Kam chodí rádkyně

Anotace: 33.díl...Kuřecí etapovka

V pondělí jsme my, rádkyně, byly pověřeny, abychom prozkoušely členky své družiny, které se chystají skládat skautský slib, z nejrůznějších skautských znalostí a dovedností.
„Ale co když nic neumím?“ zeptala se Barča.
„Hm, tak to máš blbé“, řekla jsem, „Takže otázka první- kdo složil hudbu k junácké hymně?“
A holky psaly a psaly. Bylo vidět, jak jim mozky pracujou, div se jim nekouřilo z hlavy.
„Otázka druhá...nakresli pochodovou značku značící chráněné území“, diktovala jsem, „Dále, jaké rozměry má cihla?“
„To jsme neměly!“ bránil se Pavouček.
„Ale měly“, zastala se mě Kytička.
Když jsme byly hotovy s testem, přizvala jsem si na pomoc Krtečka a Ponorku, Barču s Pavoučkem a Kytičkou jsme si rozdělily mezi sebe a s každou vedly rozhovor. Nezávisle na sobě jsme zamířily do lesa a vyptávaly se, proč vlastně chtějí být skautkami, zda si myslí, že je to náplní jejich života...
Pak všechny skautky hrály přehazku, jen my rádkyně se sešly u Sigi ve stanu, abychom jí nahlásily, jak na tom holky jsou.
„Tak jak to dopadlo?“ zajímala se Sigi.
„Kromě Kytičky skoro nic neumí“, stěžovala jsem si.
„Bohunka se sice snaží, ale slavné to taky není“, řekla Jandulka.
„Fidži to nedává vůbec, ale Džejný je fakt šikovná“, chválila Marťa členku svojí družina.
„A nevíte, čím to je, že holky...jak vy říkáte...nic neumí?“ zeptala se Sigi.
Společně jsme se snažily najít příčiny, ale na nic jsme nepřišly. Takhle jsme přemýšlely až do doby, kdy nás Dzin bitím lžičky do ešusu svolával na svačinu.
„Zatímco budete svačit, vysvětlím vám pravidla dnešní etapovky“, řekl Koblížek.
„Jandul, to není fér, ty máš více pudinku“, řekla jsem, „Já si trochu vezmu, ju?“
A tak zatímco jsme z ešusů dolovaly primovní vanilkovočokoládový pudink s ovocem, začal Koblížek vysvětlovat pravidla pondělní etapovky:
„Každá družina dostane rozmražené kuře. Úkolem každé družiny bude během tří hodin kdekoli v okolí tábora, ovšem ne v táboře, táborové kuchyni ani na žádném z táborových ohnišť, připravit kuře tak, aby bylo poživatelné. Bude to váš oběd, tak se toho patřičně zhostěte. A nezapomeňte kousek kuřete přinést, abyhom ho mohli ochutnat a ohodnotit. Jo, a taky nesmíte používat táborové dřívo. Smít si vzíte jen zápalky, nožíky a jednu sekerku. Nuže, tady jsou kuřata. Etapovka začíná, teď!“