla. „ Právě že to nesmí vědět.“

Byla půlnoc. Laura a její přátelé ušli dlouhou cestu, ale nepotkali živou duši. Byly všichni unavení, a tak si jen ustanovili hlídky a šli spát. Ted´ byla na stráži Laura. Spala. Zdál se jí krásný sen. Byla malé miminko a nad její kolébkou se skláněli její rodiče. Král a královna vypadali št´astně. Něco jí povídali, ale ona jim nerozuměla. Když chtěla začít protestovat, aby mluvili srozumitelně, probudila se a málem omdlela. Před ní stál duch. Spíš něco menšího než duch. Něco, co hraničilo na pomezí hmoty. Mělo to tvar muže. Laura poznala, kdo to je a to ji vylekalo ještě víc. Byl to její pravý otec-král. Král si všiml jejího vyděšeného pohledu, a proto se usmál. Pak promluvil. Dcero, jsem tady, abych tě varoval před věštcovými slovy. Když získáš amulet lásky, budeš velice silná. Zároveň pro tebe bude smrtelně nebezpečný. Když uděláš cokoli, nebo jen pomyslíš na něco, co mu bude odporovat, zemřeš. Je také pravděpodobné, že s amuletem lásky nebudeš moci zabít silou trojí duše, protože předtím díky pokusu o zabití silou trojí duše zemřeš. Vím, že chceš zachránit království a zabít temného rytíře, ale bude to znamenat tvoji smrt. Já tě prosím, vrat´ se domů, zapomeň na nás a žij svůj dlouhý život!“ Laura byla ohromená. Před ní stojí její otec a říká jí, at´ se vrátí domů. Před několika dny by určitě domů šla, ale ted´ ne. Chtěla mu říct, že tu musí zůstat, ale on se začal vytrácet, byl pryč.

Ráno si Laura myslela, že se jí o otci jen zdálo. Když se nad tím zamyslela, zjistila, že to bylo až moc skutečné na to, aby to byl sen. Trápila se nad tím, co jí král řekl, ale nechtěla to nikomu říct. Byla rozhodnutá pokračovat v cestě, ikdyby ji to mělo stát život.

Limerot si jako jediný všiml, že se s Laurou něco děje a proto se rozhodl s ní promluvit. „ Lauro, co se děje, vím, že tě něco trápí a ničí, řekni mi to, a pak to bude lepší.“ Laura se na něj chladně podívala. „ Nech mě na pokoji. Do toho, co cítím, ti nic není!“ Byla rozčilená. Nechtěla na nikoho řvát, vybíjet si na někom vztek, kterým chtěla zahnat strach, ale moc se jí to nedařilo. Ted´ vynadala Limerotovi, kterého měla ráda. Nikomu nic říkat nebude. Svoje problémy si musí vyřešit sama.

Adrien se zlomyslně usmál. Limerota rád neměl, a byl vždycky rád, když se mu něco nepovedlo. Věděl, že by z toho takovou radost mít neměl, ale nemohl si pomoci.
Adama bylo zase Limerota líto. Byl mu sympatický a byl dobrý přítel. Vůbec nechápal to, co Limerot Lauře říkal. Nevšiml si, že by měla nějaké problémy. Bude si jí muset více všímat.

„Tak do toho, holubičko, jen pojď ke mně! Taková nevinná, bezbranná princeznička!“ Uchechtl se. „Brzy už tady budu vládnout sám. Jen k tomu potřebuje trochu lidské krve z rodu královského! Až tě budu mít, ani Temný rytíř mě nezastaví!“ Ten, kdo zradil, se otočil a dál sledoval Lauru.

„Stávej už konečně!“ Limerota někdo nepříliš šetrně budil. Když ale uviděl, kdo se nad ním sklání, vylekaně vyskočil. Před ním stál jeho otec, kterému také přezdívali Ten, který zradil. Neviděl ho už několik let, ale vůbec mu to nevadilo. Jeho otec se k němu nikdy nechoval jako k synovi. Limerot k němu dlouho nechoval žádné city až do chvíle, kdy se seznámil s Laurou. Když se s ní začal přátelit, tak ho také začal nenávidět. Jeho otec zradil krále a královnu. Chtěl je zabít, ale Naštěstí se mu to nepovedlo. Proto byl vyhoštěn z království a všichni mu říkali Ten, který zradil. Ve skutečnosti se jmenoval Anovan a byl ve vysokém postavení Pána rytířů. Za jeho zradu ho pak nejvíce nenáviděli rytíři. Ted´ tu stál a díval se na syna.„Musíš mi pomoct unést princeznu.“