Svobodná věda (II/8)

8.

Minule: Nimumagnus, Krákora a Ostren marně hledají prsten. Lítají doslova jako hadr na holi, z Barnu zpět do Márovic, kde z vězení utekla Evrena. Oni ale hledají jejího někdejšího společníka Hredela, který měl prsten v Barnu koupit.

--- --- ---

Evrena štvala Hredela do Karny, jejich auto klouzalo po zasněžených silnicích vysočiny, Hredel řídil a uklidňoval svoji společnici. Bylo už k sedmé hodině večerní, když auto zastavilo před královským hradem. Evrena si vzala od Hredela translet, nasadila si prsten a rozhodně vykročila ke hradu, na svého pomocníka se ani nepodívala. Hredel zůstal u auta a čekal až se Evrena vrátí.

Palácová stráž se na Evrenu dívala nedůvěřivě, přišel velitel a začal se o pozdní návštěvnici starat.

„Co tu chcete, madam. Na návštěvy je poněkud pozdě.“

„Jdu se podívat na krále, moulo. Uhni stranou, než se rozčílím.“

Strážný kupodivu couvnul a pustil Evrenu dál. Proti moci prstenu byla jeho vůle krátká. Evrena bez problémů prošla jihozápadním křídlem hradu a zamířila k soukromým komnatám krále. Nikdo ji nezdržoval, každý se poslušně poddal vůli magičky zprostředkované prstenem.

Evrena prošla dlouhou chodbou a otevřela dveře do jednoho pokoje. Jak se vlastně dozvěděla, kam má jít, to zůstane navždy záhadou. Mladá princezna Zimika seděla u stolu a četla si v knize v kožených deskách. Když zaslechla Evrenu, vzhlédla a chtěla se zeptat, kdo že to za ní přichází. Evrena však mávla transletem, pronesla magickou formuli a Zimika sebou jen škubla, veškerá řeč jí zamrzla na rtech.

Evrena si Zimiku pečlivě prohlížela, plně ji uspokojilo, že jen tak sedí a sliny jí tečou z úst. Praštila do stolu, Zimika sebou trhla, rozhlédla se kolem, zamávala nepřítomně rukama a vyběhla ze dveří. Evrena ji následovala, odbočila k západnímu křídlu a bez potíží vyšla ven z hradu. Hredel spustil rotábulum, Evrena nasedla a auto se prudce rozjelo dolů do města.