Svobodná věda (II/7)

7.

Minule: Nimumagnus a Krákora jsou v moci Beldanů, kteří tvrdí, že prsten moci patří jim. Proto posílají s našimi hrdiny vladyku Ostrena, aby prsten zajistil pro beldanského krále.

--- --- ---

Lidé ve Slazeru si zvědavě prohlíželi Ostrena, patrně to byl první Beldan, který do města zavítal. Nimumagnus rozhodl, že ve městě zůstanou do oběda. Vůbec se netěšil na bloudění po Barnu. Odpoledne projeli Kremtem, Harmelem a za několik hodin dorazili do Barnu. Krákora bez problémů našel obchodníka Isima, ten se na Nimumagna a jeho doprovod podezřívavě díval a něco si bručel pod vousy.

„Pane Isime, hledáme zvláštní prsten,“ začal Nimumagnus. „Obroučka z kromta, velký modrý kámen. Patří králi Grozmarovi, je třeba mu ho vrátit.“

„A co s tím mám společného já?“ zeptal se Isim, dal hlavu na stranu a zahleděl se do Nimumagnových očí.

„Koupil jste ten prsten ve Slazeru. Pokud nám ho nevydáte, budeme muset uvědomit policii.“

„Pánové, pánové! Ne tak zhurta. Jednak proti mně nemáte žádné důkazy a jednak ten prsten už nemám. Koupil si ho ode mne takový malý chlapík s nakrátko ostříhanými vlasy, říkal, že se jmenuje Hredel. Co vy na to?“

„Krákoro, prověř to,“ řekl Nimumagnus.

Krákora se soustředil a pak řekl: „Má pravdu, můj pane, prsten je někde v Harmelu nebo ještě dál.“

„Proč jsme potom jeli do Barnu, Krákoro?“ ptal se Nimumagnus vztekle.

„Chtěl jste najít tady pana Isima, můj pane. Vedl jsem vás k němu nejkratší cestou.“

Nimumagnus jen mávl rukou, rozloučil se s obchodníkem a všichni tři se vrátili do auta, aby zamířili nazpět do Harmelu. Ostren se díval opatrně kolem, davy lidí ho viditelně zneklidňovaly.

V Harmelu naše suita neuspěla. Hredel odešel ze svého domu a vydal se dál na sever. Krákora nyní vedl své společníky do vesnice Márovice, kde je státní vězení. Ve vězení byla mela. Krákora už zachytil stopu prstenu na západ od obce, jenže bachaři si našich společníků všimli a dovedli je k veliteli, aniž se ptali, zda s tím souhlasí.

Velitel stráže si prohlížel zajímavou trojici, chvíli jen tak stál a potom se dal do řeči.

„Co jste zač a co tu chcete?“

„Hledali jsme magika Hredela, stopa vedla sem. Už tu patrně není, budeme rádi, když nás pustíte, abychom se mohli vydat za ním,“ řekl Nimumagnus.

„To by mohl říci každý. Tak co, znáte Evrenu?“

Nimumagnus sebou při vyslovení tohoto jména trhl.

„Vidím, že znáte. Kde je?“ ptal se důsledně strážný.

„To nevím,“ řekl po pravdě Nimumagnus.

„Utekla před třemi hodinami, naložil ji prý nějaký muž do auta. Tady ten opičák přibližně odpovídá popisu,“ konstatoval strážný a ukázal na Ostrena.

„Je mi líto, ale my jsme přijeli z Barnu. Máme svědka, obchodníka Isima. Pátráme z pověření krále po zloději vzácného klenotu. Máme podezření, že ho má magikus Hredel. Je to nevysoký muž s vlasy na ježka. Těžko si ho můžete splést s vladykou Ostrenem, který je tu s námi, Ostren má přece vlasy dlouhé.“

„Máte pravdu, pane, jen jsem vás zkoušel. Dobrá, pustím vás. Nemám zájem zaplést se do nějaké aféry našeho pana krále,“ řekl strážný a dal pokyny svým podřízeným, aby dále Nimumagna a jeho společníky nezdržovali.