Třešňový květ / vražda

Anotace: /Čtvrtý díl/Ve vesnici není příliš bezpečno. Tamiko má zlé tušení, věštkyně Aoi se již zmiňovala o přicházejícím se nebezpečí, ale situace je ještě daleko horší.

Prochází se kolem jezera a někdy má pocit, že spíše poletuje. Její bojové umění je naprosto dokonalé, dokáže porazit všechny, včetně Renza. Prochází se po vodě a vnímá jen zvuky mečů, jenž se sebou s velikým žárem zápasí. Poletuje a nevnímá čas, má pocit, jako by den trval déle, než doopravdy trvá. Renzo se za ní řítí a snaží se jí dostat. Než jí ale zabije, chce její tělo. Touží ji pokořit, touží jí mít. Dotýká se jí, ale ona ho jedním úderem zabije. "Nemiluji tě. " mluví teď už jen na tělo, které se potápí do hlubiny křišťálového jezera. Zastavila ho. Zastavila všechny, kdo se jí snažili ublížit. Poletuje kolem stromů - svobodná. V tom však uslyší kroky, které za ní zrychlují. Otočí se a vidí tam Renza. Chytí ji za ruku a řekne:"Musíme být spolu. " zadívá se na ní se škodolibým výrazem ve tváři. Chytí ji tak, aby se nemohla hnout. Nemůže se bránit. Vyjekne hrůzou, trhne s sebou a vzbudí se z té noční můry.
"Tamiko-san. Děje se vám něco? Slyšela jsem křik a tak jsem se za vámi šla podívat. Jste celá bílá a spocená, nejste nemocná? " ptá se jí matka Masaoa.
"Děkuji, ale nic se neděje, měla jsem jen zlý sen." odpověděla Tamiko, aniž by se na ní podívala. Polil jí studený pot, jak moc byla vyděšená. Nemohla už spát a jen si přemítala sen stále dokola. Možná, že jí sen měla varovat, před blížící se hrozbou. Tamiko se bála Renza, jako nikdy dříve. Teď už není v ohrožení jen ona, ale pokud si Renza nevezme, její rodina prožije ostudu, jakou nikdy nezažili. Dcera samotného císaře si tohle nemůže dovolit. Musí se vrátit domů, z povinnosti kterou má ke své rodině. Až přijde musí podle tradice proběhnout miai, scházka která proběhne někde v soukromí. Rodiny obou se setkají a začnou projednávat svatbu, ona však s Renzem zatím mluvit nesmí. Při pomyšlení, že by miai proběhlo a že by se rodiny nakonec dohodli, že se vezmou, se jí do oči hrnuly slzy. Lehla si. Nemůže teď nic dělat, do chvíle kdy do vesnice nikdo nepřijel, mohla být alespoň trochu v bezpečí.

"Mistře Dai, jsem zde, abych se mohla učit boje. " poklonila se Tamiko k mistrovi. On se na ní jen tak podíval, jakoby nebyla nic, nic víc než on. A možná, že také nebyla. To že je dcerou císaře, z ní ještě nedělalo nejlepší bojovnici. Mistr Dai se na ní po chvíli konečně podíval. " vidíš támhle tu Makywaru (svičební pomůcku)? Budeš do ní bít, dokud neřeknu, když máš přestat." s těmito slovy odcházel. Dnes mistr Dai neměl náladu. Odešel o kousek dál a cvičil techniky sám. Tamiko mlčela, s úcty k němu ho musela poslechnout, ať už by po ní žádal cokoliv. Sama mohla být ráda, že jí takový mistr vůbec učí, když je to jen dívka.

Mlátila do Makywarym až jí krvácely klouby. Mistr Dai se jen kouskem oka po ní podíval a dále si jí nevšímal. Když však Tamiko přestala a snažila se rozhýbat bolavé růce, Dai na ní akorád zakřičel. "Tamiko-san. Mohl jsem si myslet, že nic nedokážete, protože jste prostě jen neschopná žena. Ženy prostě nemůžou bojovat. Vy nic nedokážete." Tamiko mrzelo, že s ní mistr Dai najednou mluví s takovou neúctou. Nic na to neodpověděla, ani neměla možnost cokoliv říct. On se totiž obrátil zády k ní a nacvičoval bojové výpady.

Slunce už zapadalo a na Makywaře se objevilo mnoho stop krve. Když to Tamiko viděla, nevěřila svým očím. Tolik kve z jedné ruky. Mistr Dai opravdu ví, jak jí naučit údery. "Přestaň." křikl na ní, jen tak ledabile mistr. "Ano, mistře. " poklonila se k němu, i když měla chuť odejít a už se s ním nikdy nesetkat. "Zítra opět přijď." "Ano." hlesla tak tichounce, jakoby snad neměla v plánu opět přijít. Už je jen malý kousek k tomu, aby se přidala ke klanu létajících tygrů. Kousek, však byl pro ní spíš veliký skok. Chce mistrovi dokázat, že se naučí bojovat, i když je jen žena.

Neměla dnes náladu s nikým mluvit, s nikým kromě Masaoa. Něco jí došlo. On pro ní znamená více, než jen dobrý přítel. City které k němu uchovávala byly vzájemné. A to ona moc dobře věděla. "Masao, bojím se že to nedokážu. Mistr Dai není na mě příliš milý. Podívej..." ukázala mu zakrvácené klouby, její ruce se třásly a ona je nemohla zastavit. "Tamiko-san..." uchopil jí za třesoucí se ruce a podíval se jí do jejích zaslzených očí. " za čas budeš jistě moc dobrá. Klan létajících tygrů má i mnoho schopných žen. Věřím ti. " Ona se hned cítila lépe, jeho slova ji dodaly odvahu bojovat.
Ticho ve vesnici přehlušil křik malého Sana, jenž běžel a křičel, takže že ho musel slyšet naprosto každý.
"POMOCTE MI!" křičel jako o život malý Sano.
Celá vesnice se ihned rozběhla za kříčícím dítětem. Sano byl celá od krve. Nikdo nevěděl zda je jeho, či nikoli. Utíkal kolem domů a byl vystrašený. "Sano, co se ti stalo?" snažil se ho chytit Masao a dozvědět se, co se vlastně stalo. Kolem nich se vytvořil kruh lidí z vesnice. Všichni jen nečině přihlíželi. " Aoi...Aoi." malý Sano se snažil o pár slov, ale byl tak vyděšený, že nemohl říct, co se stalo. "Sano, povídej. No tak. " pobízel ho Masao. "Aoi, je - ona je mrtvá!" všichni kolem nich jen nevěřícně vydechly. "Řekni, co se stalo!" leč se Masao snažil být trpělivý, jeho trpělivost nejspíše vyprchala moc rychle a tak na malého Sana naléhal. "Našel jsem jí v lese. Snažil jsem se jí vzít do náruče, ale byla moc těžká, tak jsem běžel pro pomoct, ale v tu chvíli kdy jsem ji položil znovu na zem, vydechla, zavřela oči a nedýchala...umřela. " malý Sano se rozplakal. "Někdo jí probodl." dodal k tomu ještě na závěr. Celá vesnice s naprostou hrůzou ve tváři pozorovala mladou Tamiko. "Nevíš o tom něco?" podíval se na ní mistr Dai. "Nevím, co se stalo...opravdu ne." Tamiko nemohla uvěřit tomu, že jí někdo podezřívá.
"Tamiko-san za nic nemůže. Je nevinná. Celou dobu byla doma. Mohu to dosvědčit." Tamiko si oddechla, že se jí někdo zastal. A zvlátě Masao. "Vy dva jděte pro tělo věštkyně Aoi a vy ostatní jděte do svých domů. Nikomu neotevírejte. Zítra musíme začít pátrat po vrahovi." rozdal všem rozkazy mistr Dai.

Všichni se báli, matky své děti hlídali celou noc. Muži nezamouřili ani oka a stále v rukou svírali meč. Pro případ, že by se vrah rozhodl přijít do jejich domu, byli všichni připraveni. Ve vesnici nastal rozruch, každý se bál o svou rodinu a Tamiko si to všechno dávala za vinnu.

...

Tamiko si stále jen říkala, kdo to mohl udělat. A proč zrovna jejich věštkyně Aoi. Že by znad znala budoucnost, kterou nám chtěla říct? Věděla snad něco, co nikdo nevěděl? Tamiko na nic nemohla přijít, ale jedno věděla jistě. Za tím nemohl stát nikdo jiný, než Renzo.

"Zastavím ho!" mluvila pro sebe. Nikdy nebyla pro, aby si Renza vzala a celkově se jí příčily zvyky, jako je například miai. Chtěla být s mužem, jenž ji vyslechne, kdykoliv ona bude potřebovat a né muže, který jí bude brát jako služku. A nebo ženu, jenž ukojí jeho touhy. Po tom Tamiko nikdy netoužila.
Toužila po svobodě a lásce. Chtěla Masaoa. Nikoho jiného.