Druhá šance na lásku

Druhá šance na lásku

Anotace: Občas žijeme ve vztahu, který není až tak pěkný, jako jsme si mysleli. V jaký jsme doufali, že vybudujeme. A ne vždy to musí být muž, který vysvobozuje. Co když to bude žena?

Prolog

Chytla jsem ho pevně za prsty.
„Já neuteču." Zamračila jsem se.
„Já vím, já tě nepustím."

Zpod víček se mi vykoulely dvě veliké slzy plné smutku, bolesti, utrpení. Ležela jsem na posteli neschopna se pohnout. Svléknout se, přikrýt, zvednout ruku a setřít žal. Nebo se prostě sebrat a jít do koupelny. Ležela jsem tam, držela svého medvídka a klepala se. Nedokázala jsem uvažovat, přemýšlet. Koukala jsem do zdi, ale jako by tam bylo plátno, kde se zrovna přemítal den, který mě tak změnil.

1. Kapitola
Stalo se to nedávno. Zrovna hráli v kině komedii, která se během chvíle stala velmi oblíbenou. Ačkoli romantiku nemusím, kamarádku jsem nemohla odmítnout. A tak smířená s tím, že se dobře vyspím, jsem se vydala před náš kvalitní biograf.

Kamarádka už netrpělivě klepala nohou. Když mě uviděla, chytla mě bez pozdravu za ruku a odtáhla k pokladně. Nechala jsem ji zaplatit a konečně trošku nadšeně doběhla ke krámku s popcornem. Nechala jsem si připravit velký a už při té vůni se mi sbíhaly sliny. Má hodná společnice koupila colu. Žijeme zdravě.

Zasedly jsme těsně před začátkem. Uvelebila jsem se a snažila se nevnímat kamarádky brebentění. Začínal film. Spokojeně jsem odfrkla a zavřela oči. Z mého usínání mě vyrušil tichý, rozčilený šepot. Zmateně jsem ve tmě zamžourala a spatřila dvě siluety. Byl to muž a žena. Obdivuhodné. Asi ji musel hodně milovat, když šel na takovou sladkost, kdy na konci je nutná dávka inzulínu, aby se to přežilo.
Žena se zřejmě snažila mluvit tiše, ale vinou rozčilení to moc nešlo. Vyčítala mu jeho snahu hrát si, že se nic nestalo. Dál jsem se snažila neposlouchat, jelikož to není slušné. Zavřela jsem opět oči a začala v tichosti pochrupovat. Kamarádka do mě dloubla na konci se slzami v očích. Aha, šťastný konec.

Usmála jsem se a protáhla se. Pohled mi padl na onu dvojici. Jaké překvapení mě čekalo. Seděl tam pouze muž. Obličej měl schovaný v dlaních. Bylo mi ho líto, avšak nic mi do nich nebylo. Odcházely jsme každá s jinými pocity. Ona dojatá filmem, já smutná ze scény, co se mi nabídla. Rozloučily jsme se a já se vydala domů.

Procházela jsem parkem a přiznala si, že se mi zpět do prázdného bytu nechce. Vlastně až teď jsem si uvědomila, že mám hlad. Volba byla jasná. Vydala jsem se do bistra kousek odtud. Vařili tam dobře a rychle. Otevřela jsem dveře dovnitř a vzhlédla na menu. Po chvilce váhání jsem se rozhodla pro smažák s hranolkami. Objednala jsem si a začala hledat místo. Zrak mi padl úplně dozadu, kde seděl on, ten muž z kina. Věděla jsem, že bych neměla, ale nedalo mi to a šla jsem za ním. Říkat mu, že si chci přisednout, protože je plno, byla hloupost. Bylo to tu prázdné. Tak jsem prostě došla k tomu stolu a on vzhlédl. Viděla jsem ty nejsmutnější hnědé oči pod sluncem. Najednou jsem ztratila veškerou odvahu otevřít pusu. Jen jsem tam stála a dívala se mu do očí.

Naštěstí to za mě vyřešila obsluha, když mi jídlo přinesla a položila na stůl. Zasedla jsem, vědoma si své drzosti. Provinile jsem se podívala na muže. Jeho oči ztmavly a snažily se mi snad přečíst celou duši. Dala jsem se do jídla. Všimla jsem si, že má jen kafe. Brr. Napíchla jsem na vidličku hranolku a na jeden konec nabrala plno kečupu. Samotnou mě udivilo, když její další cesta nevedla k mé puse, ale jeho. Muselo to vypadat opravdu zvláštně, když cizí holka nabízí někomu jídlo.

Muž se na mě podíval jako na blázna a já se pousmála a vidličkou zašermovala přímo před jeho ústy. Zavrtěl hlavou, ale otevřel ji a hranolka konečně našla útočiště. A tak jsme pokračovali. Dělila jsem se o jídlo a z jeho nedůvěřivého pohledu se stal pobavený. Celou dobu jsme byli tiše, ale nebylo to trapné ticho. Když přišla obsluha, bylo mi líto, že jsme dojedli a já budu muset odejít. Muž konečně prolomil ticho a nechal si objednat dvakrát colu. Zvedla jsem obočí a on se jen poťouchle usmál. Jednu položila před něj a druhou přede mě. Pomalu jsem usrkávala a dál se topila v té čokoládě.

Ani nevím, kolik času uběhlo, ale venku byla tma a já se cítila na horkou koupel. Zvedla jsem se a on se zamračil. Začala jsem přemýšlet, co jsem udělala špatně. Naštěstí mě nenechal dlouho tápat. Vstal a nabídl mi garde. Otevřel dveře a já se chytla jeho loktu. Bylo mi dobře, jen byla venku zima. Zachvěla jsem se. Všiml si toho a už sundával bundu, kterou mi dal přes ramena. Krásně voněla, jako on.

Šli jsme sami, jen ticho nás dál doprovázelo. Bydlela jsem jen kousek za parkem, a tak jsme se za chvíli ocitli u mého vchodu. Vpíjeli jsme se do sebe pohledy a ani jeden se neusmíval. Podívala jsem se do svého okna, kde byla tma, která připomínala mi moji samotu. Pomalu jsem vyšla těch pár schodů a otočila jsem se. Dál se na mě díval. Zvedla jsem ruku k němu s tichou otázkou. Pochopil a vzal ji do své. Otevřela jsem dveře a zavolala výtah. Ruku v ruce jsme vešli ke mně do bytu.
Autor Ajví, 26.08.2012
Přečteno 790x
Tipy 5
Poslední tipující: angelicek, Lenullinka, Veronikass
ikonkaKomentáře (2)
ikonkaKomentujících (2)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

pěkný začátek

26.02.2013 16:44:32 | angelicek

Páni, moc pěkné. Plné citu a zvláštního pochopení...

18.09.2012 18:52:17 | Veronikass

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí