Elfka a Mág

Anotace: Krátká zouška na téma dobrodružství v DrD. Prosím, komentujte, kritizujte, navrhujte a hlavně napište, jestli mám v tomto říběhu pokračovat nebo radši ne. Předem děkuji. (^ _ ^)

"Tak co, pokračujeme?"
"Vždyť jsme ještě ani nezačali! Půl hodiny tady vymýšlíš jméno!"
"Jméno je důležité..."
"Jo, ale takhle si do půlnoci neuděláme ani postavy. Jak se teda budeš jmenovat?"
"Mmmm eeeeee. Já nevím! Třeba Sien Temnostín nebo Konrád Žabluža.."
"No, jak chceš, Konrádek Žablžuža."
"Ne, ne, ne! Radši Enoru Ohniruka!"
"Takže seš zase ohnivý mág! Nehraješ nic jinýho."
"Ohniví mágové jsou cool."
"To je pěkná pitomost, ohnivý mág může být leda tak hot. ... Prosím tě, už radši začni vymýšlet postavu: povolání, vzhled, krátký příběh, pár věcí, co máš s sebou. Napiš mi to, ať si to nemusím pamatovat."
"Ooooukeeej, takže je to středně vysoký mladík s hnědými vlasy.... do zrzava. Má zelené oči a působí neklidným dojmem. Má s sebou tornu: zápisník, psací potřeby, jídlo na dlouhou dobu, lano, nožík, čutoru s vodou a kouzelnou kecací hůl."
"Cože? Kecací hůl? Tak to vymýšlet nebudu!"
"Dobře, tak nemá. Kouzlí rukama..."
"A co to zaměstnání a příběh?"
"Ták... je to vřelý mág se specializací na ohnivá kouzla. Už od mala toužil být úžasným dobrodruhem, který najde ztracený mezní krystal..."

***

Ten příběh by mohl takto pokračovat a možná by i dobře skončil, ale už je tma a i zanícení hráči her s fantazií musí někdy spát. Klaply dveře a v pokoji zhaslo světlo. Chvíli bylo slyšet šoupání a šustění peřin. Ticho. Až někdy nad ránem, tehdy, když se lidem zdají sny, něco tiše žbluňklo.

***

. Nádherné zimní ráno. Slunce už povykouklo nad špičky vzdálených kopců a rozehrálo sníh do všech barev duhy. Krásný sníh, ale studený a taky mokrý. Obzvlášť, když v něm chvíli ležíte.
"Uááh! Co to je!?" navlhlá postava se překotně hrabe na nohy. Po minutě zvláštních plácavých pohybů konečně stojí a rozhlíží se. Nedaleko se ze sněhu souká druhá, o něco menší postava. "Si ze mě děláš... legraci... no to snad... já..." Obě si všimnou, že nejsou samy.
. Navzájem se prohlížejí a přemýšlí. Vyšší postava si vzpomene, že stojí uprostřed zimní krajiny a třením rukou a krátkými poskoky se snaží zahřát. "Tohle se mi jenom zdá. Ale je to pěkně vlezlý sen!" stěžuje si při tom. "Ne, tohle se zdá mě, protože vidím vymyšleného chlápka." oponuje menší postava, zatímco se také snaží zahřát tancem zvaným AťJeMiTeplo. "To je ale blbý vtip, já přece vůbec... já jsem přece... moje vlasy!"
. Vyšší postava si párkrát projela prsty skrz vlasy a pak si teprve začala vehementně prohlížet své nové podivné oblečení. Menší postava to mlčky pozorovala a po chvíli se znovu ozvala. "Takže jsme svoje vymyšlené postavy." Bylo to prosté a konečné konstatování bez humoru. "To jsi ty!?"
"Ne, já sem svoje babička," odsekla menší postava, "no samo, že jsem to já! A nesměj se!"

Malá postava měla podobu drobné štíhlé elfky s elegantníma špičatýma ušima, téměř bílými vlasy a světlounce modrýma očima v hezkém a jemném obličeji. Na sobě měla teplý zelený plášť přitažený k tělu co nejtěsněji, což jí vzhledem k slyšitelně roztřesenému hlasu moc nepomáhalo.
. Ve sněhu kousek od elfky podupával vyšší mladík se světle hnědými vlasy, které mu teď rozcuchané spadaly do zelenkavých očí. Přes sebe měl teplý hnědý plášť. Náhle se zatvářil ustaraně. "Tohle moc nevypadá jako sen," sehnul se, nabral do dlaně sníh a sledoval ho jak roztává.
"Ne, ale nic jiného to být nemůže, protože jsem elfka a ty mág a stojíme tady uprostřed zasněžené pláně v pláštích a šíleném oblečení, které jsme nikdy neměli a nemáme," řekla elfka, dříve bratr. Mág, tedy bývalá sestra, se rozhlédl a nadhodil, "tak si to můžeme alespoň pořádně užít! Porozhlédneme se tu, ne? Tam to vypadá na nějaké domy, pojď, přece tady nezmrzneme!" a vyrazil naznačeným směrem. Sníh ho poněkud brzdil, ale přesto ho elfka musela dobíhat.

Chvíli šli mlčky a jediným zvukem v širém okolí bylo křupání hlubokého sněhu pod dvěma páry bot. Když už sníh a křupání zaplnilo skoro celé jejich vědomí, elfka promluvila. "Nemůžeš udělat něco, aby tu nebyla taková zima?" "A jak? Já přece neumím čarovat!" odvětil mág a zarazil se. "Jak vůbec mágové používají magii?" Elfka pokrčila rameny, "co já vím? Já jsem elfka-lučišnice a šermířka.
Ty jako mág bys měl vědět, jak se čaruje. Je to tvoje práce," dodala.
Mág radši mlčel a v duchu si představoval, o co lepší výběr by asi byl takový šermíř.
Máchat mečem by určitě bylo jednodušší.

***