Kam chodí rádkyně

Anotace: 3.díl...Na listopadové oddílovce se ale dějou věci!...Nečekané zvraty...Kdo zůstane? A kdo bude muset odejít?...

Uběhly dva měsíce, každé úterý jsme se scházely v klubovně a jednou měsíčně jsme vyrážely někam na výpravu, buď jenom v sobotu nebo jsme jely na celý víkend. To jsme měly nejraději, poněvadž si při tom člověk užije nejvíce legrace. A každé první úterý v měsíci se v klubovně konala oddílovka, při které byl hodnocen minulý měsíc, vedoucí vyhlásily družinu, která získala za daný měsíc nejvíce bodů a každé z nás daly Bílé pero. Jedná se o malý papírek bílé barvy, na kterém je napsána naše přezdívka, počet bodů, které jsme za minulý měsíc obdržely a místo, na kterém jsme se umístily. A taky tam vždy nejzdatnější kreslířka oddílu načrtla obrysy hor, východu slunce a podobně.
Některé schůzky se podobaly jako vejce vejci, některé se staly nezapomenutelné, čímsi nové, kouzelné, mnohdy ale i smutné, takové, že člověk dostane pocit, že radši ani být neměly, že by bylo lepší, kdyby se nějak daly přeskočit, a nejlépe kdyby se jim dalo vyhnout. Taková byla i listopadová oddílovka.
Ta ale vlastně začala přímo báječně. Mezitím, co se vedoucí ještě o něčem radily, vytvořil se kolem Ponorky menší kroužek drben, tedy nás, co nesmírně rády povídají, a poslouchaly, co nám Ponorka přináší za novinku:
„Holky, víte, co bude? Rádcák!“
„Rádcák?“ nechápala jsem.
Ostatní skautky ale začaly nesmírně jásat, z čehož jsem usoudila, že rádcák bude asi něco pozitivního a pomalu jsem se na něj začala těšit, i když jsem pořád ještě nevěděla, o co vlastně jde.
Z mých úvah mě ale vyrušila Sigi. Ta nám pomalu, vlastně trochu nemotorně, jako by se už předem omlouvala za to, co nám teď chce říct, začala vysvětlovat, že je nás v oddíle už moc a že družiny nemohou fungovat tak, jak mají. Proto tedy, samozřejmě po náležité poradě s Koblížkem, dospěla k názoru, že vznikne ještě další družina. Tedy, že se ty dvě staré dobré družiny musejí rozbořit, aby mohla vzniknout družina třetí, přičemž se musí změnit členové družin, rádcové, podrádcové a vlastně...a vlastně úplně všechno.
„Družinu Poštolek bude tvořit Hřibek, Srnka, Marťa, Fidži, Plšík a Hela“, řekla Sigi.
„V družině Laněk zůstává Bobr, Jandulka a Elen, přibyde k nim Bohunka, Džejný a Ivka“, pokračoval Koblížek.
„A novou družinu bude tvořit Krteček, Cvrček, Ponorka, Kytička, Pavouček a Barča...“
Né, pomyslela jsem si. Přece nemůžu opustit Laňky. To nemůže být pravda. Ale pravda to byla. Z nové skutečnosti mě mohl těšit jen fakt, že v Sýkorkách se mnou bude Ponorka, ta neuvěřitelně veselá holka, a Kytička, společně se mnou bývalá členka Laněk.
„Rádkyněmi budou Hřibek, Bobr...a Krteček“.
No tak to je paráda, ani rádkyní jsem se nestala.
Pak jsme se jako nově vzniklé družiny měly sjednotit na jedno místo a zvolit si podrádce. Sigi mi krátce předtím řekla, že u nás může funkci podrádkyně zastávat Ponorka, nebo já. Já toto oznámila členkách naší družiny a ony na papírek napsaly jméno té, která by se podle nich měla stát podrádkyní. Díky Bohu si vybraly mě. Teda ne, že by Ponorka byla špatným podrádcem, to ne, ba naopak. Myslím, že by tuto funkci zastávala mnohem lépe než já. Nicméně mě velmi potěšilo, že si holky vybraly mě. Aspoň něco pozitivního.
Pak jsme ještě volily zdravotníka, vlajkonoše, nástěnkáře, tvořily pavouka, což je takový náš telefonní seznam, vlastně je to kus papíru, na kterém jsou napsána naše jména, telefonní čísla a určení, kdo komu má volat v případě, že se koná nějaká významná změna. Asi tak vznikla naše nová družina. Tak jsme vznikly my, Sýkorky.
Schůzka se chýlila ke konci, já se pomalu vzpamatovávala z nastálého šoku a to mě čekalo ještě jedno překvapení, i když už ne tak veliké. Po modlitbě, kterou jsme ukončily listopadovou oddílovku, požádala Sigi o chvilku ticha a řekla:“Hřibek, Bobr, Cvrček, Srnka, Ponorka, Marťa, Plšík, Jandulka a Krtek tu ještě na chvíli zůstanou“.
Co se děje? To jsme něco provedly? Ale za chvíli mě Sigi vyvedla z omylu. Pravila, že se tenhle víkend koná v Hodoňovicích rádcovský kurz a že se Oskar (vedoucí našeho střediska) ptá, kdo z nás by chtěl jet. Ovšem přihlášky musíme vyplnit už dnes. Přihlásily jsme se všechny, až na Srnku a Ponorku, které už na ten termín zřejmě něco měly. A tak se listopadová oddílovka protáhla o dobrou hodinu, neboť jsme musely všechno řádně prodiskutovat a zjistit si potřebné informace.