Svobodná věda (I/40,41)

40.

Minule: Naše skupinka najde Evrenu v Barnu a neutralizuje ji. Potom nastane další velká debata. Zjišťují, že soška i její duplikát jsou naprosto shodné. Přičítají tuto okolnost působení bohyně Jasny, kterou sošky představují.

--- --- ---

Všichni čtyři se znovu sešli druhý den v poledne v pracovně ředitele na magické Akademii. Rabamagnus seděl za pracovním stolem, pokynul svým společníkům a usadil je na pohovku a do křesel v rohu pracovny.

„Už jste se podíval na ty sošky, pane kolego?“ ptal se Rabamagnus Golmagna.

„Ano, pane řediteli, podíval. Jsou úplně stejné. Žádný měřitelný rozdíl jsem nezaznamenal.“

„Takže mistr Nimus je schopen vyrobit artefakt, jaký nikdo jiný vyrobit neumí. Co na to řeknete, pane mistře?“

„No, tedy, já nevím. Nějak se to přihodilo, něco jsem studoval, něco mi bylo vnuknuto vyšší mocí…“

„Tak vyšší mocí,“ začal Rabamagnus. „Nebudu vám tu nyní vylévat své srdce, pouze vám řeknu, že jsem v žádnou vyšší moc doposud nevěřil. Magie pro mě byla onou vyšší mocí. Vrchol poznání lidstva, který je dosažitelný jen vyvoleným. Nyní jsem poněkud zmatený.“

„To není nic divného, pane řediteli,“ řekl Jarten. „Ani já jsem úradky naší Paní nechápal. Teprve teď vidím, že pravda o existenci Svaté Rodiny Velkého Tvůrce a naší Paní Jasny musí být vyhlášena před všemi lidmi, magiky nevyjímaje.“

„Svatá Rodina?“ ptal se řečnicky Rabamagnus. „To je pěkně řečeno, všechna čest. Jenže my jsme nyní tady na zemi a úradky vyšších mocností jen málokdy zasahují do našich věcí. Musíme se postavit čelem k problémům, které nás potkají. Mistře Nime, s vašimi schopnostmi byste byl vítaným přínosem profesorského sboru kterékoliv magické Akademie v Bojdře i v zahraničí. Budu si pokládat za čest, pokud si za své nové působiště zvolíte svoji alma mater, Akademii magických umění v Kremtu.“

„Tedy, pane řediteli, tohle je trošku příliš na obyčejného medika…“ konstatoval Nimus.

„Vy nejste žádný obyčejný medikus, mistře Nime,“ řekl nadšeně Golmagnus. „Prokázal jste výtečné znalosti z oboru vysoké magie, kterým se já, obyčejný profesor magických substancí, musím kořit s úctou.“

„Pane kolego, nepřehánějte,“ uklidnil Golmagna Rabamagnus. „Nemůžeme našeho nového kolegu tak vynášet do nebes, jen mu způsobíme rozpaky. Takže, mistře Nime, jaká je vaše odpověď?“

„Pokud to bude vůle profesorského sboru Akademie, potom se nezdráhám přijmout odpovědnost nové profese.“

„Výborně. Svolávám na zítra zasedání Akademie ve slavnostní aule. Předpokládám, že budou všichni souhlasit s jmenováním mistra Nima profesorem vysoké magie. Nyní můžete jít.“

41.

Aula byla zcela zaplněna, profesoři i studenti zasedli do svých lavic, Nimus stál přede všemi jako nahý v trní. Připomnělo mu to dětskou knížku o magickém učni se zvláštním talentem… Jenže to bylo dávno, nyní on stojí přede všemi a má se stát profesorem. Zvláštní pocit.

Rabamagnus pokynul pedelovi, ten pozvedl berlu a celé společenství magiků povstalo.

„Profesorský sbor staroslavné Akademie magických umění v Kremtu jednohlasně přijal mistra Nima za svého člena. Mistře předstupte a přijměte jmenovací dekret.“

Nimus přijal dekret, poklonil se řediteli a dotkl se prsty berle.

Rabamagnus zvolal pevným hlasem: „Mistr magických umění Nimus odchází, uvítejme profesora magických umění Nimumagna.“