To, co se děje mezi tím jejím mezitím

Anotace: 8.6.2008

Sbírka: My Immortale…

...

Je to už tedy již po několikáté co potají najíždím na její profil. Ano, připadám si jako nějaký ten stíhač či voayer či co, ale je to z jiných důvodů. Což je asi to jediné, co mne ješta tak na duchu těší a odlišuje mne. Nikdy jsem se k tomu nechtěl snižovat, ale bohužel, když i něco jde, tak je třeba udělat či pokusit se o cokoli. Ale stjně: Bže, jak hluboko může člověk klesnout.

Nicméně internet nabízí i tyto možnosti a vím, že kolikrát takto pracuje i policie a kdokoli, kdo co může či potřebuje něco zjistit. Přitom jsem si všiml toho, že mezi přáteli jí má nějaký týpek odněkud z Hodonína.

Také jsem si toho všiml již někdy na počátku, toho kdy jsme spolu hovořili. Potom najednou zmizel, třeba jsi jej smazala. Nevím to, netuším jak to bylo, protože v podstatě to je zcela jedno, protože na internetu si může stejně každý dělat co chce, ale myslím si, že se jej snažila z nějakého důvodu zrušit.

Najednou se tam po nějakém čase vrátil a tak jsem se na něj koukl znovu, abych zjistil co je to vlastně zač. Ale není to, že bych jako byl postihnutý žárlivostí a hrál si, ano, přesně na toho šílence, kterými se jeví ostatní. Ale musím říci, že mne ten člověk opravdu pobavil.

Schválně jsem se ještě, a to asi hlavně, koukl na to, koho má mezi přáteli a zjistil jsem, že tam má samý hezký holky a samozřejmě jí mezi nimi.

Nedalo mi to, abych se nekoukl která z těch holek, jež má v profilu, jej má také mezi přáteli. Vím, je to taková blbost a nechtěl jsem jí s tím otravovat, ale prostě jsem se docela dost dobře zasmál nad tím, když jsem zjistil, že nikdo. Fakt dost hustá sranda a také hra, řekl jsem si.

Také jsem si říkal, že to asi musí být nějaký docela pěkně povrchní člověk, který to tam má jenom proto, aby se mohl před ostatními chlubit, s jakými kočkami se to vlastně zná, fakt mne pobavil, ale pokud to zvedá sebevědomí a renomé, budiž.

Musím uznat, dobrý borec to je, ale nechtěl bych se s ním zřejmě vůbec bavit, ztrácet čas, protože to musí být s ním docela pěkná prázdnota.

Uvažoval jsem dnes také, jelikož nevím co s načatým večerem, jelikož od ní se asi jenom tak lehce ničeho nedočkám, že vzhledem k tomu, že dnes začíná fotbal a zrovinka hrají naši čeští reprezentanti proti Švýcarům, že bych si zašel mezi lidi sednout do hospody, dal si nealkoholické pivko a koukal tam na velkoplošnou obrazovku.

Jo, napadlo mne to, ale vím, že by mne to tam stejně po chvilce přestalo bavit, protože stejně bych u toho pořád musel myslet na ní. Fakt síla, které asi neodolám.

No, takže raději vyměním společnost za samotu a koukám na fotbal doma. Jakože obvykle jej nesleduji, ale když je takový šampionát. Stejně není co a ani nejde nic jiného dělat.

Vlastně ani nekoukám, jenom vidím jak tam v dálce přede mnou asi čtyři metry jenom tak bezúčelně běží obraz a já stejně myslím na ní a na to,že bych si s ní moc přál být  a docela mne u toho přepadá smutek. na uších mám klasicky co jiného než přehrávač a poslouchám u toho tu hudbu, protože ta jediná mi přináší to, co momentálně potřebuji.

Totiž jedině díky ní se oprostím od věcí zemských a nic, zcela vůbec nic mne neruší a můžu v klidu vnímat jí  protože

Do hrnku černou kávu,

voda vaří, bublá, tancuje.

Jsem kostka cukru už dávno v tom plavu

a Tvoje láska ve mně mne spaluje.

Ty možná v sobě cítíš to samé

a prostě jen tak boucháš pěstí do stěny.

Já hledám ve tmě tvoje dlaně

a vrací se mi jenom ozvěny.

A vrací se mi jenom ozvěny !!!

Pořád totiž musím myslet na to když jsme spolu prvně hovořili a jak reagovala na to, když jsme se bavili o vztazích a Já jen tak podotkl to, že to chápu, že vlastně šlo jenom o to, abys nebyla sama a zaplnila si nějak tu samotu.

Nějak jsem nad tím musel přemýšlet, neboť moc dobře vím, co to je být sám.

Vím totiž moc dobře co to je být sám.

Být sám, i když je člověk mezi lidmi a přáteli a vlastně dělá všechno proto, aby bylo kolem veselo a stejně pod maskou smíchu a radosti se skrývá tvář smutku a samoty. Najednou prostě vůbec nechci, aby se cítila sama a nechci to již od té první chvíle. Chci totiž to, aby věděla, že jí někdo má rád a tak jí každé ráno posílám dobré ráno a hezký den a večer pro změnu zase dobrou noc a hezké sny, protože vím, že tady někde to prostě začíná a  taky, není to žádný flirt, vždyť vím, že jde o dost vážnou a podstatnou věc.

Nikdo není sám, tohle město už má,

malá lehce nevinná mi jednou svou duši dá.

Koho oči nevidí, toho srdce nebolí

a bije dál.

Ráno bude spát a než se probudí,

někdo by Jí měl mít rád, kdo se nikam nehodí.

Koho oči nevidí, toho srdce nebolí

a bije dál.

Jenomže také vím i to, že ono je dost nebezpečné hrát si s ohněm a hlavně s těmi plameny v sobě, které najednou díky tomu, že do mne sem tam vdechne něco, co ten oheň podpoří.

Pomalu jej přestávám kontrolovat a docela se ztrácím v tom požáru a to i vzhledem k tomu, že ji chci dát vše to, co k ní cítím momentálně z upřímného srdce, že ji prostě jen chci dát tu lásku co v sobě nosím a o kterou jsem se po celou tu dobu dělil se světem a najednou prostě nevím jak jí to co nejlépe říct tak volím to, co by se nemělo volit hned někdy na počátku.

Volím to rozhodnutí sdělit ji ty dvě silná, snad nejsilnější slova. A tentokrát mi věřte, že mám k tomu svůj důvod a není to jen a pouze tak, jak to bývá obvykle.

Vlastně jsou tři: Miluji Tě bezedně!!! a nakonec s tím jejím jménem je jich najednou celkem čtyři. Ale co, když už o něco šlo, tak jsem vždycky to tak dělal.

Dlouho jsem také nad tím přemýšlel a také přitom nad tím, že Ti tím jí i zřejmě vyrazím dech.

Vím, že by se tohle nemělo asi říkat hned, ale dělám to zcela schválně, úmyslně.

Dělám to hned na počátku jenom proto, abych jí dokázal, že je to pravda a také vím, že asi budeš na to docela zvědavá.

Volím zcela úmyslně tyto tři slova také proto, že slova Miluji Tě jsem řekl již několikrát a stejně jako ti lidé to někdy časem pozbylo nějak na váze i přesto, že jsem si již několikrát řekl, že už je nevyřknu nikdy jen tak, ale nikdy neříkej nikdy.

Volím právě tři slova, protože ještě nikdy v životě jsem to takhle nikomu neřekl.

Volím právě ty tři slova, aby věděla, že jsou jenom a jen pro ní a taky trochu zvědav na to, co to vlastně způsobí.

Jenomže každá věc má dvě strany mince a tak si uvědomuji i jisté následky, které z toho mohou plynout, nakonec již další chvíle mi dávají za pravdu, jelikož  mi ani na jednu z mých zpráv neodpovídáš a tohle mne přivádí docela k šílenství.

Kolikrát lidi tohle vysloví. Kolikrát, ty dvě pouhá slova.

Vysloví tohle někdy během vztahu a najednou si myslí, že tím vše skončilo, což Já právě nechci a tak jí to říkám právě proto, že snad nakonec budou mít daleko větší váhu, než ty samá slova, která už jistě slyšela v životě už několikrát. Nebo neslyšela a chtěla by slyšet. Nevím.

Chci totiž docílit toho, aby věděla a věděla to pokaždé, že nelžu a že je to pravda. Možná, že to jednou pochopí.

Mno, možná, že  jsem to trochu přehnal , ale vždyť vlastně o nic nejde, jenom o normální lásku a věci kolem ní a s ní související a také o ty životní, ne?

A tak veliké případné díky....