17.Kapitola - Začátek konce -

Anotace: - Výkřiky ze tmy - Odstoupila jsem ode dveří. Nebylo správné poslouchat. Netušila jsem, že se tím Bruno dostává do problémů. Šla jsem tedy zpět ke schodišti a naposledy se ohlédla v naději, že vyleze

Sbírka: Výkřiky ze tmy

Opřela jsem se lokty a litovala toho, co se právě teď stalo. Nejhorší snad bylo to, že nás přitom někdo viděl.

,,Sakra.‘‘ zamračil se.

Jemně jsem ho odstrčila a překvapilo mě, že se nebránil ba naopak energeticky se postavil a pomohl mi na nohy.

,,Kdo to asi byl.‘‘ přerušila jsem to napětí šeptem.

,,Nevím.‘‘ stále smračil.

Jen jsem kývla a cítila jsem pocit viny vůči Adamovi. Jak jsem mu to jen mohla udělat? Tohle si nikdy neodpustím.

,,Jdi se převléct,‘‘ pohlédl na mě a jemně mě uchopil za tvář ,,pak se půjdeme najíst.‘‘ smutně se usmál a chtěl mi vtisknout další polibek. Rychle jsem uhnula a on nechápavě zamrkal.

,,Promiň, ale asi-‚‘‘

,,Ne tohle neříkej.‘‘ přerušil mě a znovu mě políbil ,,jdi.‘‘ pustil mě.

Ústa jsem si přikryla dlaní. Tohle nemůžu.

 

Seděli jsme mlčky v jídelně. Taky už tam skoro nikdy nebyl. Upřímně jsem neměla ani chuť k jídlu. Nechtěla jsem, aby se to znovu opakovalo.

,,Nemáš hlad.‘‘

,,Tohle už se nesmí opakovat.‘‘ zašeptala jsem.

Jen kývl na souhlas. Zřejmě už mu taky došlo, že to nejde.

Přisedl si k nám Sebastian.

No skvělé.

,,Co Irina?‘‘ zeptal si Michael.

,,Bruno říkal, že ji stopaři před dvěma hodinami spatřili v nemocnici,‘‘ pohledem střelil po mě ,,takže my máme sraz a o půl 10 a vydáme se tam. Teď už ji chytíme.‘‘

Michael kývnul na souhlas a pokračoval v jídle.

,,Můžu jít s vámi?‘‘

,,Ani náhodou.‘‘ odpověděli oba dva naráz.

..Proč ne?‘‘

,,Sáro je to příliš nebezpečné, ale ujišťuji tě, že tentokrát ji chytíme.‘‘ přesvědčoval mě Sebastian.

,,Má pravdu.‘‘

,,Už aspoň víte, proč tam pořád je?‘‘ zeptala jsem se nejistě.

,,No vypadá to jako by něco chystala s tím Wakem.‘‘ odpověděl zamyšleně Sebastian.

,,Takže doktůrek.‘‘ pousmál se Michael.

,,Zdravím Sáro.‘‘ přispěchal Bruno.

,,Ahoj.‘‘ pozdravila jsem s nadějí v očích.

,,Michaeli hádám, že tě Sebastian informoval.‘‘

,,Ano Bruno a budu připraven.‘‘

,,Jsem rád. Sáro už brzy snad půjdeš domů.‘‘ usmál se povzbudivě.

,,Doufám, že to tentokrát vyjde.‘‘ pousmála jsem se.

,,To nepochybně.‘‘ usmál se Sebastian.

,,Dobře půjdu s vámi. Takže o půl 10 v hale chlapci.‘‘ poplácal Michaela po zádech.

,,Na viděnou Sáro.‘‘ rozloučil se rychle a odešel.

Byla jsem smutná, chtěla jsem s ním probrat tu noční můru a vůbec si popovídat v klidu o Kathleen.

,,Kde má Bruno pokoj?‘‘ zeptala jsem se kluků.

,,No myslím, že bude do večera tady,‘‘ začal Michael ,,takže bude v kanceláři.‘‘

,,Bruno tady nebydlí.‘‘ dodal Sebastian.

,,Cože?‘‘

,,Má tu jen pracovnu.‘‘ pokrčil rameny Michael.

,,V prvním patře druhé dveře napravo, kdybys ho potřebovala.‘‘ usmál se na mě Sebastian.

,,Děkuji.‘‘

V klidu jsem si dojedla večeři, neboť ti dva si plánovali taktiku. Samozřejmě jsem u toho chtěla být, ale nemohla jsem. Jediná utěšující věc byla ta, že už brzy půjdu domů. I když s výčitkou na srdci. Snažila jsem se to zahnat přeci to byl jeden polibek nic víc. A Adam se to nemusí dozvědět. Uklidňovala jsem se, jak jen jsem mohla.

Zvedla jsem se a šla jsem podle instrukcí.

Ještě předtím něž jsem zaklepala jsem zaslechla nějaké hlasy.

,,Bruno to nemyslíš vážně!‘‘ slyšela jsem tlumeně Klarysu.

,,Je mi líto. Já musím, kdyby-‚‘‘

,,Kdyby co? Není to její vina.‘‘

,,Tak mi řekni proč?‘‘

Chvíli bylo ticho.

,,Co s ní bude až ji chytí?‘‘ zamrazilo mě, neboť mi došlo, že se baví o Irině.

,,Nevím Klaryso, ale dopustila se tolik přestupků a má na svědomí pokus o vraždu!‘‘

,,Zabijí ji?‘‘ zeptala se skoro zoufale.

,,Lhal bych kdyby řekl, že ano. Na víc se budu projednávat i já, jelikož jsem to měl tušit a upozornit strážce.‘‘ zlobil se.

,,Myslíš, že to udělala kvůli temné straně?‘‘

,,Je to možné poslední dobou se tu moc nezdržovala, v noci chodila tajně pryč a já hlupák ji před ředitelkou kryl.‘‘ povzdechl si smutně.

,,Kdybych věděla, co chystá-‚‘‘

,,Není to tvá chyba Klaryso. Je to jen má hloupost, mohl jsem tomu zabránit.‘‘

,,Nechci o ni přijít! Je jako moje druhá sestra.‘‘ rozplakala se.

Páni tohle jsem netušila. I ona má city. Donce mi ji bylo i líto.

,,Já vím musí to být těžké.‘‘

,,Je těžké se s tím vyrovnat. Je to jako včera, jestli ztratím i jí-‚‘‘  nedopověděla to.

,,Slíbil jsem, že vraha najdu. Kromě Iriny řeším dlouhodobě smrt Kathleen, ale to už přeci dávno víš. Bohužel je to těžší, když se v tom začíná vrtat Sára.‘‘ řekl smutně.

,,Já vím, že se to kvůli mně snažíš držet v tajnosti.‘‘ přiznala.

,,Musím Klaryso, protože vím, že ten vrah je někde na blízku, jenomže jestli se to začne znovu projednávat-‚‘‘

,,Vrhne se do toho i ředitelka.‘‘ dokončila to Klarysa.

Odstoupila jsem ode dveří. Nebylo správné poslouchat. Netušila jsem, že se tím Bruno dostává do problémů.

Šla jsem tedy zpět ke schodišti a naposledy se ohlédla v naději, že vyleze Klarysa a já budu moct jít za ním.

,,Tak co byla jsi tam?‘‘ zeptal se Michael, který už stál téměř za mnou.

Zavrtěla jsem hlavou ,,ne. Zřejmě tam někoho má, tak ho nechci rušit.‘‘

Měřil si mě pohledem ,,tak teda dobrou noc.‘‘ usmál se.

,,Ještě se mi nechce spát.‘‘ přiznala jsem.

Zamyslel se ,,nechceš si o něčem promluvit?‘‘

Samozřejmě, že jsem chtěla, ale byla by to třetí duše, kterou bych zatěžovala svými problémy. A hlavně nechtěla jsem se šířit svojí proslulou noční můrou, kterou po dnešku určitě budu absolvovat znovu.

,,Jsi v pořádku?‘‘ zeptal se starostlivě.

,,Jo nemusíš se bát.‘‘ pousmála jsem se. Připadalo mi to divné, když jsem si vzpomněla, co se před několika hodinami odehrálo tam dole.

Kolem nás prošla Debie.

,,Ahoj.‘‘ pozdravila jsem ji mile, ale místo pozdravu mi opětovala jedovatý pohled.

Povzdechla jsem si.

,,Co jí je?‘‘

Michael pokrčil rameny.

Pomalu jsem se rozhodla jít. Stejně tu nic nevystojíme, a třeba by mi spánek pomohl, protože dnešek byl opravdu náročný, i když mi můj rozum unavenost odpíral.

,,Doprovodím tě.‘‘

,,Proč jste mi neřekli, že se Bruno díky Irině a vlastně kvůli mě dostává do  problémů?‘‘ moje otázka ho očividně zarazila.

,,Nechce, abys cítila pocit viny.‘‘

,,Já ho cítím tak či tak.‘‘ zastavila jsem téměř za schodištěm.

,,Vážně si o tom nechceš promluvit?‘‘

,,Asi bych měla jít za Ronie.‘‘

Jenom kývl hlavou a sklopil zrak s úsměvem.

,,Co?‘‘ šťouchla jsem do něj.

,,Nic jen se ti chci omluvit.‘‘

,,Za co?‘‘ nechápala jsem.

,,Však ty víš.‘‘ vzhlédl a já měla pocit, že se snad začervenal.

Nevěděla jsem co říct.

,,Chápu.‘‘ nevesele se usmál.

,,Nebo spíš bych se měla zeptat já, jestli si nechceš promluvit.‘‘

Hned se mu do očí vrátil ten lesk a radost ,,no to bych možná chtěl.‘‘ mrkl na mě.

Koukla jsem se směrem, kde se nacházel můj pokoj.

,,Neboj nezdržíš se dlouho.‘‘ ujistil mě.

,,Tak dobře.‘‘ šla jsem tedy za ním s pocitem, že se možná dozvím další klíčové informace.

Vůbec mě nepřekvapilo, že to byl podobný pokoj, v němž jsme s Ron bydlely.

,,Máš to tu úplně stejné.‘‘

,,Já vím. Všichni to mají na jedno brdo. Aspoň nikdo nikomu nezávidí.‘‘

,,Chytré.‘‘ popošla jsem k oknu a podívala se z něj. Kluci měli výhled na park, který musel vypadat naprosto nádherně. Za denního světla se určitě mohli kochat barevným listím, jež zdobily vysoké stromy.

,,Začínám závidět.‘‘

,,Jo výhledy hold nejsou stejné.‘‘ i když jsem byla otočená zády věděla jsem, že se usmívá.

,,Víš. Jsem názoru, že vrah Katheen tu musí být.‘‘

,,Cože? Sáro prosím tě už s tím přestaň.‘‘

,,Nechápu proč s tím nic neděláte.‘‘

,,Ale děláme, ale musí to být tajné, velice tajné,‘‘ zašeptal ,,jinak se v tom taky začne hrabat ředitelka a budova by opět byla uzavřena a to se nesmí stát.‘‘

,,Takže jde pouze o popularitu?‘‘

,,Sáro. Stejně jdeš za chvíli domů, tak toho nech dokud je ještě čas.‘‘

,,Co tím myslíš?‘‘ zamračila jsem se na svůj odraz v okně.

,,Víš, neměl bych ti to říkat-‚‘‘

Otočila jsem se k němu ,,co bys mi neměl říkat?‘‘

,,Je to pro tvoje dobro, ale fajn, jestli to někomu řekneš.‘‘ zamračil se

,,Slibuju.‘‘

,,Když budeš vědět až příliš o takových soukromých věcech a vůbec celkově, taky můžeš svýmu krásnýmu, vysněnýmu domečku, rodině a bůh ví komu ještě z dálky zamávat.‘‘

,,Nevěřím ti.‘‘ zlobila jsem se.

,,Myslím to vážně, nemusí tě odsud vůbec pustit a to hůř, nic neumíš, nic neovládáš, taky tě můžou převést na druhou stranu.‘‘

Sledovala jsem ho s divný pocitem, to jako, že by mě zabili?

,,Máš tu být přechodně,  a ne že se budeš vrtat v naší soukromé historii.‘‘ ukončil toto téma tak rychle než vůbec něco započalo.

,,Asi bych měla jít.‘‘

,,Asi jo, jestli chceš být protivná.‘‘

,,Nejsem protivná.‘‘ rozzlobila jsem se.

,,Jsi a je to sexy.‘‘ přistoupil blíž.

Byla jsem rozzlobená nesnášela jsem, když mě někdo zbytečně dráždil a ke všemu neprávem.

,,Mluvíš hlouposti a to nesnáším.‘‘ rozmáchla jsem rukama.

,,Je to pravda.‘‘ stál si za svým a v očích mu proběhla hravost, kterou jsem viděla už v tělocvičně.

Mračila jsem se na něho.

,,A teď si uražená.‘‘ pousmál se.

,,Nejsem! A nedráždi mě.‘‘

Chytl mě kolem pasu ,,líbí se mi to.‘‘

,,Cože?‘‘

Políbil mě, aniž bych to očekávala, odstrčila jsem ho.

,,Ne to nesmíme.‘‘ vyhrkl jsem rychle.

,,Zakázané ovoce chutná přeci nejlíp.‘‘ sotva to dořekl začal mě líbat tak jako předtím, laskal mě a nedával mi příliš na výběr.

,,Neznáme se.‘‘ protestovala jsem šeptem zatím, co jsem byla utiskována dalšími a dalšími polibky. Vpíjel se mi do rtů a hladil mě po bocích.

,,Nedopadne to dobře.‘‘ vydechla jsem.

,,Může to dopadnout jenom sexem a to zas není až tak zlý.‘‘ přes polibky se usmíval.

,,Michaeli-‚‘‘

,,Pšt. Už nic neříkej.‘‘ jemně mě kousl do spodní rtu, přičemž mě jemně směroval pryč z kuchyňky.

 

*

 

Stále ještě omámená jsem ležela na jeho holé hrudi, ve které ještě stále zběsile bilo srdce jako o závod. Bříškem prstu mi přejížděl po holých zádech nahoru a dolů. Tvaroval mi páteř a jemně mě políbil do vlasů, ke kterým si před chvíli přičichl.

,,Nemysli na to.‘‘ vydechl mi šeptem do ucha.

Jak jsem to mohla udělat? Najednou jsem opět přišla k sobě, všechny smysly už zase fungovali tak jak měli. Chtěla jsem udělat přesně to, co mi pošeptal- nemyslet na to. Jenomže tentokrát mi v hlavě řval úplně jiný hlas, který mi to neustále připomínal. Cítila jsem, že mi za chviličku praskne. Přesto jsem to zkusila hluboce v sobě potlačit, jenomže to prostě nějak nešlo. Celé tělo teď bylo napjaté a skoro v křeči a on to cítil.

,,Uvolni se.‘‘ znovu zašeptal a hřejivě mě přitiskl k sobě ještě těsněji

,,Budu muset jít.‘‘oznámila jsem mu a snažila se posadit.

I když nechtěl z objetí mě pustil a posadil se zároveň semnou. Zřejmě na mě poznal, že mi celá tahle záležitost není příjemná. Něžně mi vlasy přehodil za druhé rameno a líbal mě po nahé kůži.

,,Nezlob se.‘‘ zašeptal do mé nahé kůže.

Znovu jsem pocítila to, co jsem s Adamem nikdy necítila. Takovou krásnou jemnost a laskavost, která ve mně projížděla snad od kořínků vlasů až po palce na nohou. Zavřela jsem oči a slastně zavrněla.

,,Michaeli,‘‘ ozval se Sebastian ,,je čas jít. Tak si pohni.‘‘

Z té nádherné euforie mě vytrhla obava, že nás takhle nachytá.

,,Jo hned jsem tam, jenom se obleču.‘‘ odpověděl mu.

Vyskočila jsem z postele a snažila se najít všechny kousky svého oblečení.

Prohrábla jsem si rozcuchané vlasy a vylezla jako první.

,,Sáro?‘‘ udivil se Sebastian s podivným úsměvem, který mu ihned zmizel v zápětí, jakmile se za mnou objevil Michael.

,,My-‚‘‘

,,Je mi to jasné.‘‘ zatnul čelist a otevřel mi dveře.

,,Čím si jako docílila, že si se s ním vyspala?‘‘ ozval se mi v hlavě.

Jak tě to mohl napadlo?!, usmála jsem na něj jako by se nechumelilo, i když to nebyl upřímný úsměv snažila jsem se na to nemyslet.

,,Tak jdeme.‘‘ popohnal nás Michael.

Sebastian mi přidržel dveře, bych mohla projít.

 

 

 

*                                              *                                              *