7. Mike a Alex

Anotace: Chtěla znát pravdu, tak teď ji konečně zjistí

Sbírka: Kouzlo

Uběhl asi týden. Strávila jsem ho převážně prací, stejně jako Tom. Prakticky jsme na sebe neměli moc času. Buď jsem nemohla já, nebo Tom. Ale dnešek jsme si vyhradili sami pro sebe a zajeli jsme do města. Dopoledne jsme navštěvovali různé památky a pak jsme si dali oběd.  Odpoledne jsme strávili vyhlídkovou plavbou na lodi a pak jsme zašli do kina. Film skončil poměrně brzo, takže jsme ještě stihli zajít do cukrárny. Sedli jsme si ke stolku pro dva v rohu, abychom byli aspoň trochu izolovaný od okolních lidí.

„Co Vám mohu nabídnout?“ zeptala se mladá servírka. Podle mých odhadů jí mohlo být kolem 20 let. Byla poměrně malá, s dlouhými černými vlasy.

„Já bych poprosila horkou čokoládu…“

„A já si dám jedno presso,“ dokončil Tom.

„Hned to bude,“ odpověděla servírka a odešla.

Chvíli jsme si s Tomem povídali o celém dni a rozebírali jsme mé nápady ohledně zahrádky, co bych chtěla mít před domkem. Pak nám servírka přinesla naši objednávku. S chutí jsem začala usrkávat svoji horkou čokoládu. Byla výborná. Dál jsme si povídali, když v tom se Tom zarazil a zahleděl se za mě. Otočila jsem se, abych zjistila důvod jeho jednání. U servírek stála mladá žena, kolem 30 let, a pokud jsem správně zaslechla, prosila o stůl pro tři.

„Omluv mě na chvilku,“ řekl Tom, a než jsem se stihla na cokoliv zeptat, už se zvednul a šel směrem k té ženě. Hrozně jsem chtěla vědět, co dělají. Ale připadalo mi neslušné se otáčet a navíc poslouchat cizí rozhovor. A tak jsem tam jenom seděla a dopíjela zbytek čokolády.

Musel jsem za ní jít dřív, než by si mě všimla. Pak by mohla prozradit až příliš mnoho.

„Christine, co tady děláš?“ zeptal jsem se.

„Tome, to je mi ale překvapení.“ Hned, jak to dořekla, jsem se otočil a podíval se na Kate. Seděla tam a mně bylo jasné, že chce vědět, o co jde. Musím jí to říct co nejdřív. Déle už jí to tajit nemohu.

„Prosím řekni mi, že ten stůl pro tři není pro tebe a…“

„Mika s Alex. Pro koho jiného?“ To ne. Nechtěl jsem, aby se to dozvěděla takhle.

„Musíš je zdržet, dokud neodejdeme. Kate o ničem neví. Ale dneska jí to řeknu.“ Christine přikývla na souhlas a hned vytáhla s tašky mobil, aby je varovala. Já jsem zatím přišel zpátky ke Kate.

„Už musíme jít,“ řekl Tom, když se vrátil. Ještě se mi nechtělo odcházet. Líbilo se mi tady a nechtěla jsem náš den skončit tak brzo. Tom ale vypadal, že nehodlá o ničem diskutovat. Zvedla jsem se tedy a vzala si svojí tašku.

„Běž zatím do auta. Já ještě zaplatím,“ řekl Tom a podal mi klíče. Když jsem procházela kolem té ženy, všimla jsem si, že si mě prohlíží. Měla jsem tolik otázek. Všechno bylo normální, než přišla ona. Pak se Tom začal chovat zvláštně a najednou měl naspěch. Tohle mi pak bude muset vysvětlit.

Když jsem vyšla ven z cukrárny, šla jsem přímo k autu. Venku bylo krásně, svítilo sluníčko. Nechtěla jsem na Toma čekat v autě, a tak jsem si do něj dala jenom tašku a opřela jsem se o dveře. Na sobě jsem měla červené letní šaty s malými černými puntíky, na zádech odhalené krajkou. Dívala jsem se na dveře cukrárny a čekala na Toma. Kolem mě procházela spousta lidí, ale jeden mi utkvěl v paměti. Byl to mladý kluk, kolem 15 let, s krátkými tmavě hnědými vlasy. Byla s ním ještě nějaká dívka, ale té jsem nevěnovala pozornost. Když kolem mě prošel, zdálo se mi, že se na mě snaží nenápadně podívat. Moc mu to teda nešlo, ale předstírala jsem, že jsem si toho nevšimla. Když došli ke dveřím cukrárny, kluk něco pošeptal dívce, a ta se otočila. A podívala se přímo na mě. Tohle už bylo zvláštní. Mám snad na sobě něco špatného, že mě dneska všichni tak pozorují? Než jsem ale stihla své myšlenky dále rozvinout, ve dveřích se objevil Tom. Šel přímo ke mně a těch dvou lidí si ani nevšiml. Já jsem ale viděla, že se na mě pořád dívají.

„Promiň, chvilku to trvalo,“ řekl Tom, když přišel. Nevím, proč jsem to udělala, ale položila jsem mu ruce kolem krku, přitáhla si ho k sobě a políbila jsem ho. Asi jsem chtěla, aby všichni věděli, že je můj, že patříme k sobě. Tom mi položil ruce kolem pasu a polibek mi oplatil.

„To jsem ti tolik chyběl?“ zeptal se, když mě pustil a obcházel auto k místu pro řidiče. „Ani nevíš, jak moc,“ odpověděla jsem.

 Když jsme projížděli okolo cukrárny, podívala jsem se na místo, kde předtím stáli ti dva. Nevěřila jsem svým očím. Teď u nich stála i ta žena z cukrárny.

……………………….

Celou cestu domu jsme mlčeli. Jednak jsem nechtěla Toma rušit při řízení, a jednak jsem si v hlavě pořád dokola přehrávala, co se stalo v cukrárně. Těch tajností kolem Toma a jeho života bylo už příliš. On o mně věděl úplně všechno. Moje dětství; kam jsem chodila do školy; vše o mé rodině. Prostě všechno. A o sobě mi Tom neřekl nic. Mrzelo mě, že přede mnou má tajemství. Ale ve vztahu by si přece měli lidé říkat všechno. Rozhodla jsem se, že to změním. Nejdřív počkám, jestli mi objasní tu cukrárnu, a když ne, tak se ho na to zeptám sama.

„Kate?“ vyrušil mě z mého přemýšlení Tom. Stál u otevřených dveří od auta a čekal, až vystoupím. Vůbec jsem si nevšimla, že už jsme přijeli na louku. Vystoupila jsem z auta a beze slov jsem odešla do domu. Doufala jsem, že mu dojde, že jsem na něj trochu naštvaná. A že mi dluží vysvětlení.

Šla jsem rovnou do koupelny a umyla si ruce. Zhluboka jsem se nadechla a vrátila se do kuchyně. Tom už seděl u stolu a čekal na mě. Posadila jsem se naproti němu a čekala, až začne.

„Asi bych ti měl něco vysvětlit.“

„No, to bys tedy měl. Ty o mně víš úplně všechno. Ale já o tobě nevím vůbec nic,“ řekla jsem a položila jsem mu své ruce na ty jeho, „a já si myslím, že to není spravedlivé. Chci o tobě vědět i ten nejmenší detail. Chci znát tvé problémy, abych ti mohla pomoci. Ani nevíš, jak mě mrzí, že všechny své telefonáty si vyřizuješ venku, jen abych tě neslyšela. Třeba tenkrát v noci, když si se s někým loučil slovy: Mám tě rád. Tohle bys přece neříkal jen tak někomu. Jestli někoho máš, tak proč…“

„Ne Kate, takhle to není.“

„Tak jak to tedy je? Já už takhle vážně dál nemůžu. Byla to ta žena, s kterou ses bavil dnes v cukrárně? Ta byla pěkná, musím uznat, že vkus máš dobrý…“

„Té noci jsem mluvil se svou dcerou.“ Ta slova mě šokovala. Tak on má dceru. Najednou mi do sebe začalo všechno zapadat. Ten pokoj naproti koupelně bude její. Je zamčený, aby měla své věci v soukromí, když tu není.

„Proč jsi mi to neřekl dřív?“ řekla jsem nakonec.

„Asi jsem tě nechtěl vyděsit. Nevěděl jsem, jestli bys se mnou chtěla být, kdybys věděla, že mám děti. A já jsem o tebe nechtěl přijít.“

„Děti? Vážně jsi řekl děti?“ zeptala jsem se šokovaně.

„Jo. Jmenují se Mike a Alex.“

„Kolik jim je?

„Mikovi 16 a Alex bude 18 let.“ Páni. Nemohla jsem tomu uvěřit. Vždyť by to klidně mohli být mí sourozenci. A pak mi to došlo.

„To byli oni,“ řekla jsem nahlas.

„O čem to mluvíš?“

„Když jsem na tebe čekala před cukrárnou. Opřela jsem se o auto a dívala se, jestli už nejdeš. A pak kolem mě prošli kluk s holkou. Ten kluk si mě prohlížel, a když došli ke dveřím cukrárny, tak něco pošeptal té dívce. Ona se pak otočila a podívala se přímo na mě. Myslela jsem, že mám třeba jenom něco na šatech nebo tak. Pak ses objevil ty, nastoupili jsme do auta a odjeli. A když jsme projížděli kolem nich, byla s nimi i ta žena z cukrárny.“ Jakmile jsem to dořekla, něco mě napadlo. Co když ta žena byla jejich máma? Ale nebyla nějak moc mladá? Tomovi asi došlo, nad čím přemýšlím, protože řekl:

„Christine není jejich matka. Ta je mrtvá.“ Když to dořekl, jeho výraz zesmutněl. Nevěděla jsem, co mu na to mám říct. Vstala jsem od stolu a přešla k němu.

„Omlouvám se. Tohle jsem nevěděla.“

„To jsi ani nemohla,“ pronesl. Sedla jsem si na Toma a objala ho.

„Chceš mi o tom povědět?“ zeptala jsem se opatrně.

„Máš právo to vědět. Jen se bojím, že až ti to dopovím, budeš chtít odejít.“ Když to řekl, podíval se mi do očí. Viděla jsem tolik bolesti. Chtěla jsem mu nějak pomoc, ale ani s tímhle nic nezmůžu.

„Tome, to se nikdy nestane. Miluju tě, a na tom se nikdy nic nezmění. Vždycky tu pro tebe budu.“ Pak jsem ho políbila.

„Já ani nevím, kde mám začít,“ spustil Tom. „Když jsem se s Mary seznámil, bylo mi 15. Mary byla o 3 roky starší. Byla to prakticky láska na první pohled. Trávili jsme spolu každou volnou chvilku. Když se dozvěděla, že jsem kouzelník, sblížilo nás to ještě víc. Asi po roce Mary otěhotněla, a pak se narodila Alex. Byl jsem tehdy ještě příliš mladý, ale já jsem Mary miloval tak moc, že jsem s ní chtěl mít rodinu. Všechno bylo dokonalé. Po dvou letech se nám narodil ještě Mike. Mělo mě napadnout, že se něco děje. Po celé ty tři roky jsem prakticky nemusel se Simonem bojovat. Jenže když byl Mikovi 1 rok, všechno se změnilo.“ Chtěla jsem, aby mi řekl zbytek.

„Tome, jestli mi to nechceš říct, tak…“ řekla jsem, ale Tom mě přerušil.

„Když ti to nedořeknu dnes, tak už nikdy.“ Pomalu jsem přikývla na souhlas. „Tenkrát jsme jeli na rodinný výlet. Počasí bylo nádherné. Zajeli jsme do lesa, kde jsme si rozložili deku a udělali jsme si malý piknik. Připadal jsem si tak šťastný. Alex běhala pořád dokola a malý Mike se smál.

Ale pak přišel Simon. Bylo to tak nečekané a rychlé, že jsem ani nestihnul zareagovat. Nějak mě omráčil, a když jsem se probudil, uviděl jsem svoji noční můru. Neměl jsem tušení, kde se nacházím. Vedle mě stál Simon a smál se. Když jsem se rozhlédl, uviděl jsem Mary, svázanou provazy. Někam se dívala. Když jsem se otočil, abych zjistil, co upoutalo její pozornost, ztuhla mi krev v žilách. Mike a Alex byli uprostřed malého ostrůvku, všude kolem nich byla jenom voda. A ta postupně přibývala. Už jsem se chtěl rozběhnout, abych je zachránil, když v tom mi Simon řekl: „Ne tak rychle. To by nebyla žádná zábava! Podívej se támhle.“ Ukazoval na Mary. Nejdřív jsem nechápal, co mi chce ukázat, ale pak jsem to uviděl. K Mary se přibližoval nějaký tvor. Nevím, co to bylo. Byl velký, s temně rudými oči. A Mary se nemohla pohnout.

Pak mi to došlo. Nemohl jsem zachránit všechny. Musel jsem si vybrat. Buď zachráním Mary před tou šelmou, nebo své děti před utopením. Bylo mi hrozně. Nevěděl jsem, co mám dělat. Podíval jsem se na Mary. Upírala na mě prosebný pohled. A pak mi řekla: „Zachraň je.“ Ta slova mě zasáhla. Nechtěl jsem o ni přijít. Tolik jsem ji miloval. „Mary, ale…“ jenže mě nenechala nic říct. „Nehádej se se mnou. Prostě to udělej a postarej se o ně.“ A na závěr dodala: „Miluju tě.“ „Vždycky tě budu milovat,“ odpověděl jsem jí a naposled jsem na ni pohlédl. Pak jsem se otočil a rozeběhl jsem se k dětem. Voda mi sahala do půlky pasu. Běžel jsem, jak nejrychleji jsem mohl. Každého jsem vzal do jedné ruky a šel zpátky. Když jsem se vrátil až na místo, kde jsem stál původně, po Mary nebyla ani stopa. Všichni zmizeli, ta šelma, Mary i Simon. Nikdy jsem se nedozvěděl, co se s ní stalo. Jediné, co po ní zůstalo, byl červený šátek, který jsem jí dal k narozeninám.“ Páni. Čekala jsem snad všechno, ale tohle opravdu ne. Simon se mi hnusil ještě víc, než do teď. Nenáviděla jsem ho z celého srdce. Podívala jsem se na Toma. Po tvářích mu stékaly slzy. Neuměla jsem si ani představit, jak těžké to pro něj muselo být. Nechápala jsem, jak to mohl zvládnout. Tak hrozně moc jsem ho obdivovala.

„Je mi to líto,“ bylo to jediné, co jsem dokázala říct.

„Teď znáš celou pravdu,“ řekl a utíral si slzy.

„Chci, abys věděl, že tě miluju, a že tě nikdy neopustím. Říct mi to pro tebe muselo být opravdu těžké. Jsem ráda, že jsi to udělal. Teď konečně chápu, proč o mě máš takový strach. A jsem vděčná za to, že tě mám. Jsi to nejúžasnější, co mě kdy mohlo potkat.“

„Po tom, co se stalo, jsem si myslel, že už se nikdy do nikoho nezamiluju. Ale pak jsem našel tebe. Změnila jsi mě. Před tím jsem byl jako tělo bez duše. Přežíval jsem jenom díky dětem. Vrátila jsi mi chuť do života. Miluju tě, ale Mary zůstane v mém srdci navždycky.“ Odpověděl mi. Nikdy jsem nevěřila, že bych mohla pro někoho být tak důležitá, jako pro něj.

„Já po tobě ani nechci, abys na ni zapomněl. Jsem si jistá, že se na tebe odněkud dívá a chrání tě.“

„Snad máš pravdu. Ale teď už na to nechci myslet. Pojďme spát. Zítra bude dlouhý den.“

„Máme něco v plánu?“ zeptala jsem se.

„Ano. Pozvu Mika a Alex na oběd. Chci, abys je konečně poznala.“

„Tak dobře. A teď už jdeme do postele.“