Poddaná (2.část)

Anotace: ...

2. část

Alexandr se na mě výsměšně podíval. Převalil mě na záda a začal mě prudce líbat. Pořád mě držel za vlasy, když si na mě obkročmo sedl. Bránila jsem se, kopala jsem nohama a snažila jsem se vyprostit ruce zespod svého těla. Alexandr si potřeboval rozepnout kalhoty, takže mi sundal ruku z úst. Začala jsem křičet, prosit ho ať toho nechá."Alexandre, prosím, před bohem ne! Prosím, nech mě být. Pust mě prosím!"Mlč, ty couro, to si vážně myslíš, že se budu omezovat kvůli nějakýmu kříži?! Seš ještě najivnější než jsem si myslel! Tak se zklidni a přestaňˇ řvát, tady tě stejně nikdo neuslyší." Opravdu jsem toho nechala a otočila hlavu, zavřela oči a modlila se, ať už to skončí. Alexandr mě prudce začal tlačit jazyk do úst a přitom mi hrubě držel hlavu u země. Potom, mi začal vytahovat sukně a při tom je potrhal. Doslova se mně serval šaty a tím obnažil většinu mého těla. Chtěla jsem začít křičet, ale přesně v tu chvíli do dveří vpadl Erik. Šel k večernímu modlení. „Tak co jdeš se přidat bratříčku? “ „Alexandre, doufám, že neděláš to, co si myslím!“ „Ale jen se nedělej a pojď se přidat, tohle je spešl děvka.“ Alexandr mě znovu začal líbat a při tom mi zarýval nehty do kůže. Erika jsem nikde neviděla, a tak jsem se dala znovu do předem ztraceného boje. Potom šlo vše velmi rychle. Erik ze mě stáhnul Alexandra a dal mu pěstí do obličeje. Stalo se něco nečekaného, co nikdy předtím. Omdlela jsem…
Po chvíli jsem se probrala z toho otřesného zážitku. Ležela jsem pořád v kapli na koberečku, ale šaty jsem měla upravené. Alexandr tu už taky nebyl. Postavila jsem se neohrabaně na nohy a snažila se dostat pryč. Chtěla jsem zajít za Erikem a poděkovat mu. Trochu jsem se styděla, protože bylo jasné, že to byl on, kdo mi upravil šaty. Zaklepala jsem na jeho dveře. Otevřel. „Dobrý večer Melanie, čekal jsem, že přijdete. Prosím pojďte dál a posaďte se. Chci se vám předem omluvit za mého bratra. Samozřejmě vám nebudu bránit, pokud chcete odejít…“ „Pan, chci vám moc poděkovat za záchranu a jestli dovolíte, ráda bych zatím zůstala. Pokud si však přejete, abych odešla, tak vám samozřejmě vyhovím.“ Erik ke mně váhavě zezadu přistoupil a vzal mě kolem ramen. „Zůstaňte Melanie, prosím. Já vás dovedu ochránit.“ Otočila jsem se k němu a podívala jsem se mu do očí. Uhnul pohledem k oknu. Jeho stisk byl o něco pevnější. „Ochráním vás jen tehdy, když se stanete mou, mou milenkou.“ Tohle mi vzalo dech! Roztřásla jsem se a cítila jeho zkoumavý pohled. Vymanila jsem se z jeho obětí a mlčky odešla.