Bohyně, kapitola XXV

Anotace: Dnes je tu trošku kratší kapitolka.

Sbírka: Bohyně

Utábořili jsme se na větší mýtině poblíž vodopádu, takže jsme z jedné strany byli kryti skálou. Bití vody o kameny mě uklidňuje, a tak tam nejspíš budu trávit svůj volný čas a rozjímat.

Když se setmělo, rozdělali jsme oheň a sedli jsme si k němu.

„Co budeme dělat teď?“ prohodím do ticha a ohřeju si ruce.

„Je potřeba si věci ujasnit,“ zamyslela se Idunn, „Yiane, jak to bylo s Irisou?“

„Ona… zešílela. Strach jí vzal rozum.“

„Strach z čeho?“ zeptám se.

„Z tebe,“ odpoví Yian, „když se o tobě dozvěděla, všechno se zhroutilo. Nechtěla zemřít, stejně jako spousta bohů. Jsou natolik zaslepení svou nezranitelností a mocí, že zapomínají na svou smrtelnost, a když se potom najde někdo, kdo má šanci, byť jen neznatelnou, je jakkoliv zničit, mění se v harpyje. Hroziví zvenku, zhroucení zevnitř. Tohle se stalo i Irise. Když se dozvěděla, že je Idunnina dcera, bála se té věštby. Použila všechny prostředky k tomu, aby tě našla, a potom vyslala boha zvířat, Tirä, aby tě zastavil dřív, než bude pozdě. Bohužel tím jen přilila benzín do ohně, ty jsi zažila strach o život a prohlédla. Když si to Irisa uvědomila, sama tě vyhledala, donutila tě přijít na hrad a začala na tebe hrát divadlo. Chtěla se s tebou co nejvíc sblížit, vytvořit si u tebe důvěru, zkrátka získat čas, aby vymyslela, jak se tě zbavit. A tam jsem přišel na řadu já. Dohodli jsme se, že se proti tobě spojíme. Plán to byl dobrý, ale když jsem tě poznal hlouběji, neviděl jsem hrozbu v tobě, ale v Irise. Teď je až moc nebezpečná a nevědomky je schopna a připravena zabít všechny bohy. V tom jí musíme zabránit. Problém je, že ona má Vapendod.“

„Tvojí vinou,“ obviním ho. Možná, že se poctivě přiznal, ale i tak. Šel proti mně, a to zcela úmyslně, a to mu rozhodně nehodlám odpustit.

„To nepopírám. Teď bychom se však neměli ohlížet na minulost a radši se dívat do budoucna.“

„Souhlasím s Yianem,“ přidá se Idunn, „jako první je potřeba vzít Irise Vapendod. Bez něj bude zranitelnější, ale jen tak se ho nevzdá.“

„Ale dnes už rozhodně ne,“ zívl Yian a protáhl se. „Dobrou noc.“

„Dobrou,“ řekla jsem s Idunn zároveň, uhasila jsem oheň a všichni tři jsme se vydali spát. Každý do svého stanu, samozřejmě.