Za oponou II.

Anotace: Protože tu první kapitolu jsem ukončila ztraceně blbě, asi sem napíšu i druhou:)

Prudce se otočím a zády přimknu k zrcadlu. Co nám tady má co lézt? Vyklepaně na něj namířím prst ale než ze sebe něco vykoktám, nastoupí na scénu Muriel.
"Á. Vy budete asi ten novej, co?" zamrká na něj dlouhými řasami (nepochybně už má zase novou řasenku) a koketně našpulí rty. Všimnu si, že si stihla vykartáčovat blonďaté lokny, vinoucí se až k pasu, a na tvářích rozpoznám růžová zdravíčka. Pravděpodobně tušila i čas příchodu našeho nového exempláře, což jí tedy nebránilo mě předem upozornit. Málem jsem se sesypala ...
Muž na Muriel pohlédne bez valného zájmu (to ji uzemní, haha) a kývne. Pak se obrátí ke mě.
"Nechtěl jsem vás vyděsit, madam."
Nemě zavrtím hlavou, jako že se nic neděje. Ač už se neklepu tak mě mrzí, že nedokážu prohodit pár milých slov na přivítanou. Před cizími lidmi se prostě ostýchám.
"Ach, naše Felicity, ta se lidí bojí, haha, takové naše tichá holčička, co říkáte ... " Muriel brebentí co jí jazyk stačí.
"Felicity? Hezké jméno," promluví muž zajímavě zabarveným hlasem a podá mi ruku. "Já jsem Rafael." Dlaň má suchou a příjemně teplou. Nejraději bych si nafackovala, že mě nenapadlo si ruce napřed otřít do sukně, určitě teď budí dojem leklé ryby. "Velice mě těší," pokusím se o úsměv. Jeho rty se rovněž zvlní do nepatrného úsměvu a galantně naznačí polibek ruky.
"Hihi, mě říkají Muriel ..." vpadne do toho ta koketa. Rafael se k ní obrátí. "Fajn. Tak mě prosím seznamte se ostatními herci. Mrzí mě, že jsem vám sem jen tak vpadl, ale nechtěl jsem svým příchodem způsobit rozruch uprostřed zkoušky. Jinak pochopitelně používám hlavní vchod." Muriel se zasekne a nevěřícně si drzého cizince prohlédne. Jak ji znám, určitě se v duchu ujišťuje, že on za tu snahu nestojí. Kdyby ano, přece by jí aspoň podal ruku, no ne? Musím se tiše smát, jak ji mám přečtenou.
Udivená kulisářka nepřestává zírat.
"Tak seznámíte mě, nebo si to mám jít vyřídit sám?" pronese zlehka.
"Tak pojďte," zavrčí na něj Muriel tvrdě, "myslím, že kolektiv bude opravdu nadšen," rýpne si a dává si záležet, aby Rafael zaslechl ironii v jejím hlase. Ten si jen prohrábne vlasy a nevěnuje jí jediný pohled. Tato scénka zavržené Muriel mě tak pobaví, že se bezděčně uchichtnu. Rafael jako by si až teď opět uvědomil mou přítomnost.
"Vy s námi nepůjdete?"
Pokrčím rameny. Muriel obrátí oči v sloup a netrpělivým máchnutím ruky mi ukáže volnou cestu. Opět pokrčím rameny a vyklouznu z kulisárny. Za sebou slyším klapot Murieliných střevíčku a těžký Rafaelův krok. Kvapně cupitám až na jeviště.
"Anno?" Zavolám na nejblíže stojící dívku, "vedeme vám tady s Muriel ten nový přírůstek," křiknu. Anna se na mě usměje a běží za Elliotem. Bez něj by se uvítací ceremonie neobešla, náš drahý Elliot řídí chod celého ochotnického divadla. Anna mu šeptem sděli novinu. Elliot se nadšeně nadzvedne v křesle a naznačí mi, abych přišla blíž. Propletu se změtí lidí a kulis na jevišti až k němu.
"Felicity, jaký je? Vidělas jej už přece, že ano?" chrlí ze sebe s očekáváním.
"On je ... " zarazím se. Vlastně ani nevím, jak Rafaela popsat. Zpočátku mě tak vyděsil, že jsem si ho ani nestihla prohlédnout a pak jsem byla tak ohromena jeho chováním, že na nějaké okukování vážně nezbyl čas.
"Je ... vysoký," ujede mi. Elliot na mě pohlédne přes obroučky brýlí.
"Felicity ... děláš si ze mě šoufky?" zlobí se ale koutky mu cukají shovívavým úsměvem.
"Ne ale ... dole je tma," vysvětluji překotně. Elliot mě umlčí pohybem ruky a mě je jasné, co si o mě myslí. Hloupá holka od kulis. Svěsím hlavu ale to už Muriel na jeviště táhne Rafaela.
"Stóóóp," zavřískne přes celý sál, až sebou všichni polekaně škubli, "lidíí, vedu vám posilu!" haleká rozjařeně a křečovitě svírá Rafaela za rukáv. Tomu je celé to halo kolem něj očividně nepříjemné, jsou na něm poznat značné rozpaky ale dělá jako by nic. Přesto si troufnu zakročit.
"Elliote a ostatní, tohle je Rafael ... ?" Ach ne. Už už jsem si myslela, že někomu pomůžu v nesnázích a místo toho jej stáhnu do ještě hlubšího bahna. Neuvědomila jsem si, že neznám příjmení.
"Rafael Biccon." představí se sám. Má vskutku zajímavý hlas. "Děkuji slečně Felicity za milé uvedení," rozhlédne se po ostatních a setřese Muriel ze svého rukávu. Ta jen zůstane stát s šokovaně otevřenými ústy. Překvapeně nazvednu obočí, ale nikdo mi nevěnuje pozornost. Anna se Rafaela ujme, aby mu ukázala maskérnu a blíže jej seznámila s kolektivem, Muriel pořád nehybně stojí na místě a já jsem naprosto rozčarovaná.
"Felicity? Felicity!" probere mě až Elliotův hlas. Otočím se. "Přijel pro tebe Michael, čeká tě na parkovišti, mluvil jsem s šatnářkou, viděla ho oknem."
Pravda! Vždyť už je osm! Šťastná, že se vyhnu dalšímu malování kulis seběhnu schody do kulisárny, popadnu kabát a vybíhám vstříc Michaelově Renaultu. Drobně mží a studené kapičky mi chladí nevysvětlitelně rozpálené tváře ...