Doba temna, kapitola XXXII

Anotace: Povědomé chvilky...

Sbírka: Doba temna

      Irisa, stále ještě oblečená do plesových šatů, spěchá po schodech. Špatně se jí utíká, ale nemá čas se převlékat. Musí jednat rychle. Taková šance se jí jen tak znova nenaskytne.

      Sundává si lodičky na vysokých podpatcích, zvedá zdobenou načechranou suknici s volánky vlnícími se jako moře a po modrém koberci z té nejjemnější látky pospíchá ke dveřím. Otevírá je.

      „Darime!“ zajásá. Běží k postýlce. Z měkoučkých peřinek vytahuje usmívající se miminko. Přivine si jej k tělu a pohladí ho po hlavě.

      „Já to věděl,“ ozve se za ní. Irisa se otočí a radost ji hned přejde. Růžolící tvář jí zbledne. Před ní stojí Yian v bledě modrém fraku. Jde k ní a rve jí dítě z rukou.

      „Měl jsem sem přivolat stráže,“ komentuje své počínání, „ale já hlupák věřil, že mého syna necháš být. Že se poučíš.“

Uloží dítě zpět do postýlky.

„Ale ty ne,“ přibližuje se k Irise. Skoro se jí tělem dotýká. „Ty sem prostě musíš přijít – ne, vloupat se – a vzít si Darima. Tak už to pochop. Ty ho mít nebudeš.“

„Pokud tě nezabiju.“

„Na to nemáš kuráž,“ dloubne do ní. Na oplátku dostane facku.

      Yian se rozezlí a udeří Irisu, která spadne k zemi. Teče jí krev z nosu. Drdol se jí rozpustil a vlasy splynuly na ramena. Třese se.

      „Ty nejsi Yian,“ hlesne chladným, temně znějícím ustrašeným hlasem. „Yian by nikdy neuhodil někoho, koho miluje.“

      „Pak tě asi nemiluju.“

      „Nemilující nemůže vychovávat dítě,“ odplivne si a dostane tak krev ze své pusy.

      „Nerozumný taky ne.“

      „Další důvod, proč bys ho neměl mít.“

      „Je to můj syn,“ zvýší hlas.

      „Ale můj taky!“ zapiští slabounce Irisa.

      Yian se sehne. Drapne dívku za vlasy a postaví si ji před sebe.

      „Tak aby bylo jasno,“ vyhrožuje krutě znícím polohlasem, „já jsem jeho otec a já ho taky budu vychovávat. A je mi jedno, jestli TY budeš pro nebo proti, a víš proč? Protože ty už budeš mrtvá. A já ti přísahám, že se o tobě nedozví.“

      „Budeš svá tajemství skrývat. A co potom, co je objeví?“

      „Postarám se o opak.“

      „Postarám se, aby se ti to nepodařilo,“ plivne mu další krev do tváře.

      Yian Irisu nelítostně odhodí. Dívka se praští hlavou o skříň a spadne na zem. Světlovlasý chlapec si krev ze své tváře setře kapesníkem. Podívá se na Irisu. Přijde k ní. Kopne do ní, odplivne si a odejde.