Svobodná věda (II/11)

11.

Minule: Krákora zjišťuje, že se všichni lidé na hradě dostali do magického transu. Probouzí z transu Nimumagna a společně pak ostatní lidi na hradě. Mezitím Evrena usedne na trůn a Hredel je jejím prvním vědomým poddaným. Do sálu ale vstupuje Nimumagnus a pomocí sošky bohyně Jasny pro změnu uspává Evrenu a Hredela.

--- --- ---

Nebylo na co si stěžovat. Nimumagnus dostal bohatě zaplaceno, Krákora se prohýbal pod tíhou zlatého řetězu, pouze Ostren byl jako na trní a dožadoval se přijetí králem. Nimumagnus o tom řekl hraběti Werkovi a ten oba před krále dovedl.

„Vaše veličenstvo, dovoluji si vám představit vladyku Ostrena z Beldanů,“ řekl Nimumagnus pevným hlasem.

Král si vladyku prohlížel a tvářil se vážně.

„Opravdový Beldan, zajímavé, kde jste ho sehnal, profesore?“

„Při pátrání po prstenu jsme se dostali do kraje, kde žijí Beldané. Přijal nás král Umar a poslal s námi vladyku Ostrena, aby vám sdělil Umarovo přání.“

„Tak dobře, Beldane, co si přeje tvůj král?“

„Náš král, ctihodný Umar, si přeje, abyste mu vrátil jeho prsten,“ řekl Ostren a pyšně se zadíval na Grozmara.

„Jeho prsten? Co to má znamenat?“

„Prsten moci patří Beldanům. Vyrobili ho před dávnými věky pro své krále, kteří mocí prstenu vládli moudře a pevně svému lidu. Pak se však našli lidé, kteří prsten ukradli. Vaše dědictví, pane králi, je dědictví zlodějů.“

„Co si to dovoluješ, Beldane? Jakým právem nazýváš krále Bojdry zlodějem? Co jste mi to sem přivedl, profesore?“

Nimumagnus se tvářil vážně a pokorně.

„Vaše veličenstvo, jistě uznáte, že váš prsten není obyčejný klenot, který by dokázaly vyrobit lidské ruce. Prsten, který dává magickou moc člověku, který nemá nadání pro magii, je velice zvláštní předmět. Mluvil jsem s králem Umarem jen krátce, přesto mu věřím, že je prsten dílem Beldanů. Beldané jsou nesmírně starý národ, starší, než si vůbec dokážeme představit.“

„Profesore, to, co říkáte, nemůže být pravda. Vážím si vás, protože jste království poskytl nevšední služby. Važte nyní vy sám svoje slova, závisí na nich vaše budoucnost.“

„Je mi líto, vaše veličenstvo. Nemohu se postavit proti pravdě.“

„Potom budete vy i ten Beldan vykázáni z Karny. To je konečné slovo krále. Odejděte z mých očí.“

Ostren se podíval králi do očí a mohutným hlasem pronesl: „Budete toho litovat, pane králi. Kletba Beldanů vás bude pronásledovat, vaše země zažije těžké časy.“

Rozlícený Grozmar mávl rukou a zakřičel: „Ven vy nešťastníci! Chraň vás Velký Tvůrce, abyste se někdy ocitli před mýma očima.“

Nimumagnus mlčky odvedl pěnícího Ostrena do své komnaty, posbíral všechny věci, vzal Krákoru a všichni tři odjeli do Kremtu. Králi nelze odporovat.