Kam chodí rádkyně

Anotace: 17.díl...Poslední zprávy a tábor začíná! Předzvěst všeho, co přijde...

Blížily se prázdniny. Ve škole i všude jinde se pořád něco dělo, takže jsem už nestíhala psát skautský deník. V deníku mám jen skrovný zápis o akci Pomozte dětem, která se konala na Masarykově náměstí v Ostravě. Měly jsme připravený program pro děti, učily jsme lidi plést náramky, drhat apod. Skautky, které byly obzvlášť šikovné, upletly pěkné náramky, a ty jsme potom prodávaly a peníze věnovaly dětem.
Někdy v květnu jsme podnikly (neohlášenou) výpravu. Sešlo se nás pět- Bobr, Marťa se svou mladší sestrou Bohunkou, Džejný a já. Zavedla jsem holky na Landek, což je vrch nad soutokem Odry a Ostravice, kde dříve bydleli lovci mamutů a kde se našla Landecká Venuše. Holkám i mně se tato výprava velice líbila, neboť jsme měly absolutní volnost, zahrály jsme si, co jsme chtěly, opékaly jsme špekáčky, prohlédly si jeskyni a na závěr se brodily v řece.
A taky jsem se nepohodla se Srnkou. A to dost značně. Téma rozepře rozebírat nebudu, na konci jsme si řekly, že jsme si myslely, že je ta druhá kamarádka, a bylo. Obě jsme se urazily a už se spolu nebavily.
Jinak to bylo ve skautu fajn. Všichni se pečlivě připravovali na tábor, rangers vymýšlely etapovku, my se snažily dopídit, o čem to letos bude. Asi měsíc před táborem jsme se dozvěděly, že letošní etapovka bude ve znamení krále Artuše. A my jásaly. Sigi nám navíc oznámila, že si máme ušít šaty z tohoto období, ať už pánské, dámské, pro služebné nebo rovnou pro krále. A že v tomto oblečení budeme hrát naše etapové hry.
S Jandulkou jsme se sblížily ještě víc než kdy předtím a dohodly se, že na táboře budeme ve stanu spolu. Taky jsme snily o tom, že si někde v lese postavíme svoji Základnu a že tam budeme cvičit, psát deníky, povídat si a podobně. A taky jsme obě začaly sušit ovoce, abychom tam měly něco dobrého. Já sušila jablka, třešně, vzala jsem s sebou i oříšky a rozinky. Jandulka měla za úkol nasušit kupu jablek. Což o to, svůj úkol splnila dobře. Jenže její nenažraný bratr Michal, který se mnou chodil na gymnázium, akorát o pár ročníků výše, všechny křížaly snědl, takže nám nezbylo nic.
Poslední poznámkou je, že během roku z oddílu odešel Plšík, na tábor nejela Srnka a Ivča během tábora patřila k Poštolkám, protože jich bylo méně.